Za dobrého jelena vám někdo ochotně opraví automobil, zaplatí letenku na dovolenou či vymění kotel topení (Kladenský deník)

Miroslav Pecha, lesník, myslivec a předseda základní pobočky České lesnické společnosti Křivoklát v rozhovoru pro Deník o mysliveckém byznysu naruby:

Křivoklátsko
Myslivost v připravovaném Národním parku Křivoklát aneb Byznys naruby. Tak lze jednou větou naznačit stěžejní téma rozhovoru s Miroslavem Pechou, lesníkem, myslivcem, předsedou základní pobočky České lesnické společnosti Křivoklát, spisovatelem (napsal už druhé pokračování půvabné dětské knihy Srneček z křivoklátského lesa) a především milovníkem přírody.

* Jak je to tedy s mysliveckým byznysem na Křivoklátsku?
V současné době je na území navrženého národního parku celkem jedenáct honiteb, z toho dvě v režii Lesů České republiky (LČR), jedna Vojenských lesů a statků (VLS), osm je pronajatých a zasahuje tam několik společenstevních honiteb, kde hospodaří myslivecká sdružení. Na výkonu práva myslivosti se na tomto území podílí s rozdílnou intenzitou téměř dvě stě myslivců.

* Jak nesou činnost myslivců jejich rodinní příslušníci?
Myslivost v režijních honitbách LČR není procházka růžovou zahradou. Je to práce zaměstnanců lesní správy nad rámec pracovních povinností vyplývajících z jejich funkcí. A když přijde lovecká sezona, je polovička revírníků před rozvodem. Ráno z domu ještě za tmy, tři hodiny doprovodu loveckého hosta, pak normální šichta při plnění denních úkolů a večer už zase na další tři hodiny doprovod loveckého hosta. Když se lov podaří, znamená to ještě vyvařit a upravit trofej - většinou přes noc - pokud není doma manželka s dítětem a má manžela ještě natolik ráda, že mu s tím pomůže. Mnohahodinová práce věnovaná doprovodům je v rámci plnění služebních povinnosti.

* A odměna?
Odměna za úspěšný lov se nedá se srovnat s tou, kterou nabízejí v národním parku. Pokud si chce někdo ze zaměstnanců ulovit trofejovou zvěř například k životnímu jubileu, musí si ji zaplatit podle ceníku platného pro lovecké hosty. Tržby za myslivost včetně pronájmu honiteb přesahují na území spadající do navrženého národního parku jen u Lesů České republiky částku šesti milionů korun za rok a tato částka se podílí na tvorbě zisku podniku, z něhož většina končí ve státním rozpočtu.

* A jak je to v pronajatých honitbách, těch je většina...
V pronajatých honitbách je to jinak. Nájemci, ať už soukromá osoba nebo členové mysliveckého sdružení, musí zaplatit nájem. Na Křivoklátsku řádově ve stovkách tisíc korun. K tomu náklady na provoz honitby, úhradu škod zvěří na lese a polních kulturách a další režijní náklady. Znamená to roční podíl nákladů na člena podle velikosti honitby a počtu platících členů v řádu desítek až stovek tisíc korun. K tomu stovky najezděných kilometrů a stovky hodin odpracovaných v honitbě. Odměnou je možnost vyjít si ráno anebo navečer s puškou do honitby. Když se podaří něco ulovit, je to prémie. O žádném byznysu se tedy mluvit nedá. Žádná honitba nevydělá na svoje náklady a nájemci musí dotovat její provoz z vlastních prostředků.

* K jakým změnám by došlo v případě vyhlášení Národního parku Křivoklátsko?
Vznikla by jedna téměř deset tisíc hektarů velká honitba, ve které by výkon práva myslivosti přešel na Správu Národního parku Křivoklát. Více než tisíc kusů zvěře, která se dnes na dotčeném území ročně loví, by ale musel i nadále každým rokem někdo postřílet.

* Petr Hůla, vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, tvrdí, že v národním parku se neprovádí komerční lov.
Nevím, na co je pyšný. Produkční potenciál honitby v režii národního parku, který u Lesů České republiky přesahoval šest milionů korun ročně, by měla k dispozici Správa Národního parku Křivoklát a vytvořilo by se tím obrovské korupční prostředí.

* Petr Hůla také občas říká, že se v národním parku neloví trofejová zvěř...
Nemá pravdu. Loví, a nemá­li dojít k nárůstu stavů, tak se musí lovit minimálně stejně intenzivně jako u Lesů České republiky. Část trofejové zvěře loví pracovníci národního parku a na zbytek se zvou lovečtí hosté.

* Kdo je zve?
Právo zvát hosta má ministr životního prostředí a ředitel národního parku. Praxe u národního parku je dnes taková, že si hosty zvou z řad svých kamarádů a známých i ostatní pracovníci národního parku. Nikdo za to ale nic neplatí. Naopak, za odlov dostane zaplaceno personál. A částky to nejsou malé.

* Jaké konkrétně?
Podle instrukce ministerstva životního prostředí za jelena evropského, siky (včetně trofejové zvěře) nebo muflona je to tisíc korun za ulovený kus, za prase bez rozlišení je to pět set korun. Stejně vysoké jsou i odměny za kus ulovený loveckým hostem při odlovu zvěře trofejové. Loví se i starší odstřeloví jeleni, kteří nejsou oboustranně korunoví. A kdo asi jsou hosté, kterým se dostává těchto výsad a za jejichž doprovod se vyplácejí tak vysoké odměny?

* Co máte na mysli?
Za dobrého jelena vám někdo ochotně opraví auto, zaplatí letenku na dovolenou, vymění kotel topení nebo kyčelní kloub. Milionové hodnoty dosud směřující do státního rozpočtu se začnou přesouvat do šedé ekonomiky, a to je ten byznys naruby.

* Můžete to ještě rozvést?
V návrhu Národního parku Křivoklát se u provozu myslivosti počítá pouze s příjmy za prodanou zvěřinu. A tak není divu, že se už dnes tolik lidí třese na to, až ovládnou nejatraktivnější jelení honitby středních Čech. V ochranářských kruzích působí velmi silná myslivecká loby a náruživí myslivci jsou ve všech složkách ochrany přírody - od CHKO přes Agenturu ochrany přírody a krajiny až po ministerstvo životního prostředí. Už teď jsme zaznamenali snahy o nabízení možnosti lovu v národním parku za jisté protislužby při jeho vyhlašování. A kdo to všechno nakonec zaplatí? Přece my všichni - daňoví poplatníci.

* Ochránci přírody si od národního parku slibují rychlé snížení stavů přemnožené zvěře na Křivoklátsku.
Představa pana Hůly o tom jak se tím rychle vyřeší problém vyšších stavů zvěře na Křivoklátsku, je značně naivní. Přemnožená je v současné době pouze zvěř černá, a to není jen problém křivoklátský, nýbrž celostátní, ne­li celoevropský. Žádný národní park ho nevyřeší. Stejně jako rychlé pronikání jelena siky na Křivoklátsko, pokud se nepodaří snížit jeho stavy v západních Čechách. Vzhledem k situování návrhu národního parku (pás dlouhý téměř 30 km a široký 3 až 4 km) se nepodaří efektivně a rychle snížit ani stavy zvěře jelení. V Národním parku Šumava se nepodařilo dosáhnout normovaných stavů ani po dvaceti letech fungování.

* Kdo a proč o Národní park Křivoklát i o myslivost na jeho území tolik usiluje?
Jsou to především někteří pracovníci resortu ministerstva životního prostředí, od Správy Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, přes Agenturu ochrany přírody a krajiny, až po samotné ministerstvo . A dále někteří politici z různých úrovní politické sféry i několik regionálních podnikatelů.

* Zájem o skutečnou ochranu přírody je tedy podle vás jen zástěrka?
Za kterou se všichni schovávají. Že hlavním motivem k vyhlášení národního parku je vyšší stupeň ochrany přírody, tomu už dnes nevěří snad ani na ministerstvu životního prostředí. Štěstí je, že zatím všichni unisono tvrdí, že pokud si to občané nebudou přát, žádný národní park nebude. Výsledky ve třinácti obcích, kde se uskutečnily mezi obyvateli ankety, vyzněly jednoznačně proti národnímu parku. Nechme se tedy překvapit, s čím nás jeho protagonisté ještě překvapí.