Umění čižby v historii a současný výzkum (Písecký deník)

Písek
Jak ulovit ptáka a co z toho vzešlo je název výstavy, která bude otevřena v Malých výstavních síních Prácheňského muzea od 6. října do 1. listopadu. V expozici se návštěvníci mimo jiné dozvědí, že slovo čižba je odvozeno od slovesa číhat, které sloužilo i jako ptáčnický termín. Vedle myslivosti a sokolnictví existovala jako samostatný obor nebo dokonce "profese" čižba.
Na jedné straně byla doplňkovým zdrojem potravy, na druhé straně byla i výdělečnou činností a sloužila jako zábava. Dočíst se o ní lze až ve středověku, ale čižba je mnohem starší. Už v době římské byla na vrcholu rozvoje a rozkvétala na všech územích, která přiléhala ke Středozemnímu moři.
Původně byla čižba svobodná a chytání ptactva bylo pravděpodobně volné až do 15. století. Později se objevovala různá omezení a omezována byla i doba chytání. Ptáčníci potřebovali souhlas vrchnosti nebo majitele pozemku. S čižbou souvisela řada dalších různě specializovaných činností. Byla to výroba klecí z lískových či jiných prutů, příprava lepu a výroba pastí.
V našich zemích po zákonných omezeních, zákazech a po společenských změnách ke konci 19. století čižba postupně upadala. Návaznost měl i zánik jídel z ptactva v kuchyních. Z ptáčníků zůstali jen ti, kteří chytali a prodávali zpěvné ptáky, zejména stehlíky, konopky, čížky, pěnice a slavíky.