Vlci, noční můra Francie. Zabíjejí po tisících dobytek (tyden.cz)

Jsou nenápadní a úskoční. Zaznamenají je jen kamery. Jejich oči svítí do tmy. Vlci, kteří fascinují milovníky přírody od té doby, co se ve Francii znovu objevili, se stávají noční můrou chovatelů ovcí.

Jsou nenápadní a úskoční. Zaznamenají je jen kamery. Jejich oči svítí do tmy. Vlci, kteří fascinují milovníky přírody od té doby, co se ve Francii znovu objevili, se stávají noční můrou chovatelů ovcí. Ti žádají francouzskou vládu, aby proti nim zasáhla, napsala agentura AFP.

"Za jedinou noc jsme přišli o deset procent našeho stáda," říká Claire Lapieová, dvaatřicetiletá chovatelka ovcí ze Séderonu na jihovýchodě Francie.

Vlci ve 30. letech minulého století z Francie vymizeli a zůstali jen v pohádkách pro děti. Canis lupus se však před 25 lety do Francie vrátil a množí se stejně jako v celé Evropě. A rozpoutává vášně.

Vlci letos ve Francii zahubili kolem deset tisíc kusů dobytka, o deset procent více než před rokem. Stát z 80 procent financuje opatření na ochranu proti šelmě a chovatele odškodňuje, avšak jen částečně.

Claire Lapieová se svým druhem Yannem Rudantem chová v Séderonu ovce už tři roky. "Bylo nám jasné, že jednou vlci zaútočí. Kdyby zabili jednu nebo dvě ovce, bylo by to ještě dobré. Ale když najdeme 15 ovcí s prokousnutým hrdlem, sežrané nebo v agonii, je to hrůza," říká mladá žena.

Nepomáhá nic, ani elektrické zařízení, ani dva impozantní ovčáčtí psi. A mladý pár, který se na 12 let zadlužil, aby si mohl koupit 150 ovcí, žije od té doby ve strachu před dalšími jatkami ve svém stádě.

"Počet útoků stále roste," zdůrazňuje chovatelka ovcí a starostka nedaleké obce Saint-Auban-sur-l'Ouv?ze Véronique Chauvetová, který přišla v říjnu o osm ovcí. "Máme pocit, že jsme bezmocní," říká s obavou o osud pěti mladých chovatelů v obci.

Volnou pastvu ovcí praktikují tisíce chovatelů ve Francii. Povzbuzuje je k tomu stát, jenž chce i tímto způsobem bojovat proti zarůstání ploch křovisky a omezit tak nebezpečí požáru v suchých oblastech. Je nyní takový způsob pastvy ohrožen? Ano, soudí Véronique Chauvetvá. "Jestli to bude takhle pokračovat, do deseti let chov ovcí z našich regionů vymizí," tvrdí.

Expert na predátory Farid Benhammou vysvětluje, že v zemí, jako je Rumunsko nebo Polsko, kde vždycky žili vlci, si na ně lidé zvykli. Považují to za neštěstí, jako když ovce spadnou do rokle, onemocní nebo je zabije blesk. "Avšak v nových zónách, kde se dnes rozšířil, dochází k velkému napětí," zdůrazňuje.

Vlk je přísně chráněn Bernskou úmluvou z roku 1979 a evropskou směrnicí z roku 1992. Rozšířil se tak na severu Alp, ale také ve středomořské oblasti a v Pyrenejích. Jeho šíření ve Francii bedlivě sleduje Národní úřad pro lov a volně žijící zvířata (ONCFS).

Inspektor tohoto úřadu Cédric Arnaud projíždí departementem Alpes-de-Haute-Provence a sbírá chlupy a exkrementy vlků, které umožní zjistit jejich DNA a spočítat je. Stejně jako jeho kolegové každý rok v srpnu na hřebenech napodobuje vlčí vytí, aby pak podle toho, kolik vlků mu odpoví, spočítal vlčata narozená na jaře. Všechny tyto údaje umožní odhadnout počet vlků: letos kolem 360, zatímco loni jich bylo 292.

Aby stát zabrzdil šíření predátora a uklidnil chovatele, od roku 2004 povoluje odstřel určitého počtu vlků (letos 40 kusů), ale pouze za určitých podmínek. To považují chovatelé za nepostačující a ochránci vlků zase za neúčinné.

"Je třeba naučit vlka, aby stádo nenapadal. Ale mrtvý vlk je vlk, který se už nic nenaučí," zdůrazňuje odborník Farid Benhammou. "Účinnější je vlka odstrašit nebo lehce zranit."