České obojky pomůžou proti pytlákům (Právo)

V Africe dnes každých patnáct minut zahyne po útoku pytláků jeden slon. Snahy o záchranu těchto největších suchozemských savců jsou dlouhodobé a jeden z velmi nadějných projektů se rodí v Česku.

Pracují na něm dobrovolníci - programátoři z ostravské firmy Tieto Czech ve spolupráci se studenty a vědci z VUT Brno. Cílem je vývoj obojků, které poznají, že se na zvíře střílí.
V praxi to bude znamenat, že jejich obojek by měl dokázat okamžitě vyhodnotit a rozlišit běžné zvuky od výstřelů. Vyšle také hned signál, odkud se střílelo, a upozorní ochránce.
Dosavadní obojky, které se slonům dávají, totiž pouze určují polohu zvířete. Za unikátním nápadem stojí mladý ostravský přírodovědec Arthur Sniegoň, zakládající člen organizace Save Elephants.
"Pokud bude hlasitost výstřelu alespoň na úrovni hlasitosti okolních ruchů, pak budeme schopni výstřel bezpečně detekovat prakticky na neomezenou vzdálenost. Signál bude přenášet satelit. Výhodou je, že pytláci v drtivé většině případů útočí poměrně zblízka a velmi hlučnými zbraněmi, mezi něž patří například samopal kalašnikov. Musí se nejen trefit, ale kulka musí projít hluboko do masivního sloního těla," řekl Roman Bosák, technolog z firmy Tieto Czech, který pro nápad kamaráda Sniegoně nadchl své kolegy z vedení firmy.
Hmotnost zařízení nepovažuje Bosák za něco, co by je zásadně limitovalo: "Dá se říct, že čtyřtunovému zvířeti je prakticky jedno, jestli nosí na krku zařízení o hmotnosti pět nebo 20 kilo."
Aplikace by měla probíhat standardním způsobem: uspání zvířete, nasazení obojku, probuzení. Důležitá však bude životnost zařízení. "Výdrž baterie může být do značné míry limitující. Vzhledem ke způsobu sloního života, kam patří třeba bahenní koupele a otírání o stromy, nemůže jít o solární baterie. Nejlepším kandidátem je jednoduchá kinetická nabíječka. Sloni jsou totiž v neustálém pohybu, a pokud se nám podaří takto energii získávat, pak by mohla být teoretická životnost nekonečná," vysvětlil Právu Bosák.

Už příští rok
Brněnské Vysoké učení technické bylo o spolupráci požádáno přímo Arthurem Sniegoněm. Pod vedením profesora Milana Sigmunda pak začal student Martin Hrabina pracovat na technologii rozpoznání střelby od jiných zvuků. "Vznikla dohoda, že výsledky Martinova základního výzkumu budou naším týmem dále rozšiřovány a aplikovány tak, aby obojek mohl vzniknout," doplnil Roman Bosák.
Zájem o zapojení do projektu již projevila další brněnská firma Gina Software, která vyvíjí a provozuje geografický informační systém určený pro záchranu lidí. Tvůrčí skupina má pouze pět členů, na projektu pracují ve volném čase. Prototyp unikátu obojku, o který zřejmě budou mít zájem i jiné složky než pouze ochranáři, chtějí dokončit v první polovině roku 2016. Po fázi testování by se tak první obojky mohly slonům nasadit v příštím roce.