Čínského prezidenta vítali v Lánech také trubači z hájovny Křiniště u Hracholusk (Rakovnický deník)

Hracholusky
V souvislosti s návštěvou čínského prezidenta v České republice jsme zkontaktovali účastníka troubení na zámku v Lánech Pavla Kořana. Ten je rovněž známý jako organizátor Festivalu lovecké hudby a myslivosti, který se odehraje ve dnech 3. - 4. 9. na hradě Křivoklát.

* Jak se mohou dostat trubači z hájovny z křivoklátských lesů na přísně sledovanou vrcholnou diplomatickou akci?
Z hradního protokolu zazněla zprostředkovaně poptávka po trubačích, kteří by přivítali čínského prezidenta na zámku v Lánech a doprovodili část programu s prezidentem Zemanem. Poptávku jsme zaregistrovali, a protože Křivoklátsko i Lánská obora obsadily značnou část našeho srdce, s manželkou Danou a kolegou Kamilem Štípkem jsme dali značně sebevědomě, možná i trochu drze, najevo naši touhu se této jedinečné akce aktivně zúčastnit.

* Máte pro nás nějakou zajímavost?
Za velkou zajímavost považuji skutečnost, že jsme dostali příležitost k prezentaci mysliveckých fanfár právě my, obyčejní trubači z lesa. Organizátoři pobytu čínských hostů na nejvyšší úrovni mohli velmi snadno a lehce vybrat z řad profesionálních hornistů, či osvědčených dechových hudebních těles. To, že jsme měli tu čest troubit právě my, pokládám za jasnou odpověď hlasitým křiklounům, kteří bez ohledu na zájmy naší vlasti kritizovali kde co, včetně "pompéznosti" přijetí unikátní státní návštěvy z Číny. Na našem příkladu lze ukázat opak, trubači z křivoklátských lesů mají k pompě daleko.

* Měl hradní protokol nějaké konkrétní požadavky?
Žádné nezazněly.

* Co jste troubili a podle čeho byly vybírány skladby?
Při výběru skladeb mi v mysli vytanula práce ing. Ambrože, mapující historii Lánské obory. Vzpomněl jsem si na říjen 1936, kdy T. G. Masaryka, prezidenta na odpočinku, v Lánech navštívil rumunský král Carol II. s princem Michaelem.

* Jak to tehdy vypadalo?
O lovecké fanfáry se tehdy postaralo osm trubačů na lesní rohy, vybraných Vojenskou kanceláří prezidenta republiky, a hrály se zbrusu nové fanfáry profesora Antonína Dyka. Vzhledem k tomu, že hudební dílo A. Dyka tvoří oficiální základní repertoár mysliveckých trubačů i nyní, považovali jsme za příhodné vzdát hold i tomuto zakladateli moderní české myslivosti ukázkou jeho skladeb. Připomněli jsme ale i dílo dalšího proslulého Čecha, mimochodem hudebníka, který převzal po W. A. Mozartovi řízení Vídeňské opery, autora z doby vrcholného klasicismu, Leopolda Koželuha. A zahráli jsme i skladbu autora lovecké hudby poslední doby, legendárního skladatele Josefa Selementa.

* Jak se vám hrálo, jaký byl pocit po vaší hudební produkci?
Kupodivu nás tréma příliš nezasáhla a zážitek to byl jedinečný. U amatérů našeho typu může být výsledek vždycky lepší. Žádný kiks však nenastal, myslím, že jsme předvedli dobrý výkon pro propagaci mysliveckých trubačů a často nedoceňovaného pozitivního odkazu myslivosti, pro který byla zapsána na seznam nemateriálního kulturního dědictví. O to cennější, že se odehrál v rámci jedné z nejvýznamnějších a nejsledovanějších událostí moderní historie České republiky s obrovským významem.