Kukačka v přírodě mizí (Přerovský a hranický deník)

Kukačka vždy byla nejznámějším druhem v české i moravské krajině.
Člověk od pradávna rád slýchal její jarní volání a měl pro ni i mazlivé pojmenování - žežulka.
Cenil si i její užitečnosti pokud šlo o hubení škodlivého hmyzu. Za potravu jí slouží hmyz nejrůznějšího druhu, převážně housenky, ty nejchlupatější, kterým se ostatní ptáci vyhýbají pro jejich jedovaté chlupy s háčky, jež způsobují záněty sliznice. Kukačka má schopnost vyvrhnout části žaludeční stěny se zabodnutými chlupy a chitinové zbytky hmyzu.
Na druhé straně ji lidé označovali za úskočnou, že sama nehnízdí a udržuje svůj rod na úkor jiných drobných ptáků. Je to jediný hnízdní parazit u nás.
Způsob jejího života je velmi zajímavý, proto uvedu jen několik postřehů z pozorování jejího parazitování v cizích hnízdech. Přilétá k nám z afrických zemí koncem dubna nebo začátkem května. Nejdříve přiletí samečci, o osm až deset dní dříve, kteří se ozývají kukáním "kuku" - někdy i trojslabičně.
Při vzrušení vydávají chraptivé hach hach hach. Samičky se jen někdy ozývají vysokým trylkem "kvik kvik kvik". Kukačky snáší poměrně malá vejce, která jsou různá u různých samiček. Jsou buď skvrnitá, zbarvená nebo bílá. Ta pak vpravují do hnízd malých pěvců. K vpašování vejce do cizího hnízda používá kukačka dvou způsobů. Buďto snese vejce poblíž příštích hostitelů (konipasů, červenek, rákosníků apod.) a později, když na hnízdě nejsou, vloží je do hnízdní jamky.
Nebo usedne přímo na hnízdo a vejce tam snese.
Hostitelé se chovají k cizímu vejci různě. Z velké části jej nepoznají, někteří je z hnízda odstraňují (budníček či střízlík). Kukaččí vejce je obvykle vysezeno dříve než vejce hostitelů. Někdy se vylíhne současně s ostatními mláďaty. Mládě kukačky, ještě slepé, sotva ucítí v hnízdě jiný předmět - vyvine úsilí, aby jej z hnízda odstranilo.
Biologický smysl chování je v tom, že takzvaní pěstouni by nestačili krmit toto mládě i své potomstvo. Věčně hladový nenasyta spotřebuje tolik potravy, jako šest mláďat konipasa. Někdy však dochází k tragickému nezdaru. Kukaččí mládě, jenž se vylíhne v dutině, kterou pro své rozměry nemůže opustit, uvnitř zahyne. Po třech týdnech opouští kukaččí mládě hnízdo. Koncem července se kukačky stěhují k jihu a jejich odlet trvá u starých ptáků až do poloviny srpna. Mladé kukačky se zdrží i do začátku září.
Kukačky však v dnešní době také mizí z přírody.
Odborníci neznají přesné příčiny jejich úbytku. Jako jedna z příčin je uváděna intenzifikace zemědělství. Více druhů ptactva mizí z přírody vinou člověka. Za pár let by v našich lesích mohlo nahradit volání kukačky a zpěv ptactva - ticho. Je to škoda, protože volání kukačky patří neodmyslitelně ke známkám přicházejícího jara.