Magnetické pole ovlivňuje i útěk srnců (sciencemag.cz)

Srnci/srnky mají tendenci prchat na sever nebo na jih, přičemž toto chování se ještě zvýrazňuje ve skupině.

Vědci z Universität Duisburg-Essen a České zemědělské univerzity se vlivem magnetického pole na chování různých zvířat zabývají soustavně. Zjistili, že tento "smysl" se zdaleka neomezuje jen na tažné ptáky.
Už v roce 2008 se prokázalo, že pasoucí se krávy se nenatáčejí náhodně, ale mají tendenci hledět k pólu - a to nikoliv zeměpisnému, ale magnetickému. Stejně tak se chovali jeleni. Mimochodem, jedním ze zdrojů dat pro tuto studii byly i satelitní snímky na Google Earth. O rok později se vazba na magnetické pole prokázala "negativním výsledkem" - pod dráty vysokého napětí se srnci a srnky takhle nechovají.
V roce 2011 se ukázalo, že lišky při lovu myší pod sněhem (myškování) přednostně skáčou severojižně a tyto útoky mají také větší šanci skončit ulovením kořisti. Interpretace praví, že liška tedy magnetické pole nejen vnímá, ale dokáže ho i využívat k přesnějšímu odhadu vzdálenosti.
Rok 2012 rozšířil zvířata vnímající magnetické pole i na kapry - nové objevy se tedy zdaleka netýkají jen savců nebo zvířat, u nichž předpokládáme složitější fungování. Severojižně se mají kapři tendenci natáčet v kádích při předvánočním prodeji. Kádě bývají kruhové, bez možnosti úkrytu, takže žádné jiné důvody k preferenci nějakého směru neexistují.
V roce 2014 pak přišel výsledek zřejmě nejkurióznější - psi kálí a močí severojižně, respektive se při močení takto přednostně staví, mají-li ovšem volnost (bez vodítka, ne u plotu - tam je směr dán - apod.). Co je však nejzajímavější, psí kompas takto funguje jen v době, kdy je magnetické pole klidné. V době výraznějších změn intenzity a deklinace magnetického pole se příslušný smysl podle všeho vypíná (data o změnách magnetického pole jsou k dispozici on-line, takže výsledky lze proti nim porovnávat). Toto zjištění naznačuje, proč mnohé studie zkoumající magnetické pole zvířat mohly dát negativní, respektive zmatené výsledky.
"Většina médií zdůrazňovala právě aspekt kálení a močení - přitom ale se u psů jedná v první řadě o značení svého teritoria. Pes si při značkování chce zapamatovat místo, které označil, uložit do své prostorové paměti, své mentální mapy, aby ho druhý den znovu našel a zkontroloval, zda jej nějaký jiný pes mezitím nepřeznačkoval. Nu, zkuste si sami do mapy (třeba i papírové) zaznamenat polohu místa, kam jste něco uložili. Nejspíš nejprve tu mapu nejprve srovnáte s kompasem a natočíte tak, že sever bude ukazovat nahoru (resp. před vás), pak se ještě sami otočíte podle takto "zalajnované" mapy a zanesete do mapy bod, kde jste v terénu právě uložili svou značku. Přesně to dělá i pes," uvádí k tomu jeden z autorů výzkumu, prof. Hynek Burda.
Za své dosavadní výzkumy autoři již obdrželi (a hrdě přijali) např. ocenění Ig Nobel, které Harvardova univerzita uděluje za "seriozní výzkum, který lidí nejprve rozesměje a pak přinutí k zamyšlení".
Nejnovější publikovaná studie ukazuje, že magnetické pole ovlivňuje chování zvířat i tehdy, jde-li doslova o život. Srnky na útěku samozřejmě zohledňují, odkud se k nim blíží predátor či kde se jim nabízí úkryt. Nicméně ani tak není směr jejich úprku náhodný - lze říct, že na západ ani na východ se jim příliš běhat "nechce". Cílem výzkumu bylo tuto skutečnost pouze zaznamenat, nikoliv ji vysvětlovat. Zajímavé v této souvislosti ale je, že severojižní směr úprku se preferuje mnohem výrazněji, nacházejí-li se zvířata ve skupině (i když mu dávají přednost i srnci/srnky osamocení). Magnetický smysl může tedy být využíván i jako mechanismus, jimž se stádo drží pohromadě. Není-li směr útěku náhodný, je také mnohem snazší se vrátit na původní místo.