Sokolník: Lovečtí dravci jsou lenoši, nechtějí létat, chtějí klid a žrádlo (melnicky.denik.cz)

Liblice
V liblickém zámeckém parku byly k vidění na tři desítky dravců, mezi nimiž nechyběli ani supi, orel bělohlavý nebo třeba sovy.

Sokolník Miloslav Pražák z Vysoké a jeho dva kolegové Petr a Jana Kolomazníkovi z občanského sdružení Penthea, jež provozuje záchrannou stanici pro handicapované volně žijící živočichy v pražských Modřanech, přivezli do zámeckého parku v Liblicích na třicet převážně dravých ptáků. Sokolnickou show tam zájemcům představili podruhé.
Celou dobu přitom měli obavy, jak ukázky výcviku a lovu dravých ptáků skončí, většina z opeřenců totiž pochází z výrazně chladnějších zemí a vysoké teploty jim nedělají dobře. "Například naše Helenka, sedmiletá samička orla bělohlavého, se sice narodila v liberecké zoo," představil Petr Kolomazník jednoho z největších přítomných dravců, "přirozeným prostředím těchto ptáků je ale Aljaška. U nás je na ně příliš horko," doplnil.

Syroví kohoutci
Přesto asi čtyři a půl kilogramu vážící dravec ochotně přelétal nad hlavami návštěvníků akce, nechal se zlákat na pár dní staré syrové kohoutky. "Je to takzvaný odpad, kusy vyřazené z líhní," popsal pražský sokolník, čím své opeřené svěřence krmí. "Lovečtí dravci jsou ve své podstatě lenoši, ti se nikdy nehýbou zbytečně. My sokolníci máme problém přimět je k pohybu, oni nechtějí létat, chtějí hlavně klid a žrádlo," vysvětlil překvapeným divákům. "Cvičíme je proto tak, že je necháme vytrávit, oni pak mají chuť na žrádlo a pracují. Nelétají z radosti, proč by to dělali?" položil řečnickou otázku přihlížejícím, kteří v horkém letním dni dali přednost zajímavé ukázce sokolnické práce před pobytem u vody.

Pouze osm druhů
Dravců, kteří jsou dobrými lovci a mohou se využívat k sokolnictví, je přitom mezi bezmála třemi sty druhy pouhých osm - orel skalní, jestřáb, káně harrisova, káně rudoocasá, krahujec a tři druhy sokolů. "Všichni ostatní jsou většinou mrchožrouti, žabožrouti, myšožrouti. Když takový dravec uloví kořist, někde se s ní schová a sežere ji. A pak už nemá důvod vrátit se nazpátek. Proto lovíme pouze s druhy, které jsou schopné skolit větší kusy, například králíky, lišky nebo i vlky," připomněl Petr Kolomazník, který však s sebou do Liblic kromě loveckých ptáků přivezl i sovy nebo třeba supy.
Jedním z nich byl Omar, sup nádherný, vážící šest kilogramů s rozpětím křídel zhruba dva a půl metru. "Tito dravci neloví, i proto mají menší pařáty. Zato mají silný zobák, ten je jako nůžky na plech," upozornil přihlížející, mezi kterými se Omar procházel. "Ačkoli například ve Španělsku začínají supi lovit jehňata. Platí tam totiž zákon, kdy musí být všechna uhynulá zvířata okamžitě odvezena do kafilérie, čímž tito mrchožrouti přicházejí o zdroj potravy," doplnil.

Raroh jako stíhačka
Zajímavá byla také ukázka lovu rarohů, nejrychlejších zvířat na Zemi, kteří patří mezi sokoly. "Jsou to takové stíhačky - rychlí, ale neobratní. Proto loví pouze ptáky ve vzduchu," vysvětlil sokolník a dodal, že žádného ze sokolů nikdy nevypouští bez vysílačky. "Pro ně nějaký ten kilometr není žádná vzdálenost. Jednou mi uletěl mladý sokol hned při prvním puštění a za týden mi volali až z Tater, že ho tam chytili," vyprávěl. "Raroh býval v minulosti nejcennějším dravcem, pochází ze severu, takže se sem musel draze dovážet, navíc byl bílý, což je výjimečné zbarvení," popsal Petr Kolomazník, podle něhož bývalo kdysi sokolnictví výsadním povoláním. "Sokolníci byli vážené osoby, měli privilegia. Cvičili dravce, s nimiž pak králové a další vládci jezdili na lov. Dnes je sokolnictví spojené hlavně s ochranářstvím a často také s chovatelstvím, dravci patří k vzácným druhům zvířat," připomněl s tím, že pro komerční ukázky je možné používat pouze dravce pocházející z chovů. Ti, kteří byli nalezeni v přírodě, se do ní musí zase vrátit - nebo v případě nevyléčitelného zranění zůstávají v záchranných stanicích."