Karpatské toulky objektivem Pavla Kuči v Café Clubu (Slovácké noviny)

Uherský Brod
V pátek 22. 7. uspořádali v uherskobrodském Café Clubu vernisáž 16 velkoformátových fotografií karpatské krajiny Pavla Kuči. Pro šestašedesátiletého autora snímků šlo o premiérovou expozici. Dlouhou řadu let působil jako vedoucí pracovník CHKO Bílé Karpaty, takže zná kouzelná zákoutí a taje přírody velice dobře. Je člověkem, pro kterého byla a je nepřebernou studnicí zážitků a vjemů, které umí svými slovy, texty a prostřednictvím fotografií předkládat veřejnosti.
Vernisáž byla započata proslovem pozvaného ředitele Národního parku Podyjí Tomáše Rothröckla. Oba přírodovědce pojí dlouholeté přátelství, což jednoznačně vyplývalo z jejich následné slovní komunikace.
Nebylo a není nejmenších pochyb o tom, že spolu s jinými odborníky jsou oba dva vynikajícími znalci a obdivovateli karpatské přírody, a to nejenom v rámci své profese, ale i v době prožívání volného času.
Znovu a znovu jsou v přírodě okouzlováni její nezaměnitelnou rozmanitostí a krásou. Již po prvním zhlédnutí vystavených fotografií Pavla Kuči bylo zřejmé, kterým směrem se ubírá jeho umělecký zájem. S profesionalitou jím pořízené snímky zachycují originalitu divoké, ale přece tak lákavé krajiny hor a údolí. Ta je učiněným rájem pro všechny ty, kterým svou přitažlivostí a podmanivým rázem bytostně přirůstá k srdci.
Zejména v době jara a léta skýtá nejednomu člověku pohádkový obraz, pro zasvěcené však navíc i zimní měsíce nabízejí jejich očím mnohé z utajovaných v ní jevů. Dech beroucí krása nespoutané divočiny však zejména vyniká v úzkém dějovém prolínání všech krajinných prvků, tedy lesů, protékajících potůčků, řek a jejich příbřežní vegetace. Nejinak tomu bylo při autorově prezentaci vlastních zážitků z míst, ve kterých mohl všemi svými smysly a s plným zaujetím vnímat procesy v nich probíhající. Početným návštěvníkům vernisáže naznačil i způsob pořizování snímků jak v naší, tak zejména v lůně civilizací nedotčené přírody polských Bieszczad.
Po prohlídce vystavených fotografií jsme se pak prostřednictvím videa Josefa Mišáka, autorova spolupracovníka, přenesli do okouzlujících přírodních scenérií v okolí řeky San. Ono vidět jelení zvěř ve střehu postávající nebo obezřetně popocházející ať už osamoceně anebo ve stádečku bylo pro naše oči více jak poutavé. Stejně tak pozorovat vlky jdoucí ve stopách spárkaté zvěře muselo mysl každého z nás naplnit nezvyklými dojmy, které v našem bezprostředním okolí v současnosti prožívat již nemůžeme.
Mezi návštěvníky vernisáže se pak v jednu chvíli rozhostilo působivé ticho, když jsme na promítacím plátně mohli obrazem v mlžném oparu sledovat řekou zvolna kráčejícího jelena s jeho laní družinou.
Vše námi viděné bylo navíc umocňováno hudbou, která spolu se šumící vodou v nás evokovala atmosféru klidu a harmonie pozorovaných míst. Je milé závěrem konstatovat, že právě výše uvedeným způsobem se vernisáž Pavla Kuči stala cestou, která nás působivě uváděla do světa přírodních krás nám tak blízkých Západních i Východních Karpat.
Kdo navštívil a navštíví tuto výstavu, měl by se pozastavit u každé vystavované fotografie a pokusit se souznít s myšlenkami autora snímku. A spolu s ním se nechat imaginárně unášet krajinami našich snů!