Na Šumavě žije až 80 rysů. Jejich pouť ukazují fotopasti (Mladá fronta DNES)

ŠUMAVA
Sledování pomocí obojků s GPS nebo intenzivní využívání fotopastí. Právě takové metody používají odborníci tří států, kteří se věnují výzkumu rysů na pomezí Česka, Rakouska a Německa už od poloviny 90. let minulého století.
Díky monitorování pomocí fotopastí, v jejichž záznamech se dá každé zachycené zvíře identifikovat díky jedinečnému utváření skvrnitosti, se v posledních letech výrazně zvýšilo povědomí o početnosti rysí populace. Ta podle posledních odhadů čítá 60 až 80 jedinců.
"Na základě dlouhodobého společného monitoringu můžeme konstatovat, že tento počet se v posledních letech v zásadě nemění," uvádí v bilancování posledního roku výzkumu zooložka Správy NP Šumava Elisa Belotti. Vědci dále popisují, jak velké areály dokážou dospělí rysi využívat, a uvádí, že na stovce kilometrů čtverečních se v průměru vyskytuje jeden rys. Zvířata se navíc často pohybují i mimo chráněná území.
Pro zjištění přesných informací o počtu zvířat tak musí výzkum zasahovat i tam, kam se rysi z centrálních území výskytu přirozeně šíří. Mimo Šumavu jde o území až k Českému lesu nebo Novohradským horám a také do vnitrozemí sousedních států. "V projektu Trans-Lynx, realizovaném v letech 2013-2015 jsme zjistili, že celková velikost populace je 60-80 jedinců, přičemž toto číslo se nezvyšuje, populace spíše stagnuje," vypočítává Tereza Mináriková z organizace ALKA Wildlife.
Stejně jako členové Rysích hlídek hnutí DUHA dospěli vědci ke zjištění, že na svém vrcholu byla populace šumavských rysů v 90. letech minulého století. Tou dobou se rysi vyskytovali také na rozsáhlejším území než dnes. Z některých okrajových částí tehdejších teritorií rys dokonce znovu vymizel.
Aby přitom byla budoucnost rysů na Šumavě zajištěna, měl by jejich počet stoupat a mladá zvířata by měla osídlovat i území mimo hlavní část hraničních pohoří. "Na území národních parků se rysům poměrně daří. Každý rok zde zaznamenáváme rozmnožování, a jak ukazuje náš společný fotomonitoring, rysi se tu dožívají vyššího věku než jedinci sledovaní mimo národní parky. Pouze území národních parků ale k záchraně celé populace rozhodně nestačí. Je třeba zajistit dobré podmínky pro jejich přežití i mimo chráněná území. Tam je třeba řešit hlavně problematiku pytláctví a autodopravy," doplňuje zooložka Správy NP Šumava.