Dlouhodobá předpověď počasí V Bílovicích – Lutotíně se myslivci vydali do polí. Kvůli zvěři (pvnovinky.cz)

Všichni dobří myslivci mají zájem na záchraně zvěře před největšími predátory, kterými jsou zemědělské stroje. Členové Mysliveckého spolku Bílovice-Lutotín proto před každou sklizní organizují různé záchranné akce. Za mnoho let této činnosti vyzkoušeli rušení zvěře před pokládáním mláďat, umísťování zradidel v porostu, pohazování pachových tamponů. Nakonec vždy zůstala fyzická práce s loveckými psy v průběhu sečení.
„S tímto vědomím jsme nastoupili do první letošní seče. Stáli jsme před třemi plochami o výměře 17 ha a dvakrát 35 ha. Pole oddělují polní cesty, remíz a suchá svodnice. Naše krajina je silně zatěžována civilizačními tlaky. Zvěř je trvale rušena, a proto uprostřed jetelových polí nachází klid pro svoje životní potřeby a netuší, že jednoho dne přijede zemědělská technika,“ říká Jan Toman, hospodář Mysliveckého spolku Bílovice-Lutotín.

Do záchrany zvěře nastoupili čtyři lovečtí psi a na závěr se připojil pátý. Mladou fenu českého fouska vedl Jan Bija, druhou mladou fenu českého fouska Luděk Slavík, zkušenou fenu německého krátkosrstého ohaře vedl Jan Toman, mladou fenu malého münsterlandského ohaře Aleš Trávníček a fenu kokršpaněla Iveta Doubravská. Psi si prověřili svoji fyzickou zdatnost a procvičili práci před zvěří, postupování a vystavování.

„V prvním poli o výměře 17 ha jsme zvedli 6 kusů srnčí zvěře a 5 dospělých zajíců, v porostu nebyla žádná srnčata. Po našem odchodu na pole najela zemědělská technika, čtyři traktory s bubnovými rotačními sekačkami se záběrem 5-ti metrů. Na traktorech fungovalo akustické a světelné plašící zařízení,“ uvádí Jan Toman.

Na druhém poli byli zajíci, srnci a srny. Podle chování srn myslivci hledali srnčata. Toto pole také zvládli a nastoupili na třetí. To již za nimi byla zemědělská technika, která je vysokou pojezdovou rychlostí doháněla. Práce trvala celý den a únava psů i vůdců byla veliká. Bez pomoci dalších členů spolku - Vladimíra Tesaře, Drahotína Horňáka a Františka Jurtíka, kteří zajišťovali občerstvení, by tuto náročnou činnost nezvládli. „Výsledkem naší práce byla záchrana dospělé zaječí i srnčí zvěře a vynesení čtyř srnčat. Bohužel, tři srnčata jsme nenalezli, v pokosech jeteliny přišla o život,“ konstatuje smutně hospodář.

Zároveň děkuje pracovníkům zemědělského podniku Rolsu Lešany v čele s Davidem Tomanem, kteří s myslivci úzce spolupracovali.

„Z honitby jsme odcházeli unaveni a naše hlavy plnily myšlenky na ty, kteří chodí a běhají v naší honitbě po polních cestách a lesem, jen aby splnili počet kroků na den. Ty naše byly určeny k záchraně životů, byť ne lidských,“ zakončuje Jan Toman. (Text a foto JT)

• Celý článek naleznete zde.