Na kolejích mezi Chrástem a Radnicemi hyne množství živočichů (Rokycanský deník)

Regionální trasy se kříží s tahem zvěře Rokycanští ochránci přírody se na území Berounska, Hořovicka a Rokycanska věnují především záchraně volně žijících živočichů, kteří se dostanou do nesnází.
Při této činnosti se v poslední době stále častěji setkávají se střety živočichů s projíždějícím vlakem.
Zpravidla se jedná o regionální tratě s malým provozem, kdy je strojvůdce schopen zaregistrovat tuto kolizi a pokusit se zalarmovat zvířecí záchranáře. Ti se zpravidla okamžitě vydávají na místo a snaží se pomoci. Ne vždy však dorazí včas.
Sražený živočich umírá nebo se velice často stává kořistí jiného živočicha, který se ve vidině snadného úlovku může též stát obětí.
V nedávné době řešili rokycanští ochránci přírody případ vlakem sražené káně lesní na trati Radnice - Chrást v úseku Břasy. Okamžitě se proto vydali na místo a dravce se zlomeným křídlem odchytili a odvezli do záchranného centra k ošetření. Asi po dvou hodinách volal strojvedoucí vlaku, zda si pro káně přijedeme, že jej viděl v blízkosti kolejí. Situaci jsme probrali a jediným vysvětlením bylo, že jsme sice přivezli vlakem sražené káně, ale bylo zřejmě jiné, než viděl strojvůdce. Opět jsme tedy vyrazili zásahovým vozidlem a tentokráte celou trať v úseku Břasy - Radnice prošli. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme kromě druhého zraněného káněte na zhruba tří kilometrovém úseku kolejí našli mrtvou srnku, zajíce, daňče a několik dalších stop po sraženým zvířatech. Ta tam již nebyla, neboť se zřejmě stala potravou jiných. Námi nalezenou mrtvou zvěř jsme odnesli do patřičné vzdálenosti od kolejí, aby nedošlo k dalším úmrtím.
Doprava obecně způsobuje řadu kolizí s volně žijícími živočichy. V případě střetů s automobily to zpravidla řeší účastník nehody, Policie ČR nebo myslivecký hospodář, v jehož honitbě k nehodě došlo. Na kolejích však k žádné újmě na majetku zpravidla nedochází, proto je i evidence sražených živočichů, převážně však zvěře, poměrně řídká. Asi ani úklidem či sledováním úhynu živočichů se nikdo nezabývá, proto tyto údaje chybí. Jistě by stálo za to udělat průzkum jednotlivých tratí a možná bychom se divili, o kolik živočichů na kolejích přicházíme. Připočteme-li k tomu ještě další druhy dopravy, zemědělství, sloupy vysokého napětí či civilizaci obecně, asi bychom myslivecké hospodaření se zvěří, tedy i lov nebrali jako něco, co může významně ovlivnit populace v přírodě. Vždyť plán lovu je v řadě mysliveckých společnostech schopna "splnit" jedna frekventovaná silnice.
Případ z Rokycanska jistě není ojedinělý, kdy dochází ke zraňování živočichů na kolejích, nicméně i s touto ztrátou, ke které denně na různých místech dochází, bychom měli v budoucnu počítat a brát ji jako jeden za skrytých faktorů ovlivňující přírodní rozmanitost. Vždyť právě železniční tratě často protínají nádherná, nikým nenavštěvovaná místa, která svým prostředím, klidem i potravními zdroji lákají živočichy k pobytu nebo stejně jako silnice protínají jejich tahové trasy. A taková trať je i zřejmě mezi Chrástem a Radnicemi.