"Nejsme ti, co musí furt střílet" (5plus2)

O zajících na sídlištích, nespravedlivé averzi k divočákům i lesním smetišti vypráví dlouholetý kroměřížský myslivec Jan Buksa.

KROMĚŘÍŽ
Málokdo má větší přehled o lesích a zvěři na Kroměřížsku než on. Není divu, jednatel okresního mysliveckého spolku Jan Buksa se myslivosti věnuje už 45 let.
O tom, co ho pálí, mluví bez servítek a dlouhodobě se snaží o to, aby veřejnost vnímala myslivce pozitivněji. "Nejsme jen ti s flintou, co musí furt střílet, naše činnost je mnohem rozmanitější. Bohužel i složitější," připouští v rozhovoru pro 5plus2.

* Co vlastně končící zima znamená pro lesní zvěř?
Je to velmi těžké období. Zvířata přepínají z úsporného zimního režimu na jarní, bere jim to hodně sil. Potřebují hledat potravu. Za chvíli budou mít snadný cíl v lánech řepky, jenomže to není dobře.

* Proč?
Má se to takto: řepka je výborná, sladká, zvěři chutná, můžeme jim dávat cokoliv jiného, ale smlsnou si na řepce. Jenomže pak se přecpou, začne to v nich kvasit a uvolňovat se toxické látky. A výsledek? Průjmy, oslepnutí, úhyn. Zvěř také doplácí na toxické postřiky. Ty vidím jako velký problém, který má za následek úbytek zvěře.

* Je to tedy vina zemědělců? Jak s nimi vůbec vycházíte?
Ale já zemědělce chápu, oni to taky nemají lehké. S těmi postřiky mám osobně problém, protože nejsou tak neškodné, jak se prezentuje. Ale jinak mě těší, že se alespoň u nás daří se zemědělci rozumně jednat. Jinak by to ani nešlo.

* Často diskutované téma jsou přemnožení divočáci. I tady se zemědělci spolupracujete?
To je klasický případ. Máme tu například zemědělský spolek třiceti lidí, který za rok uloví 80 divočáků. Zemědělci mají přesto škody. V těch obrovských lánech totiž zdaleka neulovíte vše. Ale kdyby se s námi zemědělci nedohodli, nebylo by odlovené nic a příští rok divočáci sežerou komplet všechno.

* Proč se vlastně nedaří počet divokých prasat regulovat?
Dnes existuje jakási averze vůči divočákům, pořád se bavíme o následcích, škodách. Ale příčina je v tom, že lesy, kam divočáci historicky patří, jsou v lepším případě prošpikované turisty, v tom horším motorkáři či čtyřkolkáři. Prasata zkrátka jdou tam, kde je klid. Do lánů řepky a kukuřice.

* A tam se odlovit nedají?
Podívejte, my samozřejmě čekáváme na okraji pole a čučíme do kukuřice. Co kdyby divočák vylezl? Ale on většinou nevyleze. I když ho slyšíme a vidíme pohyb, nemůžeme střílet. Lidská činnost ale žene z lesů a polí i další zvěř. Například je teď úplně běžné, že se zajíci potulují ve městě po sídlišti. Babičky jim tam dávají krmení do mističky. Ve městě, kde je hluk, psi a lidi. A přesto to sem zajíce žene.

* Mluvíte o lidech v lese. Představují problém?
Nechápejte mě špatně, já nikomu nechci zakazovat vstup do lesa. Sám jsem turista a hřibař. Jenomže je potřeba se adekvátně chovat. Hlava mi moc nebere, když vidím velké lesní plochy rozhrabané hráběmi, pravděpodobně od houbařů, kteří se snaží najít ty hřiby opravdu usilovně.

* Začínají jarní úklidy. V jakém stavu jsou lesy na Kroměřížsku?
Upřímně, často je to tam jako na smetišti. Sám teď chystám procházky, kdy budu vyhazovat plastové pytle s bordelem. Pro myslivce je to běžná činnost. Opravdu to není, jak si lidé myslí, že bychom se nejraději uzavřeli v lese a stříleli po všem, co se hne. Práce s flintou je jen zlomek naší činnosti. Uklízíme, sázíme stromky, pomáháme ve vesnicích jako další spolky.

* Máte podobně jako ostatní potíže s nedostatkem nových členů?
Pozitivní je, že v poslední době zase cítím zájem mladých, každoročně se jich desítky hlásí na zkoušky. Celkově je nás na Kroměřížsku 900 a to číslo se moc nemění. Ale nebudeme si nic nalhávat, náš věkový průměr je velmi vysoký. Kdyby naráz odešli všichni sedmdesátníci a výš, bude nás o 300 méně. Osobně bych si přál, aby se víc zajímala mládež. Dostala se od počítačů, kde střílí vesmírná monstra, do reálného světa.