Rozumným chováním lidí a lovem se dají ztráty od divočáků velmi výrazně omezit (Kladenský deník)

Střední Čechy
Největší problémy s divokými prasaty byly například na Rakovnicku před třemi lety.
Tehdy se jich také nejvíce ulovilo. Proč problémy vznikají, vysvětlil ředitel Městských lesů Rakovník Jiří Lengyel.

* Proč mají lidé největší zlost zrovna prasata. Opravdu člověku nejvíce škodí?
Veškerá zvěř v přírodě svým způsobem života nějak škodí a omezuje lidskou činnost. Aby tomu tak nebylo, příroda by musela být úplně bez zvířat. Pokud bychom se dostali na minimální a normované veškeré stavy zvěře podle jakosti honitby, muselo by být například na tisíc hektarů třicet kusů srnčí zvěře. To by ji lidé v přírodě ani nezahlédli, jen v zoologické zahradě.

* Čím to, že je černé zvěře stále více a lidé se s ní stále častěji potkávají?
V roce 1986 kolem Rakovníka prasata téměř nebyla. Postupně se ale přírodní podmínky mění. Rozšiřuje se zastavěná plocha, tím se plocha pro zvěř zmenšuje. Kdysi se hovořilo o tom, že černá zvěř je plachá, aktivní v noci, a žije v hlubokých lesích. Dnes už hluboké lesy nejsou, návštěvnost porostů lidmi je velká a zvěř tam nemá klid, proto se stěhuje jinam. Divoká prasata ztratila svoji plachost.

* Ovlivňuje stav černé zvěře i způsob obhospodařování polí?
Zemědělci černé zvěři svým způsobem pomáhají. Ano, chovají se tržně. Pěstují to, co mohou prodat, tedy řepku a kukuřici. A velké lány těchto plodin jsou ideální úkryt pro černou zvěř, kde nachází klid. Například do vzrostlé řepky se nikdo nedostane, dokud ji neposekají.

* Kde je kolem Rakovníka nejvíce prasat?
Nejvíce jich je na bývalém vojenském cvičišti, kde je nyní klid a padesátihektarové souvislé plochy neproniknutelných trnek. Lidé tam chodí na procházky. Pustí psy z vodítka, a proto není divu, že tam divoká prasata potkají. Dále je hodně prasat za nemocnicí. Tady se nedá jednoznačně říci, že jich je tu nejvíce, ale bylo tu hodně konfliktů s nimi. A škody tu byly velké.

* Kdy se mohou lidé s prasaty nejčastěji potkat?
Právě nyní. Únor, březen, duben jsou nejnebezpečnější, protože bachyně mají selata a jsou schopné je bránit i za cenu svého života. Lidé jim vstupují do jejich teritoria. Prasata neví, že tu chodí veřejnost, a že by měla jít jinam. Nerozlišují člověka ani psa. Pes je pro ně úhlavní nepřítel.

* Dá se situace nějak řešit?
Chováním lidí lze nebezpečí omezit na minimum. Měli by být rozumní. Když vím, že někde prasata jsou a teď mají mladé, tak tam zkrátka nejdu. Lidé chtějí žít co nejvíce v přírodě. Udělali si tam zahrádky, chaty, a pokud jim něco začne z přírody vadit, chtěli by to vykácet, vyřezat a zvěř zlikvidovat, aby je neobtěžovala. Pokud dojde k nějakému konfliktu zvěře s lidskou populací, nelze vše hned vystřílet, či otrávit. Škody se dají rovněž omezit na minimum rozumným lovem, ale lovit se může jen na honebních pozemcích. Většina problémů vzniká na nehonebních plochách, neobhospodařovaných pozemcích, které jsou obecní a soukromé. Jejich majitelé si pak na prasata stěžují.

* Prasata se ale dostanou až do zahrádek.
Překonat drátěný plot není pro ně problém. Na kompostech najdou nejen zbytky ze zahrady, ale i pečivo z kuchyně. Lidé je tam vlastně lákají. Prasata někde budou žít, pokud tam mají klid, úkryt a dostatek potravy. A to je tady splněno. Na lidi si zvykla, štěkot psů jim nevadí.

* Jak se nahrazují škody způsobené prasaty?
Podle zákona o myslivosti. Ten, kdo na pozemku hospodaří, nahlašuje škody uživateli honitby v určitých termínech. Buď se na náhradě škody dohodnou, nebo spory řeší soudně.