Na Podřipsku je nový ptačí druh (5plus2)

Nedaleko Roudnice nad Labem se zabydlela exotická husice nilská. Pozorovat je lze na Labi.

5plus2   ROZHOVOR ROUDNICE NAD LABEM / Ornitolog Stanislav Chvapil od ledna pozoruje nový ptačí druh na Podřipsku, který se nazývá husice nilská a pochází z Afriky. Ornitologií se Chvapil zabývá celý život, napsal několik knih a chovatelé okrasného ptactva jej znají jako autora českého vědeckého názvosloví všech druhů papoušků. Předmětem jeho největšího zájmu je čáp bílý, na výzkumu pracuje 50 let.
Celý život žije v Roudnici, kde také až do důchodu učil na gymnáziu. Čilý osmdesátník dnes pracuje jako ředitel Stanice ekologické výchovy Ciconia Českého svazu ochránců přírody. "Vlivem globálního oteplování se druhy zvířat, které byly doma v jižních oblastech, přesouvají na sever. Proto i u nás můžeme pozorovat exotické tvory, kteří do naší přírody dříve nepatřili," říká o husici nilské, jejíž hnízdiště bývalo na březích egyptského veletoku.

* Na kterých místech na Podřipsku můžeme tohoto afrického ptáka pozorovat?

Od listopadu loňského roku se hejno husic nilských zdržuje na levém břehu Labe u obce Račice. Ptáci se většinou pasou na travnatých loukách u řeky nad račickým jezem nebo na poli, kde je zaset ozim, protože jako všechny husy se živí hlavně rostlinnou potravou.

* Kolik se jich tam vyskytuje?

Od 1. ledna je kontroluji pravidelně jednou týdně a samozřejmě je chodí pozorovat i další ornitologové, napočítali jsme jich až 50. Tak velké hejno u nás ještě nikdy nebylo, je to naprostý unikát. Husice nilské jsou jako všechny husy velmi plaché a nenechají k sobě nikoho přiblížit, proto je nutné je pozorovat a fotografovat pouze z velké dálky.

* Podle čeho husici nilskou poznáme?

Husice nilská, dříve nazývaná egyptská, je o něco větší než kachna divoká, ale nepatrně menší než husa velká. Dosahuje velikosti 65 až 73 cm a hmotnosti až tři kilogramy. Peří má převážně světle hnědé, s tmavou skvrnou kolem oka, tmavě hnědou skvrnou na hrudi a velkými bílými a zelenými poli v křídlech. Nohy má matně růžovo-červené, zobák růžovo-červený s tmavým lemem. Pohlaví se od sebe neliší velikostí ani zbarvením, ale jen hlasem: samec syčí, samice štěbetá a kejhá.

* Jak se husice nilské dostaly k nám?

Přirozeným hnízdištěm husice nilské je Afrika, přesněji řečeno část kontinentu jižně od Sahary. V Evropě se tento druh dříve nevyskytoval, až v 17. století byl uměle vysazen do Velké Británie, odkud se postupně rozšířil do západní Evropy. V roce 1967 začal hnízdit v Holandsku, později v Belgii, Francii a Německu. V České republice byl poprvé zjištěn v roce 1979, kdy se jeden pár zdržoval na rybníku Mátná u Jindřichova Hradce. Další husice nilské byly pozorovány teprve až v roce 1993 na Jaroslavickém rybníku u Znojma.

* Našly u nás tyto husice svůj druhý domov, zahnízdily tu?

V minulém roce jeden pár zahnízdil u zatopených štěrkopískoven u Dobříně. Amatérský ornitolog ho tam loni v srpnu pozoroval s osmi mláďaty. Husice nilské hnízdí na zemi, snáší šest až deset vajec, na kterých sedí pouze samice. Mláďata naopak vodí oba rodiče. V Africe hnízdí dvakrát ročně, v Evropě jen jednou.

* Mají u nás husice nějaké nepřátele?

Největším nepřítelem je jako u všech zvířat člověk. Je možné, že by nějaký hloupý myslivec po nich mohl vystřelit, protože husice nilská není uvedena v seznamu ohrožených druhů, neboť u nás běžně nežije.

* A nepřátelé z říše zvířat?

Takzvaná škodná pro husice v našem regionu není. Těžko by je mohl napadnout někdo z našich dravců. Na Labi je sice pozorován kriticky ohrožený orel mořský, ale ten je velmi neohrabaný a žere zejména mršiny a leklé ryby. Z deseti útoků na kořist je orel úspěšný pouze v jednom.

* Jak husice přežívají českou zimu?

Zima jim ani moc nevadí, hlavně když mají co žrát. Hlavní důvod, proč od nás ptáci odlétají do teplých krajin, je právě zimní nedostatek potravy. Třeba drobní pěvci by naši zimu vydrželi, ale chyběl by jim hmyz. Husicím nilským, které jsou převážně býložravé, v zimě nic nechybí. Kdyby však celou zimu ležel sníh, bylo by to už horší.

* Čím to je, že se u nás tento exotický druh objevil?

Vlivem globálního oteplování se druhy zvířat, které byly doma v jižních oblastech, přesouvají na sever. Proto i u nás můžeme pozorovat exotické tvory, kteří do naší přírody dříve nepatřili. Objevují se u nás různé druhy bezobratlých, z obratlovců třeba vlha pestrá, nádherný pták, který už sedm let hnízdí v jedné opuštěné pískovně na hranici litoměřického okresu. Avšak pro mnohé druhy zvířat je globální oteplování katastrofou. Například lední medvědi v Arktidě značně ubývají. Jejich hlavní potravu totiž tvoří tuleni a v moři bez ledových ker je nemohou lovit, medvědi hladoví a hynou.

* Na čem můžeme globální oteplování pozorovat v našem okolí?

Kromě výskytu nezvyklých živočišných a rostlinných druhů hlavně tím, že ubývá voda v krajině a je čím dál tím větší sucho. Lidé si dříve neuvědomovali, že regulací toků řek a potoků odvádí vodu z krajiny. Slavný francouzský přírodovědec Jean Dorst napsal: "Močály jsou mládím země." Jestliže se odstraní zeleň kolem potoka, který se dá do betonového koryta, voda odteče bez užitku a nezadrží se v krajině.