Mýty o mysliveckém zákonu (Profit)

Českomoravská myslivecká jednota a její předseda Jaroslav Palas tvrdí, že kolem mysliveckého zákona vzniklo mnoho zavádějících mýtů. Následuje výčet argumentů, jimiž chtějí tyto mýty vyvrátit.

Není pravda, že myslivci mohou postavit na pozemku myslivecké zařízení bez svolení majitele pozemku. Jakékoliv myslivecké zařízení je možno postavit pouze se souhlasem vlastníka pozemku.

Není pravda, že o lovu nerozhodují majitelé pozemků, protože ti jsou sdruženi do honebního společenstva a jejich souhlas je podmínkou pro sestavení plánu lovu na každý rok.

Myslivci nemohou zakázat vstup na soukromý pozemek. To může učinit pouze orgán státní správy, i na návrh myslivců. Zákaz lze aplikovat pouze ve výjimečných případech, například do oblastí tokaniště tetřevů po dobu toku a snůšky, nebo do obor a honiteb v době kladení mláďat. Zákaz musí být projednán s vlastníkem pozemku, který je nezbytným účastníkem správního řízení, před uzavřením vstupu vždy zahajovaným.

Myslivci nemohou v průběhu společného lovu omezit vstup do honitby. Mohou pouze upozornit veřejnost na konání akce a v zájmu bezpečnosti upozornit či vyzvat návštěvníky lesa, aby tam nevstupovali.

Není pravda, že myslivost není veřejným zájmem. Je to jediná činnost, která vede k obhospodařování a ochraně zvěře, což je v zájmu majitelů pozemků, pro ochranu přírody i pro udržení biodiverzity. Myslivost je jednou z forem ochrany přírody, což uznává i celosvětová organizace IUCN.

Není pravdivé tvrzení, že zákon myslivce před majiteli pozemků zvýhodňuje. Pouze jim dává možnosti k plnění povinností vyplývajících ze zákona a k výkonu myslivosti, což je i v zájmu majitelů pozemků.

Není pravda, že myslivci nehradí škodu způsobenou zvěří nebo vlastní činností. Hradí ji po dohodě nebo na základě rozhodnutí soudu.

Petr Havel