Za loveckou vášní? Do muzea (Mladá fronta Dnes)

Šelmy nebyly v minulosti nijak chráněny. Navíc byly k jídlu a jejich kožešiny se daly také využít

Plzeň - Palné zbraně, krásně zdobené nádobí, vějíř s motivem bohyně Diany nebo třeba poslední šumavský medvěd - to vše můžete vidět na výstavě nazvané Lov na pomezí v Západočeském muzeu.
 Výstava je věnována lovectví jako kulturnímu fenoménu doby středověké a novověké střední Evropy - převážně na území Čech a sousedních oblastí, a to od vrcholného středověku až do konce 19. století. Symbolickým časovým koncem je zjištění posledních medvědích stop na Šumavě roku 1892. Ty v expozici zastupuje medvědice. I když ve skutečnosti je to všechno trochu jinak... "To není ta poslední medvědice ulovená na Schwarzenbergském panství, tohle je medvědice Dáša, která pochází z cirkusu. Na výstavě je jen symbolem," prozrazuje autor výstavy Miroslav Hus. Přestože poslední medvědí stopy byly na Šumavě spatřeny těsně před koncem 19. století, poslední medvědí trofej tu získali lovci už mnohem dřív: v roce 1856. "V dalších letech tu ještě byly občas nalezeny stopy, a ty vůbec poslední v roce 1892. Ty ale pravděpodobně patřily nějakému medvědovi, který se na Šumavu jen zatoulal z Alp," přemítá Hus.

Poddaní směli lovit jen šelmy

Lovecká vášeň našich předků neznala mezí. Zvěř nebyla nijak chráněna a predátoři představovali nebezpečí. Navíc byli k jídlu a jejich kůže či kožešiny se daly také využít. "Císař Josef tehdy vydal výjimku - poddaní nesměli běžně vlastnit zbraň a lovit, ale lovit šelmy jim povolil. Ba co víc, vybízel je, aby je lovili a byl vypsán i systém odměn. Za medvěda bylo sedm zlatých a za vlka pět," vysvětluje autor výstavy, co vlastně stálo na počátku vyhubení medvědů, vlků, rysů, ale také třeba jelenů nebo divočáků.
 Výstava přiláká muže všeho věku, jimž jsou blízké lovecké zbraně od kuší a oštěpů přes kolečkové, křesadlové a perkusní pušky až po ručnice moderních systémů konce 19. století. Nechybějí ani lovecké tesáky, nože, prachovnice, pouzdra na střelivo či různé pro oko člověka dnešní doby kuriózní a tajemné předměty. Zbraně určené zvědavým mužům doplňují krásné předměty určené ženám: porcelán, sklo nebo třeba grafika, která navozuje dobovou atmosféru. Součástí výstavy jsou i panely věnované způsobům a organizaci lovu ve středověku a novověku, představeny jsou hlavní druhy lovné zvěře a je zde i stručný přehled práva myslivosti a loveckého práva vůbec. Celkem bychom tu napočítali na tři stovky exponátů.

Přezdobenost, ta je hlavním znakem loveckých zbraní

Typickým znakem loveckých zbraní až do dnešních dob je přezdobenost. Tyto staré exempláře jsou vykládané kostí," poznamenává Miroslav Hus u krásných pušek předovek, z nichž některé váží kolem čtyř až pěti kilogramů. "To jsou ale pušky panstva, a to se s nimi po lesích netahalo. To si pěkně počkalo, až jim poddaní zvěř nadeženou a pak ji v klidu a s jistotou střelili," vysvětluje autor výstavy a dodává další zajímavost: "Takzvaný německý lov nebo také lov uzavřený vypadal tak, že asi týden myslivci honili po lesích zvěř, chytali ji a připravovali na hon. Panstvo se v určený den sjelo se svými kočáry na vybrané mýtině, jedlo se, pilo, hodovalo, hudba hrála, recitovaly se verše, aniž by třeba vůbec z kočárů vystoupili! Pak na daný signál myslivci nachytanou zvěř vypustili a panstvo ji z kočárů postřílelo. A zase byla slavnost a zase se pilo a hodovalo," popisuje způsob, jímž se bavili urození lidé v šestnáctém až osmnáctém století.
 Výstavu můžete v muzeu zhlédnout až do 9. září.

Foto popis: MEDVĚD JAKO SYMBOL. Zjištění posledních medvědích stop na Šumavě roku 1892 symbolizuje na výstavě medvědice. Ta ovšem není ulovená na Schwarzenbergském panství, ale jedná se o medvědici Dášu, která pochází z cirkusu.
Foto Autor - Foto - MAFA - DANIEL BERAN

Regionální mutace Mladá fronta DNES - Plzeňský kraj