Hon na chobotnici (A2 kulturní týdeník)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Prezident Klaus, myslivci a estetický objekt
Českým kulturním prostorem poslední dobou zavířily dvě zásadní události. Tvůrci večerníčkovského seriálu Madla a Ťap a s nimi potažmo i celá veřejnoprávní televize byli obviněni Českomoravskou mysliveckou jednotou ze znevážení svého obrazu a poslání a žádali omluvu, odstranění " vadného" dílu či stažení celého seriálu. A o pár týdnů poté obvinil prezident republiky architekta Kaplického, jehož " artefakt" ( projekt nové Národní knihovny) se mu " zdá být nesmírně nepokorný, svévolný, až arogantní". Co mají obě události společného? Představitelé zájmového spolku a vrcholný představitel státu vynášejí soudy o sférách či žánrech, jež jsou vrcholně vzdálené jejich vzdělání i profesi. Útok na zobrazení myslivce ve večerníčku vychází z diskursu, kde se jinak preferují spíše rady typu, jak " perfektně vábit na srnčí vábničky", a informace, že " norci na 2 km délky toku snížili početnost raků o prokázaných 54 000 ks", a proto je třeba najít způsob, " jak je lovit např. s pomocí pastí", anebo se hledají opatření " k zamezení rozšíření psíka mývalovitého" ( vše z www. cmmj. cz). A útok na chobotnici pochází z diskursu, který je diskursem politickým od hlavy až k patě, a proto neváhá využívat insinuace (" znalci naznačují, že toho pan Kaplický zas až tolik nepostavil") a hloupé rétorické manipulace (" Už jsem se setkal i s jedním živým člověkem - s jednou paní architektkou v Hradci Králové - kterému se návrh líbí"). Proč to ti " znalci" jenom naznačují? Znalec je přece znalcem proto, že zná a umí své poznání formulovat. A proč už nejít až na doraz rétorické figury a místo jedné architektky z Hradce neuvést jednoho blázna z Bohnic?
Co z toho plyne? Nic originálního, ale závěr je to pořád truchlivý: zatímco jiné civilizační oblasti ( věda, ekonomika) jsou vnímány jako prostory pro specialisty, kultura a umění jsou oblastí, kde pocit nevzdělaného laika stačí, protože on to tak prostě cítí. Zkuste jen ekonomům říci: Princip DPH je svévolný, až arogantní. Zkuste říci myslivcům, že člověk, není- li úchylný, nemá proč srnu vábit. Řešení se ale nabízí. Myslivečtí funkcionáři by měli být vpuštěni do veřejného prostoru debaty o re- prezentaci myslivce ve večerníčku pouze tehdy, prokážou- li obeznámenost s Barthesovou statí Efekt reálného a s Baudrillardovým pojmem simulacrum. Obojí jim bude užitečné jak pro pochopení zvrácenosti vábničky, tak i pro pochopení rozdílu mezi narativní a mimetickou funkcí prvku ve vyprávění, kterýžto funguje i v provedení tak neinvenčním, jako je seriál Madla a Ťap. A pan prezident by se před dalším představením v roli strážce národních hodnot měl prokázat elementární četbou Jana Mukařovského ( např. v souboru Studie I a II), abychom dodrželi jeho volání po zakotvenosti v naší zemi; při ní by jistě došel k poznání, že to, co se mu zdá být arogantní, není a nemůže být artefakt, ale estetický objekt.
Avšak alespoň jedna pozitivní zpráva z toho vyplývá: zpráva o podivuhodné a dnes snad už ani nečekané síle umění. Desetitisíce reálných českých myslivců ( výlet na webové stránky jejich sdružení doporučuji všem našim literátům, lingvistům, sémiotikům, entologům a dalším: obsese titulaturou, krkolomný zápas s mateřským jazykem i nádherné pojmosloví je třeba zkoumat), které vidíme na vlastní oči, jak v potu tváře otcovsky pečují v lesích o vše živé, se bojí jednoho pětivteřinového obrazu, odvysílaného jedenkrát jedním médiem, a to pro věkovou skupinu, jíž není mimetické čtení a chápání vůbec vlastní... A pan prezident se ke stavbě chobotnice přiváže " vlastním tělem" ( má tedy ještě tělo nevlastní, vypůjčené, projektivní?) jako protijaderní aktivisté u Temelína, již jsou mu jistě jinak zcela protivní... Jak dlouho tam přivázán setrvá? Bude zazděn do základů a jeho národovecké pojetí se tím ztělesní v duchu romantizující estetiky, pro niž je vlastní život největší básní? Přiváže se k chobotnici i ochranka, sbor poradců a Hradní stráž? A přiváže se řetězem z pravé české oceli, a nikoli nějakým ocelovým šmejdem z EU?
Bohužel ale tato pozitivní zpráva není zprávou o síle umění. Je zprávou o nepochopení. Nepochopení toho, že ani o kultuře a umění se nemá mluvit bez vzdělání a odbornosti.
Autor je literární teoretik.
Petr A. Bílek
Foto - René Magritte: Toto není jablko, 1964
Českým kulturním prostorem poslední dobou zavířily dvě zásadní události. Tvůrci večerníčkovského seriálu Madla a Ťap a s nimi potažmo i celá veřejnoprávní televize byli obviněni Českomoravskou mysliveckou jednotou ze znevážení svého obrazu a poslání a žádali omluvu, odstranění " vadného" dílu či stažení celého seriálu. A o pár týdnů poté obvinil prezident republiky architekta Kaplického, jehož " artefakt" ( projekt nové Národní knihovny) se mu " zdá být nesmírně nepokorný, svévolný, až arogantní". Co mají obě události společného? Představitelé zájmového spolku a vrcholný představitel státu vynášejí soudy o sférách či žánrech, jež jsou vrcholně vzdálené jejich vzdělání i profesi. Útok na zobrazení myslivce ve večerníčku vychází z diskursu, kde se jinak preferují spíše rady typu, jak " perfektně vábit na srnčí vábničky", a informace, že " norci na 2 km délky toku snížili početnost raků o prokázaných 54 000 ks", a proto je třeba najít způsob, " jak je lovit např. s pomocí pastí", anebo se hledají opatření " k zamezení rozšíření psíka mývalovitého" ( vše z www. cmmj. cz). A útok na chobotnici pochází z diskursu, který je diskursem politickým od hlavy až k patě, a proto neváhá využívat insinuace (" znalci naznačují, že toho pan Kaplický zas až tolik nepostavil") a hloupé rétorické manipulace (" Už jsem se setkal i s jedním živým člověkem - s jednou paní architektkou v Hradci Králové - kterému se návrh líbí"). Proč to ti " znalci" jenom naznačují? Znalec je přece znalcem proto, že zná a umí své poznání formulovat. A proč už nejít až na doraz rétorické figury a místo jedné architektky z Hradce neuvést jednoho blázna z Bohnic?
Co z toho plyne? Nic originálního, ale závěr je to pořád truchlivý: zatímco jiné civilizační oblasti ( věda, ekonomika) jsou vnímány jako prostory pro specialisty, kultura a umění jsou oblastí, kde pocit nevzdělaného laika stačí, protože on to tak prostě cítí. Zkuste jen ekonomům říci: Princip DPH je svévolný, až arogantní. Zkuste říci myslivcům, že člověk, není- li úchylný, nemá proč srnu vábit. Řešení se ale nabízí. Myslivečtí funkcionáři by měli být vpuštěni do veřejného prostoru debaty o re- prezentaci myslivce ve večerníčku pouze tehdy, prokážou- li obeznámenost s Barthesovou statí Efekt reálného a s Baudrillardovým pojmem simulacrum. Obojí jim bude užitečné jak pro pochopení zvrácenosti vábničky, tak i pro pochopení rozdílu mezi narativní a mimetickou funkcí prvku ve vyprávění, kterýžto funguje i v provedení tak neinvenčním, jako je seriál Madla a Ťap. A pan prezident by se před dalším představením v roli strážce národních hodnot měl prokázat elementární četbou Jana Mukařovského ( např. v souboru Studie I a II), abychom dodrželi jeho volání po zakotvenosti v naší zemi; při ní by jistě došel k poznání, že to, co se mu zdá být arogantní, není a nemůže být artefakt, ale estetický objekt.
Avšak alespoň jedna pozitivní zpráva z toho vyplývá: zpráva o podivuhodné a dnes snad už ani nečekané síle umění. Desetitisíce reálných českých myslivců ( výlet na webové stránky jejich sdružení doporučuji všem našim literátům, lingvistům, sémiotikům, entologům a dalším: obsese titulaturou, krkolomný zápas s mateřským jazykem i nádherné pojmosloví je třeba zkoumat), které vidíme na vlastní oči, jak v potu tváře otcovsky pečují v lesích o vše živé, se bojí jednoho pětivteřinového obrazu, odvysílaného jedenkrát jedním médiem, a to pro věkovou skupinu, jíž není mimetické čtení a chápání vůbec vlastní... A pan prezident se ke stavbě chobotnice přiváže " vlastním tělem" ( má tedy ještě tělo nevlastní, vypůjčené, projektivní?) jako protijaderní aktivisté u Temelína, již jsou mu jistě jinak zcela protivní... Jak dlouho tam přivázán setrvá? Bude zazděn do základů a jeho národovecké pojetí se tím ztělesní v duchu romantizující estetiky, pro niž je vlastní život největší básní? Přiváže se k chobotnici i ochranka, sbor poradců a Hradní stráž? A přiváže se řetězem z pravé české oceli, a nikoli nějakým ocelovým šmejdem z EU?
Bohužel ale tato pozitivní zpráva není zprávou o síle umění. Je zprávou o nepochopení. Nepochopení toho, že ani o kultuře a umění se nemá mluvit bez vzdělání a odbornosti.
Autor je literární teoretik.
Petr A. Bílek
Foto - René Magritte: Toto není jablko, 1964
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.