Kleťské lesy mají záhadu. Jaký je původ neznámých staveb? (Českokrumlovský deník)

Kleť
Stavby, o jejichž původu se nic neví, se dají najít v kleťských lesích. Jak to tak vypadá, dnes se dá pouze dohadovat, k čemu podivné útvary vlastně sloužily. Pamětníci jsou již mrtví a v historických dokumentech se toho o objektech moc nalézt nedá.
"Je to kamenný štond, nevíme ale absolutně, i přes velkou spoustu času, který jsme mu věnovali, k čemu mohl sloužit. Variant je několik," řekl vedoucí společnosti Žebříkového kamene z Křemže, která se převážně Kleti věnuje, Jan Mejzlík.
První variantou je, že se jedná o myslivecký posed, odkud kníže pěkně pohodlně střílel na naháněnou zvěř. Další možnost je takřka totožná, akorát sloužila k lovu tetřívka. Třetí varianta je sice z dnešního hlediska poměrně vtipná, ale Jan Mejzlík se k ní přiklání nejvíce. Kamenný štond mohl totiž fungovat jako nástupiště na nasednutí na koně, které sloužilo pro knížete.
"To se mi líbí, nemám k tomu ale žádné důkazy. Štond je totiž i výraz, který se používá u koní. Vemte si ale, že je to staba metr a půl vysoká a schůdky k tomu. To nebyla práce na jedno odpoledne." V dřívějších dobách bylo možné leccos, tak se samozřejmě nedá vyloučit ani tato teorie. Kdejaký kníže měl jistě problémy s nasedáním na vysokého koně. A jaký byl odhad obyčejných lidí, kterým byl ukázán snímek objektu?
"Myslím, že už jsem to někde viděla. Třeba je pod tím něco pohřbené, ale moc mi tam v tom případě nesedí ty schůdky. Kdybych si měla vybrat z těch variant, tak bych to viděla spíš na ten lov," míní paní Marie z Křemže.
"Mně se to zdá na nasedání na koně moc vysoké. Myslím, že by to mohlo sloužit spíš k tomu lovu," soudí Daniela Harsová z Českého Krumlova.
Lidé začali po Kleti pátrat, kde se dá útvar najít. "Jenom se usmívám, ať hledají. Přesto jim pomůžu tvrzením, že je to na severní části Kleti," mlžil Jan Mejzlík, který se bojí, aby někdo kameny nerozkradl.

Foto - TAJEMNÉ SCHŮDKY. Na neznámý objekt může narazit výletník po Kleti. K čemu podivné stavení sloužilo? To se už možná nikdo nedozví.

Foto archiv

VÁCLAV VOTRUBA