Smrt na honu, náhrada výživného pozůstalým a valorizace (Českobudějovický deník)

Při naháňce na divoká prasata u Chlumu u Dražíče 11. října 1997 postřelil myslivec František V. (47) kolegu C.(52). Ten na místě zemřel.
Střelec byl za nedbalostní trestný čin odsouzen trestním příkazem, na skutek však posléze dopadla amnestie.
Dál ovšem běžely občanskoprávní soudy o náhradu nákladů na výživné pozůstalé. V prosinci 1998 byla Františku V. uložena povinnost přispívat jí částkou 1382,50 koruny, resp. 957,50 Kč měsíčně.
Později se pan V. žalobou domáhal rozsudku tak, že k 31. březnu 2002 svůj závazek splnil a není již povinen původně stanovenou částku platit. Paní C. kontrovala žalobou o zvýšení této náhrady. Okresní soud v Č. Budějovicích obě žaloby zamítl.
Dospěl k závěru, že došlo k podstatné změně v poměrech účastníků, spočívající ve valorizaci důchodů žalované a rovněž ve valorizaci někdejšího výdělku zemřelého, a vypočítal, že dluh žalobce na peněžitém důchodu by činil 172 491 Kč a žalobce by byl nadále povinen platit pozůstalé 3000 až 4000 Kč měsíčně. Vzhledem k výraznému nárůstu důchodu žalované a s přihlédnutím k současným osobním a majetkovým poměrům žalobce soud ale dospěl k závěru, že přiměřená částka by se měla pohybovat okolo tisíce korun měsíčně, neboť stejným tempem jako nároky žalované se zhoršovala finanční situace žalobce. Proto z důvodů zvláštního zřetele hodných snížil náhradu na částku, kterou považoval za přiměřenou. Uzavřel, že původní rozsudek by měl zůstat beze změn.

Měl platit víc

Krajský soud rozsudek změnil. Náhradu nákladů na výživu pozůstalé zvýšil až na 3884 Kč měsíčně. Panu V. také uložil zaplatit nedoplatek ve 116 631 Kč. Narozdíl od soudu prvního stupně neshledal důvody zvláštního zřetele hodné ke snížení nároku po propočítaných valorizacích. Panu V., který se svou žalobou neuspěl, uložil soud povinnost uhradit paní C. 66 440 korun jejích nákladů v řízení.
Pan V. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Ten konstatoval § 448 občanského zákoníku, dle něhož výše náhrady závisí na posouzení rozsahu výživného, jakého by se dostávalo, příp. mělo dostávat pozůstalému od osoby výživou povinné. Stejná životní úroveň manželů ve smyslu zákona o rodině však neznamená aritmetický průměr jejich příjmů, v daném případě příjmu manžela a důchodu manželky, řekl Nejvyšší soud. Českobudějovické soudy podle něj nesprávně vycházely z tzv. dílové teorie, když sečetly příjmy oprávněné (starobní důchod) s výdělkem jejího zemřelého manžela, součet vydělily dvěma a rozdíl mezi polovinou společných příjmů a výší vdovského důchodu žalobkyně považovaly za částku odpovídající výživnému manželky.
Správná byla podle dovolacího soudu úvaha o zohlednění valorizací příjmů. Valorizace průměrného výdělku či důchodu však sama o sobě není důvodem pro změnu pravomocného rozsudku; pouze pokud všechny okolnosti případu ve svém souhrnu představují podstatnou změnu poměrů, lze přistoupit ke změně pravomocného rozhodnutí, uzavřel Nejvyšší soud. Při posuzování, zda je nárok žalované po právu, nelze vycházet z čistě početního úsudku. S tím NS obě rozhodnutí zrušil.
Okresní soud poté v novém rozhodnutí stanovil panu V. povinnost platit paní C. náhradu výživného ve výši 1250 korun měsíčně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Strany se neodvolaly.
Halali, všeobecná pojišťovna, a. s., která za myslivce V. plní jeho povinnosti z titulu oné nešťastné události, poté zažalovala vdovu C. a její právní zástupkyni o zaplacení oněch 66 440 korun s příslušenstvím, jež jí k rukám advokátky vyplatila na základě původního pravomocného rozsudku krajského soudu. Halali tvrdila, že jde o bezdůvodné obohacení žalovaných poté, kdy původní právní důvod pro placení těchto nákladů zrušením rozsudků Nejvyšším soudem odpadl. Okresni soud žalobě vyhověl v nároku vůči paní C., nikoliv ale vůči její právní zástupkyni, neboť ta se podle jeho názoru nedůvodně neobohatila; nadto není v žádném právním vztahu k žalobci.
Proti rozsudku se odvolaly Halali i paní C. Krajský soud však rozsudek první instance potvrdil.

(vm)

Vyšlo také v: Českokrumlovský deník, Jindřichohradecký deník, Písecký deník, Prachatický deník, Strakonický deník, Táborský deník