Myslivci připravují krmivo na zimu (Šumperský a jesenický deník)

Už od června probíhají senoseče a uskladňování objemných krmiv pro zvěř na zimu. Kvalitně usušené a uskladněné seno je základem přikrmování zvěře v zimě. Jak již věděli staří hospodáři, se senosečí není dobré otálet a je nejlépe začít ještě před květem trav. Takové seno je pak jemné, chutné a má i vyšší obsah bílkovin. Před deštěm je nutno mokré seno chránit kopením, a tak předejít zmoknutí. Dešťová voda rychle vymývá živiny a takové seno je pak nekvalitní, navíc může i rychle dojít k˙jeho zaplísnění. Dalším krmivem, které si myslivci vytvářejí nebo nakupují od zemědělců, je senáž. Senážování lze provádět buď s pomocí řezačky do připravených senážních žlabů nebo slisováním do kulatých balíků a následným obalením igelitovou fólií. Balíky jsou často vidět  na okrajích polí. Senážování je konzervace píce pomocí bakterií, které rychle v píci vytvářejí kyselinu mléčnou a CO2, což znemožňuje rozvoj ostatních mikroorganismů. Při senážování nevznikají takové ztráty, jako je tomu u sušení sena, proto je tento způsob velmi vhodný, leč poněkud nákladnější, než je tomu usušení. Senáž či siláž jako šťavnatá krmiva musejí být základem přikrmování vysoké zvěře (jelen, muflon, daněk, sika) v zimním období. V případě přikrmování pouze suchými krmivy (seno, obilí) dochází k loupání kůry stromů a častějším škodám na lesních porostech, což je zbytečná chyba. Důležitá je také příprava letniny. Za letninu považujeme sušené letorosty listnáčů, keřů, ostružiní a maliní, které v zimě slouží pro přikrmování spárkaté zvěře jako doplněk potravy s vysokým obsahem tříslovin, jež napomáhá ke snižování škod na lesních porostech.

Jiří Šilha, Praha