Nějak nám všichni a všechno vadí (Ústecký deník)

Nějak nám všichni a všechno vadí. Zahrádkářům divočáci, rybářům kormoráni, vodařům bobři, zahrádkářům špačci, myslivcům a chovatelům drůbeže káňata, orli a další dravci, řidičům vůbec veškerá zvěř, která chodí svými stezkami po staletí, dlouho před tím, než je zkřížily stále nové a nové silnice. Co s tím? Všechno vystřílet, otrávit, vypudit, všechno zničit, všechno zplanýrovat? A co potom? Nebude nám na pusté zemi poněkud smutno? Proč je vlastně stále tolik sebevražd? Vždyť si žijeme tak blahobytně jako nikdy v dějinách. Že by čím dál více lidí neuneslo své špatné svědomí? Nebo pocit prázdna, nenaplněnosti života? Neměli bychom konečně vzít na vědomí, že (zatím) na této planetě nežijeme sami a pokusit se nějak se tu společně srovnat, bez násilí a krutostí? Bez násilí a krutostí vůči lidem i vůči našim "menším bratřím".

M. Hudec

[V L T A V A+P N P R E S S+L A B E]