Písečtí turisté v Sedlické oboře (Písecký deník)

Po delší době dávají "úterníci" zprávu o své činnosti a třeba i námět na hezkou vycházku v blížícím se jaru. Počasí tomu ostatně odpovídá. Autobus nás vyložil přímo před vchodem do obory, do které jsem si museli zajistit vstup předem. Hned u vstupu jsme zůstali ohromeni. Obora byla prý krásná již v minulosti. První zmínky se objevují ve starých spisech už roku 1732. Dělníci ji obehnali zdí z kamene, která sahá do výšky 2,5 metrů. Práce budí úctu, když víme, že obora mározlohu 255 ha. V oboře se původně chovala vysoká zvěř. Poslední vlastník Jiří Kristian dal postavit lovecký srub, který je dnes zrestaurován. Poslední dobou tvoří převážnou část zájemců o poplatkové lovy Češi. Oborník p. Brožovský si tuto klientelu velmi chválí. Jsou lepší a ukázněnější než zahraniční střelci. Původně jezdili do obory hlavně Rakušané, dnes zahraničí prezentují zájemci o adrenalin z území bývalého Sovětského svazu. Od roku 1972 se v oboře začala chovat černá zvěř, po přepažení obory přibyli i daňci. Rok 1972 je začátkem znovuzrození. Tento krásný kus přírody začal vstávat doslova z trosek. Roku 1945 totiž vedla přes oboru demarkační čára. Prvními mírovými obyvateli byli příslušníci americké armády. Ti odešli po několika dnech a vystřídali je ruští vojáci. Zabydlili se zde až do prosince 1945 a po jejich odchodu mnoho živých zvířat v rozbořené oboře nezbylo. Zub času pak pracoval dál. Pan Vejmělek tento pád z rozhodnutí vlády r. 1972 zastavil a začalo se s opravou obory. Největší rekonstrukcí prochází od r. 1991 pod patronací Lesní správy Vodňany. Zásluhu na nově zbudované pamětní síňi má ing. Josef Velák, který nás oborou provázel. Viděli jsem dva kusy černé zvěře, ovšem ty největší zůstaly našim očím skryty. A ty oceněné mají už jen trofeje v pamětní síni. Všichni kňouři jsou medailoví. Největší samec byl skolen a v roce 2005 získal zlatou medaili s početm 133,25 bodů CIC (národní rekord). Oboru pokrývají jehličnaté stromy a listnaté lesy, menší část tvoří louky a vodní nádrž. Naše trasa pokračovala přes hráz Stroborského rybníka, rybníka Milavy až do Sedlice. I toto městečko má své kouzlo. V malém krámku na náměstí vám majitelka ukáže krajkářské umění, které má zde svou tradici. Roku 1899 paní Stránecká založila krajkářskou školu a klientela byla hlavně zahraniční. Myslím, že toto vše stačí, abyste turistům KČT z Písku jejich bohaté zážitky i trochu záviděli a vydali se také na jarní procházku za zdravím a krásou.  Světla Tomcová, Písek