Kanci jako stodola vyhánějí návštěvníky lesoparku (Děčínský deník)

Chcete si jít po ránu zaběhat či se projít se psem do městského lesoparku na Pastýřské stěně v Děčíně? Ne do hlubokého lesa, ale je na cestu přiléhající k vilkám. Váš poklidný záměr se může změnit ve zběsilý útěk plný strachu. Tamní les totiž doslova terorizují divoká prasata. Není dne, aby se neobjevila na lesních cestách a výhrůžně se nepostavila proti lidem. Zřejmě se bojí o své bukvice a žaludy. Ale vysvětlujte kanci černému jako noc a velkému jako stodola, že tyto plody nemáte rádi, že jim je nesežerete, že tu jen tak v klidu relaxujete či čekáte, až pes vyprázdní svá střeva. Pokud jdete se psem většího vzrůstu, máte co dělat, abyste ho udrželi, protože při spatření pěti černých oblud, na vyprazdňování zapomene, začne šílet a okamžitě se v něm probudí lovecký duch. Vy nervózně svíráte obojek na jeho krku a snažíte se odtáhnout ho od černé zvěře. Pokud se Vám to podaří, nenápadně odcupitáte s půlkami staženými strachem, s přiškrceným psem po boku, jen abyste prasata prudkým pohybem nerozčílili a ta se nepustila za Vámi. To je přesný popis našich ranních procházek. Tento týden se za námi jedno z prasat pustilo. Nenápadné cupitání se změnilo v běh. Prase nás ale zřejmě vyhnalo z místa, kde jsme mu vadili, zastavilo se a počkalo na svou partu. Naštěstí, protože si jinak nedovedu představit přímou konfrontaci se psem a také s námi. Ptám se proto zodpovědných za městský lesopark. Máme chodit do lesa ozbrojeni, máme štětináče zastřelit za Vás? Pokud nesmíte v městském lesoparku střílet kulovnicí, nemohli byste je uspat a odvézt tam, kam patří, tedy do opravdového lesa? Nebo čekáte, až vyklopí mladé a stanou se opravdu nebezpečnými? (Prý už je vyklopili, říkal soused. Bachyně vyběhla i s mladými proti jeho psovi) Až v domnění, že jim chceme selata ukrást či zabít, napadnou ne psa, ale člověka, nedej bože malé dítě (prasata totiž s oblibou ryjí i u dětského hřiště na tak zvaném palouku, dopoledne ráda postávají na parkovišti u zoo)? Pak už bude pozdě přemýšlet a držet si hlavu s otázkou: Proč jsme nějak nezasáhli? Nebo chcete zařadit procházky po lese do nabídky kam za sportem? Pak by nabídka měla mít přívlastek za adrenalinovým. A hlavně na nás nechoďte s řečmi, že si za to můžeme sami. Jako, že kdybychom neházeli odpadky za ploty zahrad, prasata by neměla co žrát a odtáhla by jinam. To je naprostý nesmysl. My žijeme téměř v centru města, odpad třídíme, házíme do popelnic či kontejnerů. Ani si totiž nedovedu představit, jak někdo s taškou plnou slupek od brambor či jiných potravinových zbytků chodí po lese a rozsévá je po cestách, na dětské hřiště, k silnici ke kavárně či na horní stezky lesa na Pastýřské stěně.

Ilustrační foto Deník

Ladislava Moravcová

[V L T A V A+P N P R E S S+L A B E]