Proč slábne grre-e, grri-i (Týden)

Chladný zimní pokřik "kekekek" už rackové proměnili na milostné jarní vyznání "grre-e, grri-i". Jejich řehot ale slábne: počty racků klesly o sedmdesát procent, rychle mizí i jiné druhy ptáků. První duben je mezinárodním Dnem ptactva, čeští okřídlenci ale neprožívají zrovna příznivé období.

Dvaatřicetiletý ornitolog Tomáš Brinke vyhazuje do vzduchu kousky rohlíků. Vltavská náplavka pod Rašínovým nábřežím se v mžiku proměňuje v kolbiště ptačích druhů, nicméně vítěz je předem jasný. "Racek je vynikající letec. Hozený rohlík stačí sebrat ještě ve vzduchu," říká. Na řece se kolébající labutě, lysky a kachny nemají šanci, už nad hladinou jsou poraženy leteckými akrobaty. Mnohem důležitější souboj než ten o kus žvance ovšem rackové dlouhodobě prohrávají: zápas o přežití druhu.

Z orchestru kutálka

Pro křik racků mají ornitologové nejrůznější přepisy do "člověčiny", záleží na situaci, do jaké se pták dostane. "Krrierr, kverrkverr, quaquaqua, kikikik," ozývá se mezi Vyšehradem a Štvanicí. V souhrnu jde o hřmotnou symfonii, ale jen málokterý Pražan si povšimne, že už nejde o prestižní orchestr, ale spíše o vesnickou kutálku. Na počátku devadesátých let zimovalo v Praze na Vltavě až deset tisíc racků, letos jich tady zimu přečkaly maximálně dva tisíce.
Ještě znepokojivější je jarní statistika. Po Evropě krouží stále méně racků, kteří mají v "rodném listě" uvedeno jako místo narození Česko. Bíle zbarvení křiklouni se hromadně vytrácejí z většiny tradičních hnízdišť, například z rybničních soustav na jihu Čech (Třeboňsko) i Moravy (Nové Mlýny). Racčí repertoár už není ke slyšení ani na severovýchodní Moravě a ve Slezsku. "Na jaře tady člověk dříve neslyšel vlastního slova, obloha byla poseta tisícovkami párů. Dneska abych hledal racka s lupou," říká ornitolog Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice v Bartošovicích v Poodří.
Výkřiky "krijé-krijé" či "kvép-kvép" už při procházce kolem Odry opravdu téměř nejsou slyšet. "S hnízdícími racky se už tady nesetkávám," říká Petr Vondráček, učitel biologie z Matičního gymnázia v Ostravě, který sleduje ptactvo na severním okraji Ostravy už roky. Nad Odrou se však náhle přežene několik volavek. "Viděl jsem tady stovky kormoránů velkých, lysky černé, orly mořské, morčáky velké, hoholy severní...," vypočítává Vondráček. Spatřil je dokonce i v místech, kde má Odra za sebou průtok mezi koksovnami, tepelnou elektrárnou a několika chemičkami.

Vydrží jako havíři?

Z oderských břehů vzlétne hejno několika desítek kormoránů a následuje řeku do Polska. Siluety ptáků připomínají černé krucifixy: na nebi jako by žehnali drsně krákorající mniši, odkašlávající si jako staří havíři. Když dokážou kormoráni přežít v jednom z nejšpinavějších evropských měst, nejsou řeči o vymírání řady druhů zbytečnou hysterií? Ornitologové tvrdí, že nikoli.
"Například poštolka obecná dnes nepatří k vážně ohroženým druhům, ale stejně jí ubývá," říká již zmíněný Petr Orel. Laika může uchvátit, že si poštolky vybírají k hnízdění věžáky ve velkých městech, že se jásavé "kli- kli- kli- kli" nově ozývá i třeba ze sídliště Poruba. Zdání klame. V tuzemsku nyní žije o čtyřicet procent méně poštolek než v roce 1982. Hnízdících kormoránů je u nás ve srovnání s osmdesátými lety méně dokonce o sedmdesát procent. Mizí i další dříve obvyklí ptáci, které by měl znát každý školák - právě tyto "obyčejné" druhy zařazuje Česká společnost ornitologická do kampaně Pták roku.
Letos jím byl vyhlášen racek chechtavý, jehož hnízdní populace hlásí za uplynulé čtvrtstoletí sedmdesátiprocentní úbytek. Špatně jsou na tom i další "vítězové" - vrabec domácí (- 40 procent), čejka chocholatá (- 90 procent), koroptev polní (- 80 procent), rorýs obecný (- 25 procent). Titul Pták roku získalo sedmnáct druhů, pouze čtyři od té doby vykazují nárůst. Prvního dubna 1906 byla podepsána Konvence o ochraně užitečného ptactva a "na apríla" se slaví mezinárodní Den ptactva. S mizivým úspěchem: o století později musí Evropa chránit i tehdy "plevelné" druhy, třeba právě vrabce a racky.

Čechov za to nemůže

Ve slavném dramatu Antona Pavloviče Čechova s názvem Racek zazní následující dialog Niny a Trigorina (u nohou jim leží racek zastřelený lovcem).
Nina: Co si to píšete? Trigorin: Tak. Dělám si poznámky... Jeden námět... (schová zápisník) Námět na krátkou povídku: na břehu jezera žije od dětství mladá dívka, taková, jako jste vy; má ráda jezero jako racek, je šťastná a volná jako racek. Ale náhodou se objeví člověk, spatří ji, a nemaje nic jiného na práci, přivede ji do záhuby - jako tady toho racka.
Tuzemští rackové však nevymírají proto, že by je decimovali střelci. Příčin je více, za většinou z nich přesto stojí člověk. Třeba rybníkáři, kteří do vody sypou tuny granulí pro kapříky a intenzivně přihnojují: rackové jsou závislí na lovení ryb v poměrně čisté vodě a průhlednost rybníků se rapidně snižuje. Rybníkáři racky připravují i o hnízdiště, když likvidují mokřady v okolí chovných vod či jinak "kouzlí" s krajinou.
Další ataky přicházejí od zemědělců. Hejna racků za orajícím sedlákem a později za traktorem tvořila běžný obrázek. Radlice převracela hlínu a rackové střemhlav útočili na vyorané ponravy, žížaly či hraboše. Z půdy se však postupně stala chemická past. "V devadesátých letech na chvilku svitla naděje, chemizace se zmírnila. Ale jen po dobu, než se zemědělci znova do stali k dotacím. A dneska jsme tam, kde jsme byli: herbicidy, pesticidy, přihnojování - všechno naládovat do půdy," rozčiluje se Petr Orel. Návody na obalech hnojiv přesvědčují zemědělce, že při správném používání nemůže dojít k žádné škodě. Varování na každém pytli - Chránit před dětmi a zvířaty! - však naznačuje, že hnojivy "vylepšená" půda může být smrtelně jedovatá.
Stejně mohou rackům škodit městské skládky, do kterých se doslova zamilovali. Hnojiva z polí spolu s těžkými kovy ze skládek jsou také zřejmě důvodem, proč se tradiční snůška tří vajec ve hnízdě snižuje na jedno až dvě. Rodiče na nich střídavě sedí až šestadvacet dnů, mláďata se rodí od dubna do července, ale první rok života nepřežije sedmdesát procent racčích mláďat.

Smutek českých škudlanů

Vinou umělých hnojiv se snižuje genetická odolnost druhů závislých na zemědělské krajině, třeba skřivanů polních. "Pokud budeme dál hospodařit stejně jako dnes, kdoví jak dlouho ještě uvidíme nad poli typické třepotání skřivana," říká ornitolog Brinke z České společnosti ornitologické. Odborné publikace uvádějí, že na západ od Česka už je skřivan zdecimovaným druhem a praskavé "črr- črrr" už tam takřka není slyšet.
Od osmdesátých let vymírá i vrabec domácí a jeho švitořivé "čip- čelf- čip". "Vrabců byly v Praze desítky tisíc, dobře si pamatuji, jak poskakovali pod každým keřem. Dnes je vidíte nanejvýš u nádraží a ve vilových čtvrtích," konstatuje pražský rodák Brinke. Například holešovické nádraží vrabcům dosud poskytuje dostatek potravy i tichých křovin. Jinde v Praze však škudlanům, šprckům či šplecům, jak se vrabcům kdysi přezdívalo, ubyly šance sbírat hmyz pro mláďata, zmizela i klidná místa ke hnízdění někde za okapem či pod střechou kůlny.
Drobného ptáčka, kterého dnes není ostudou chránit, přitom "lid" po staletí nesnášel kvůli neustálým atakům na obilné lány. Za Marie Terezie bylo hubení vrabců dokonce povinné, sedláci museli vrchnosti odevzdávat předepsaný počet vrabčích hlav. Ještě publikace Jana Hanzáka z roku 1963 radí: "Nejvíce se osvědčuje hubení vrabců otráveným zrním." A přidává postup, jak nevalné letce likviduje lidově demokratická Čína: "Všichni obyvatelé vesnice pronásledují vrabce z místa na místo hudbou, křikem, střelbou a plašením. Vrabci padají únavou na zem, lidé je sbírají a usmrcují."
Z podobných důvodů jako vrabec domácí vymírá i rorýs obecný. Rorýsové se do hnízd vracejí koncem dubna z Afriky a hned dokážou přehlušit městský lomoz průbojným křikem "cizí- cizí". Král letců (v noci vylétne až kilometr nad hnízdo) ale bývá po návratu při hledání hnízd nemile překvapen, když zjistí, že škvíry pod střechami mezi krovy a zdmi lidé ucpali izolační pěnou. "A to hovoříme o známých druzích," upozorňuje Brinke. "Ale kdo ví třeba o břehouši černoocasém z řádu bahňáků? U nás hnízdí jen v několika párech." V podobně nízkých počtech se vyskytují i některé bučinové druhy. Například strakapoud bělohřbetý žije už jen v Beskydech a málokterý ornitolog měl možnost ho vidět.

Ptačí invalidovna

Areál někdejší "petrolejky" takřka v centru Ostravy působí jako ropná skvrna po zkáze tankeru. "Něco tak hrozného nenajdete v celé Evropě. Z toho svinstva by nevylezl ani člověk, natož ptáci," říká Orel z bartošovické záchranné stanice. Laguny bývalé rafinerie hubí především labutě - i letos už jich na vražedné černé jezero několik usedlo. Málomluvné labutě, které jen občas zasyčí na nepřítele, zahynuly během půlhodiny: ropné kaly jim zničily křídla, následovala intoxikace. "Jednu labuť jsme čistili sedm hodin a do tří dnů stejně uhynula."
Stanice v Bartošovicích funguje jako ptačí invalidovna. "Tohle je osmiletý samec výra velkého. Doplatil na sloup vysokého napětí: část pravého křídla mu chybí a nemůže létat," vysvětluje Orel u první voliéry. Výr po kleci jen poskakuje, na stanici musí dožít. Sloupy vysokého napětí zabíjejí nebo mrzačí ptáky, kteří se při dosednutí nebo vzletu dotknou neizolovaného vodiče. Takových stožárů je v zemi přes 750 tisíc. Energetici již začali s instalací bezpečnějších sloupů, ale obměna potrvá desetiletí. "Kalous a puštík, oba srazilo auto," představuje Orel obyvatele další klece. Tuzemské ptačí oběti střetů s automobilem či vlakem se dají počítat ve stovkách tisíc.
V kanceláři Petra Orla visí plakát s portrétem orla. Právě dravcův jmenovec stojí za ojedinělým pokusem navrátit do Beskyd velebného orla skalního, kterého odtud kdysi vystříleli lovci arcibiskupských lesů - stejně jako vlky a medvědy. Duše myslivců sice zůstává krvelačná dál, nicméně přírodu Beskyd dnes trápí vážnější problém: divoká zvířata jsou stále utlačovanější agresivní výstavbou. Pod hory se nahrnula automobilka Hyundai, z jiné strany utlačují predátory golfová hřiště a rezidenční domy.

Úvahy z náplavky

Ornitolog Brinke není zastáncem přikrmování, výjimku by učinil snad jen při extrémně dlouhé zimě. Na přání TÝDNE ale tentokrát porušil své zásady a dorážející vltavské ptactvo má takřka na dotek. Nejdřív hází rohlíky rackům, pak krmí i labutě a kachny. Potravu na hladinu řeky skoro pokládá a bílí křiklouni útočně hulákají: "Kverr! kverr!"
Ve vodě jsou síly rozloženy jinak než ve vzduchu. Kachna divoká a polák velký se o sousto příliš nehádají. Zato labutě velké a lysky černé jsou přímými konkurenty racků a nemíní se rohlíků vzdát. Racci si nejvíce dovolují na lysky, straší je svým mohutným zobákem a neutuchajícím řevem, ty odpovídají výbušným "pitts!" - jako by kámen narazil o kov.
Racek chechtavý má na kahánku, kdo z přítomných ptáků ho bude následovat? "Dobře na tom poslední dobou není lyska černá," říká Brinke. A co všudypřítomní holubi? Nedojde jednou i na tyto létající "pražské slepice"? "Může se stát cokoli. U vrabců nebo racků také nikdo nečekal, že začnou tak rychle mizet."

Škudlanům, šprckům či šplecům, jak se vrabcům přezdívalo, ubyly šance sbírat hmyz pro mláďata, zmizela i klidná místa ke hnízdění někde za okapem či pod střechou kůlny.

Ptáci roku

Ve volné přírodě žije na Zemi asi 8600 druhů ptáků, v Česku je potvrzen výskyt 403 druhů. Zvláště chráněno je jich 123 (od roku 1992), přičemž dnes už ochranu vyžadují prakticky všechny druhy.

Číslo uvádí procentuální úbytek či přírůstek (druhový index) při srovnání s rokem 1982. Sčítání je součástí Jednotného programu sčítání ptáků, který garantuje Česká společnost ornitologická.

2008
RACEK CHECHTAVÝ
Larus ridibundus Škodí mu chemizace zemědělství, ztráta vhodného životního prostoru, zatížení těžkými kovy.
-70%

2007
SLAVÍK OBECNÝ
Luscinia megarhynchos Příčiny jeho dřívějšího úbytku a opětného přibývání nejsou zcela jasné.
+150%

2006
OREL MOŘSKÝ
Haliaeetus albicilla Od konce osmdesátých let se jí počet hnízdících párů v ČR zvýšil z 10 na 30 párů. Stal se vlajkovým druhem pro úsilí celosvětové ochrany přírody.

2005
SKŘIVAN POLNÍ
Alauda arvensis Skřivana kromě chemizace zemědělství ohrožuje lov na zimovištích (v jihoevropských zemích povolený).
-40%

2004
RORÝS OBECNÝ
Apus apus Hájení rorýse spočívá i v šetrných rekonstrukcích domů (zanechat škvíry v podkroví apod.).
-40%

2003
VRABEC DOMÁCÍ
Passer domesticus Ve městech ztrácí příležitosti k hnízdění i nabídku potravy (vrabci krmí mláďata hlavně hmyzem a pavouky).
-40%

2002
POŠTOLKA OBECNÁ
Falco tinnunculus Pro malý počet dat není druhový index stanoven. Poštolka se přizpůsobila velkým městům, přesto jí ubývá.
asi -40 %

2001
KAVKA OBECNÁ
Corvus monedula Úbytek býval připisován špatným potravním podmínkám. Nyní se pomalu přizpůsobuje životu ve městě.
-85%

Ptáci roku

2000
LEDŇÁČEK ŘÍČNÍ
Alcedo atthis Nevyrovnaný index, špatně snáší tvrdé zimy (například v sezóně 2005/06).

1999
KONIPAS BÍLÝ
Motacilla alba Ohrožení souvisí s nedostatkem potravy (úbytek vodních bezobratlých živočichů, způsobený znečištěním vody).
-30%

1998
KOROPTEV POLNÍ
Perdix perdix Koroptve zdecimovalo rozorání mezí, scelování pozemků, chemizace zemědělství a nástup těžké mechanizace.
-80%

1997
SOVA PÁLENÁ
Tyto alba
V roce 2003 hnízdilo v ČR asi 150 párů. Těžko se vypořádává s tuhými zimami, potřebuje ochranu hnízd (půdy kostelů, staré usedlosti apod.).

1996
ŤUHÝK OBECNÝ
Lanius collurio Důležitá je přítomnost rozptýlené zeleně (trnité keře), hnízda si nejčastěji staví v porostech trnky obecné a šípkové růže.
+100%

1995
ČEJKA CHOCHOLATÁ
Vanellus vanellus Vyhledává mokřiny, odvodňováním však většina tradičních hnízdišť zanikla. Dnes musí využívat k hnízdění nevhodná pole.
-90%

1994
ČÁP BÍLÝ
Ciconia ciconia Nejvíce ho ohrožují pesticidy, elektrické vedení, úbytek míst k hnízdění a nezákonný odstřel.
+20%

1993
REHEK ZAHRADNÍ
Phoenicurus phoenicurus Škodí mu hlavně chemizace zemědělské krajiny.
+100%

1992
VLAŠTOVKA OBECNÁ
Hirundo rustica Trpí chemizací v zemědělství a ztrátou hnízdních příležitostí.
-20%

Ivan Motýl

Foto - Krmení holubů na pražské náplavce pod Rašínovým nábřežím.
Rackové chechtaví při akrobatickém představení nad Vltavou v centru Prahy.
Kdysi hojný druh se z českého nebe kvapně vytrácí.
Labuť velká. Vltava v Praze jim neškodí, v Ostravě hynou v ropných lagunách.
Skřivan polní dnes vymírá po celé Evropě, trpí především chemizací v zemědělství. Také jeden z našich nejkrásnějších ptáků ledňáček říční je silně ohrožen.
Kachny divoké jsou vděčnými jedlíky rohlíků. Pečivo ale musí být alespoň dva dny staré.
Rorýsům nejvíc ubližuje současná izolačně- zateplovací mánie majitelů budov.
Foto -1, 5 Karel Šanda, 2 Petra Mášová, 3, 4, 6 PROFIMEDIA