Chata se skvělým výhledem aneb přijďte posedět (Prostějovský deník)

Teď nemyslím, že by se po luzích a hájích válely sošky z pařezů, dráty pokroucené do rádobyuměleckých skulptur či hadrová strašidýlka. Myslím tím myslivecké posedy, na nichž se právě lidová tvořivost uplatňuje v hojné míře. Zatímco někdy stačí pár silných větví a plochá deska coby sedátko, jinde jde o výtvor hodný mistra. Mě osobně okouzlila koženková sedačka ze staré sanitky umístěná vysoko v koruně stromu, kterou jsem našla v jednom remízu na Záhoří. Moc mě mrzí, že jsem s sebou neměla fotoaparát, protože nejen provedení, ale i přístup byl vpravdě originální. Kousek od stichovického letiště je další království příznivců Hubertova cechu. I tam se projevil přístup a pojetí jednotlivých sdružení. Zatímco jedni bazírují na klasice, jiní postaví na kopci něco jako chatičku na kuří nožce. Tu ovšem supluje pořádný železný sloup. Přiznám se, že jsem neodolala a vyšplhala nahoru. Rozhled úžasný. Úplně nejoriginálnější posed stojí ale na Záhoří. Přímo uprostřed pole trůní už léta nástavba staré vojenské vétřiesky. Ta už uživatelům poskytuje plný komfort. Nejen rozhled do širého kraje, ale i možnost si zdřímnout či usednout ke stolu. Něco jako víkendová chata. Tedy, pokud netrpíte závratí. Jen na vysvětlenou... Posedy využívají myslivci na čekanou. Nemyslete si ale, že po každém posezení zůstává v poli v tratolišti krve zmírající zvěř. Z posedů se počítají nové přírůstky, zjišťuje, co se do honitby přistěhovalo či naopak odstěhovalo. A taky se kouká na měsíc a hvězdy a užívá nočního ticha, klidu a míru.
Leona Roháčková