Trofeje jsou vizitkou i pro preparátora (Dobrý den s kurýrem)

A bylo se skutečně na co dívat. Mezi desítkami exponátů kralovala na naše podmínky kapitální trofej jelena, kterého se podařilo ulovit v oblasti Velké Javořiny. Nechyběly však také trofeje daňků, muflonů, srnců, divočáků, ale i lišek a jezevců. Velkou pozornost pak sklidil také vyčiněný medvěd.
"Ne, medvěd není mým úlovkem, ale skutečně mám to štěstí, že mi byla dána do vínku zručnost preparovat trofeje, a už je to dvacet let, co se jí věnuji profesionálně," začíná náš rozhovor myslivec Antonín Mikulec (na snímku), který se dnes víc považuje za pozorovatele zvěře než za jejího lovce.
"Jedná se o práci časově velice náročnou a odbornou, poněvadž má-li být trofej pýchou lovce ještě na dlouhá léta, musí být vypracována s patřičnou znalostí anatomie zvířete," nechává nahlédnout do svého netradičního povolání Mikulec s tím, že chce-li být preparátor skutečným odborníkem ve své profesi, nestačí, aby byl pouze manuálně zdatný, ale musí zachovávat i patřičnou etiku a mít i odpovídající vztah k přírodě. "Nikdy bych nepreparoval zvěř, která byla ulovena porušením zákonů," podotýká Mikulec.
"Zvěčnit" třeba i jedinečný úlovek, na který je myslivec patřičně hrdý, je pro Mikulce nadmíru odpovědnou prací. "Preparace trofejí je nesmírně zavazující činností vůči lovci, kterému se podařilo zvěř skolit, protože to není pouze otázka loveckého štěstí, ale častokrát i peněz, které vynakládá například na cestu do Afriky," přiznává Antonín Mikulec.
Kromě preparování zvěře a myslivosti se však Antonín Mikulec snaží předávat své znalosti mladé nastupující generaci. Rád si proto najde čas na besedy se školáky, kde se s dětmi dělí o svou lásku k přírodě.