Reakce na článek (Slánské listy)

Ačkoliv většinou na novinové články neodpovídám, na článek pana Rogla, Lovecká sezóna, uvedený v minulém čísle reagovat musím. Jeho článek obsahoval mylné a pravděpodobně nepodložené informace.
Největší nepravdou v článku je to, že myslivci si na svých odchovnách líhnou a poté vypouštějí do přírody bažanty, aby měli do čeho střílet. V celém slánském regionu není jediné sdružení, které by něco takového podnikalo. Jediná zvěř, která je vypouštěna je koroptev polní, která se ale neloví, a je vypouštěna jen kvůli záchraně. Dále pak to, že vidíte bažanta ve městě souvisí s neustálým rozšiřováním měst, které nutí zvěř stále ustupovat. Některá divoká zvěř si tak časem na blízkost lidí zvykne a ztratí svou přirozenou plachost.
Samozřejmě také něco musím dodat k údajně vydrancovaným honitbám lidových myslivců na Slánsku, jak uvádí pan Rogl. Každé myslivecké sdružení má stanovené minimální a normované stavy zvěře. Což znamená, stavy u kterých je možná reprodukce, a stavy zvěře na horní hranici úživnosti. Nedodržení těchto kritérií může být pokutováno státní správou až do výše 100 tisíc korun, a to dokonce opakovaně. Také honitbu samozřejmě netvoří žádní lidoví myslivci, její vznik je podmíněn majiteli pozemků, kteří dají dohromady min. 500 hektarů. Majitelé těchto pozemků, kterým je uznána honitba, se poté na valné hromadě dohodnou, zda svou honitbu pronajmou mysliveckému sdružení, nebo budou ve své vlastní režii provozovat honební společenstvo. K plánu lovu se vždy vyjadřuje starosta honebního společenstva, což je uceleně myslím dostatečná kontrola proti drancování honitby myslivci. Když pan Rogl psal tento článek mohl si informace o lovech a úlovcích zjistit na městském úřadě ve Slaném na odboru životním prostředí.
Během honu nebo před honem probíhá kontrola ze strany policie, jelikož jsou tím chráněni i samotní myslivci. Nikdo poté nemůže myslivce napadat s požívání alkoholu při lovech. Samozřejmě, když dojde k úrazu střelnou zbraní, jedná se o nedbalý trestný čin, a sám se přikláním k tomu, aby již nikdy tento člověk nedostal zbrojní průkaz. Ale na slánském regionu navíc k úrazu střelnou zbraní nedošlo.
Pravdou je, že k rozoraní mezí dochází, ale to je pouze jeden zanedbatelný problém. Zvyšuje se pojezdová rychlost zemědělských strojů, záběry kombajnů, a postřiky se musí aplikovat neustále, i když jdou dnes mnohem ekologičtější. Většina zemědělců je však na polích každoročně, a tak mají o zvěři dobrý přehled. A tak nastupuje spolupráce se zemědělci, například tvorba biopásu, které již několik let dělá pan Ing. Josef Sochor ze Studeněvse, a také pan Pavel Novák z Jarpic, u kterých je péče o zvěř příkladná. Starostí o zvěř a přikrmování v době nouze je však daleko více než samotných lovů.
Rád si přečtu o myslivcích kritické články, ale musí být napsány pravdivě a informace by měly být podložené.
Vladimír Moravec, předseda okresního mysliveckého spolku