Zaříkavač jelenů (Maxim)

* Jak se k něčemu tak podivnému jako vábení jelenů člověk vůbec dostane?
Celá moje rodina je myslivecká, a já jsem mezi jeleny vlastně vyrůstal. Takže už odmala jsem se pokoušel napodobovat jejich troubení na různé nástroje - na cylindr od petrolejky, na špulku od nití nebo na stvol od bolševníku.

* Vždyť je jedovatý.
Troubí se samozřejmě na suché stvoly. Ale nemá to ten správný účinek, musíte mít velkou rezonanční plochu, aby se zvuk dobře nesl a doputoval až k jelenovi. Později jsem si proto sehnal od kamarádky první skutečnou řevnici - volský roh. A jednou, už na škole, se mě zeptali čtvrťáci, že pořádají hubertskou jízdu, tak jestli bych jim tam nezatroubil. Nechtěl jsem do toho jít sám, proto jsem se domluvil ještě se dvěma kamarády, že já budu troubit starého jelena a oni středního a mladého. Aby byly slyšet rozdíly. Měli jsme úspěch, a někdo nám pak řekl o studentské soutěži v Kostelci nad Černými lesy. Tak jsme tam vyrazili vyzkoušet štěstí.

* Jak to dopadlo?
Zapsali jsme se do začátečníků a já skončil druhý, kamarádi byli pátý a dvanáctý. Z asi dvaceti soutěžících. To bylo vloni. Chytlo nás to a přihlásili jsme se na kurz ve vábení - ty jsou každý rok na loveckém zámečku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Tam jsme se dozvěděli, co rozhodčí na soutěžích chtějí v ,jeleních' hlasech slyšet. Jaké všechny tóny, délky, frekvence a tak, zkrátka správné soutěžní troubení. Taky jsme se už předtím přímo na naší škole (Střední lesnická škola ve Šluknově - www.lesnicka-skola.cz) domluvili s jedním učitelem, který zná troubení jelenů dobře z praxe a má hudební vzdělání, aby nás to učil v rámci nepovinného předmětu. Díky téhle přípravě jsem pak byl na mistrovství republiky v Lysé nad Labem druhý, a tím jsem automaticky postoupil teď v lednu na ME v Dortmundu, kde se mi podařilo vyhrát.

* Jak probíhá výuka vábení? Máte třeba něco, jako jsou noty v hudebce?
Poslouchají se nahrávky, ať už přímo z lesa, nebo od jiných ,vábičů', a my zkoušíme ty zvuky co nejlépe napodobovat. Taky chodíme v době říje do lesa naposlouchat si to naživo a občas se pokusíme nějakého jelena přivábit.

* Teď mi teprve došlo, že vy nelákáte jelena na zvuk laně, ale na troubení jiného jelena.
Existuje i vábení nosovým zvukem říjné laně, ale to se tak často nepoužívá. My se snažíme jelena ,vyprovokovat' tím, že napodobujeme hlas jeho soka, před kterým musí chránit svoje stádo laní.

* Není to nebezpečné? Co když se jelen naštve a zaútočí na vás?
To je dost nepravděpodobné. My jsme rádi, že se nám vůbec nějaký jelen ozve a začne komunikovat, odpovídat nám. Díky tomu víme, kde přibližně je, a můžeme se k němu opatrně proti větru přiblížit. Jelen u laní ani nemá potřebu se někam hnát, musí si své samice hlídat, aby mu je nerozebrali ,boční' jeleni.

* To se asi dost naběhá?
Během říje shodí běháním až třetinu své váhy. A čím větší má harém, tím obtížnější je ho uhájit. Sám jsem loni jednou večer pozoroval jelena s asi patnácti laněmi, doráželo na ně několik dalších samců a on je chudák nestačil odhánět. Když jsem ho pak viděl ráno, stál tam nešťastně už jenom se dvěma.

* Vždycky jsem si myslel, že laně jsou věrné jen tomu nejsilnějšímu samci.
Je to stejné jako s ženami. I laně jdou s každým, kdo si je v té pravé chvíli urve pro sebe.

* Jak dlouho to trvá, než se člověk naučí vábit? Musí to trénovat odmalička jako vy?
Asi to není úplně nutné. Znám kluky, kteří začali teprve před dvěma roky, a jde jim to. Záleží, jaký máte hudební sluch a hlas - tedy jak dobře umíte udělat hluboký a drsný zvuk.

* Takže to není tak, že do řevnice jenom foukáte a ona sama zařídí jelení troubení?
Ne, řevnice jenom znásobuje sílu vašeho hlasu. Existují vábničky, třeba na srnce, kdy do toho člověk jenom fouká a ono to samo vydává tón, v tomhle případě hlas říjné srny. Nebo myškovačka, která napodobuje zvuk pištící myši. Ale v případě řevnice na jeleny musíte ten hlas umět dělat sám v hrdle. Kdy jste poprvé přilákal jelena?
Někdy ve čtrnácti, ale nepřilákal jsem ho, jenom se mi ozval. I kdybych se hodně snažil, tak by to asi dřív nešlo, protože než začnete mutovat, nemáte na to dostatečně hluboký a drsný hlas.

* Ženy jsou tedy z tohoto oboru vyloučené?
Nebo znáte nějakou, která by to uměla?
Ne. Je sice pravda, že v rámci soutěží nebo výstav se pořádají ukázky vábení, některé ženy si to zkoušejí a pár z nich to i docela jde. Ale aby se jim podařilo vyloudit z řevnice něco kloudného, musely by dost trénovat.

* Jak často musíte trénovat vy?
Pokud chcete troubit starého jelena, tak je třeba si to tak jednou za den lehce procvičit, protože jinak si krk na ten zvuk odvykne.
Když to zkusíte po delší době bez tréninku, rozkašlete se. U středně starých a mladších jelenů to tolik nehrozí. Ti nejmladší troubí podobně, jako když bučí krávy, dělají takové "Aúúúúúúa!" Středně staří mají hlubší hlas a začínají na é, něco jako "Eúúúúa". Ale starý jelen má hodně hluboce posazený hlas a jeho troubení začíná na přehlasované ó, "Öúúúúa".

* Kolik je vlastně v České republice vábičů?
To nedokážu odhadnout. Objel už jsem sice pár soutěží, kde je vždycky tak dvacet třicet účastníků, ale podle toho to nelze brát. Já znám spoustu myslivců, kteří to umějí daleko lépe než já, ale na žádné soutěže nejezdí, používají to jenom při práci. Možná jich je tu i několik tisíc, ale vědí o nich jedině ti jeleni.
Vlastně ani ti ne, ti je považují taky za jeleny.