Taková divná zeď aneb nejen o Horšově (Týdeník Domažlicko)

Kolem oné, už částečně se rozpadající zdi se kroutí kus jedné z okresních silnic, a to v části od Polžic až k Nové Vsi u Horšovského Týna.
Stejně jako ona zeď ani ta silnice není ledajaká. Téměř kopíruje pradávnou cestu, která sledovala levý břeh Radbuzy a po níž do Čech přijížděli obchodníci, vojáci a snad i diplomaté z celé Evropy.
Že tudy vedla cesta už od doby bronzové, dokazují archeologické nálezy např. z mohyl v Mírkovicích, či zbytky pradávného osídlení na Černém vrchu u Újezda Sv. Kříže. Ale ona zeď mezi Polžicemi a Novou Vsí byla postavena až na začátku novověku, a to v 16. století. Je to jedna ze čtyř stran ohrazení horšovské obory. Ta se rozkládá na téměř 40 hektarech a až do poloviny dvacátého století byla vzornou ukázkou renesančního životního stylu. Jan mladší z Lobkowitz nejen že po požáru Horšovského Týna, který v roce 1547 zničil kromě města i větší část starobylé původně biskupské falce, na jejím místě nechal vybudovat renesanční zámek, ale pravděpodobně založil i horšovskou oboru. A když ne on, tak některý z jeho synů - Kryštof nebo Vilém.
V oboře se nacházelo několik rybníků, vzorně udržované cesty lemované stromořadími, stály tu i sochy. Žilo tu mnoho zvěře i ptáků.
V současnosti však už slouží pole i louky v oboře běžnému zemědělskému podnikání.
A zeď, která měla tu zvláštnost, že na ní bylo poznat to, že každý poddaný měl při její výstavbě svůj úkol - přivézt kamení ber kde ber a postav, jak umíš, se dál rozpadá.
Nahlodávají ji stromy a keře i počasí. Škoda. Když už ne obora, tedy alespoň zeď.
Kdyby. Kdyby třeba Plzeňský kraj měl peníze, možná by ji mohli opravovat např. i učni z SOŠ a SOU v Horšovském Týně. Alespoň by si ověřili dějepis vlastníma rukama.