Při letošních honech si myslivci moc nezastřílí (Slánské listy)

Podzimní lovecké hony mají být pro myslivce alespoň malou odměnou za celoroční péči o zvěř. Letos si však muži v zeleném moc nezastřílí. Svědčí o tom i slova Josefa Šípala, mysliveckého hospodáře MS Záboří-Libovice.

 

"V plánu máme tři závěrečné hony," říká myslivec, který svoji první mysliveckou zkoušku složil v roce 1966. "První hon již máme za sebou. Počátkem listopadu jsme lovili bažanta - kohouta a škodnou. Střelili jsme 27 bažantů a lišku. Zajíce letos lovit nebudeme. Již se zdálo, že se množí, ale zase jakoby z polí zmizeli. Kdybychom si bažanty neodchovali a nevypustili do přírody, neměli bychom co lovit." Poznamenává, že o líheň bažantů a odchovnu se vzorně stará Tomáš Veselý z Libovice.
Listopadového honu se zúčastnilo 28 členů mysliveckého sdružení a 4 náhončí. Součástí byla i naháňka černé zvěře. "Zdá se, že ani divočáků není letos mnoho," pokračuje myslivec. "Ty, které jsme objevili, chytře vběhli do vysokého rákosí rostoucího od Bysně až k lounské silnici. Ani pět lečí, které jsme v úseku absolvovali, nepřineslo úspěch." Vysvětluje: jedna leč měřila v tomto případě zhruba kilometr. Pochod se zbraní v podmáčeném, hustém rákosí nebyl příjemnou procházkou. Vůbec hon není žádný výlet. Honec našlape, většinou v těžkém terénu, 10 i více kilometrů.
Zajímalo nás, proč je tak málo zajíců? Že po roce 1948 jim ublížilo rozorání mezí a hojná chemizace polí, je známo. Ale čím to, že se ušákům i přes péči myslivců stále nedaří? Pan Šípal má toto vysvětlení: "Hodně mezí bylo rozoráno, jenže ty, co zůstaly, jsou dále ničeny. Dnes zemědělci odorávají meze jeden druhému, protože čím větší bude jejich pole, tím větší naděje na vyšší finanční dotaci. Mez je pro zajíce velmi důležité bylinné patro. Nadále trvá vysoká chemizace polí. Často ve snaze uspořit podnikne zemědělec jeden postřik, ale tak silný, že zajíc nemá šanci přežít. Jsou i jiné nepříznivé vlivy: vesnice se rozrůstají, ubývá orné půdy. V lese není klid, motorové čtyřkolky, motocykly i osobní auta vytlačují zvěř z jejího přirozeného domova. Navíc je tu velký nepřítel, liška."
Asi nejvíc si libovičtí myslivci zastříleli právě na tohoto predátora. Během letošního roku ulovili 50 lišek, což podle Josefa Šípala je důkaz o značném nárůstu tohoto velkého škůdce drobné zvěře. Říká, že vesnice jsou prolezlé kunami; těch střelili 22.
"Lišky lovíme z posedů, máme jich v revíru kolem 25," pokračuje. "Ale třeba i trpělivým čekáním u liščí nory. Lov se nejlépe daří v zimě, ve sněhu je predátor dobře vidět. Myslivec sedne na sklápěcí sedačku a s připravenou zbraní čeká. Kdo bude trpělivější? Liška nebo lovec? Číhat u nory při desetistupňovém mrazu dvě, tři hodiny není nic příjemného. Přesto naši myslivci takhle odlovili dlouhou řadu těchto škůdců."
I když si libovičtí myslivci o letošních honech asi moc nezastřílí, na zvěř v revíru nezanevřou a jako každým rokem ji přes zimní období budou zásobit dostatkem krmiva. "Na skladě máme 200 metráků jadrného krmiva a 20 metráků vojtěšky a sena. Zvěř si bude moci, pokud nebude hodně sněhu, pochutnávat i na zeleném na našich dvou políčkách. Osíváme je později, aby pastva vydržela do jara. S příchodem mrazů a sněhu krmelce zavážíme každý týden. Myslivec má přidělený určitý počet zásypů a jeslí, o které se musí starat. Máme také dva traktory s valníky, které, když je tuhá zima, rovněž využíváme k rozvážce krmiva."
Na ještě dva plánované hony myslivci MS Záboří - Libovice vyrazí 12. a 19. prosince. Střílet opět budou hlavně bažanty, pokusí se ulovit i divočáka. To proto, že je čeká jejich tradiční Myslivecký ples ve Slaném, v Hejtmanském domě, kde součástí tomboly je ulovené divoké prase. Nebude tomu jinak ani tentokrát.

 

• Předchozí
• Následující