Pavel Průša: Myslivost mi za 40 let dala mnoho přátel (Jindřichohradecký deník)

* Jak jste se dostal k myslivosti a co vám osobně dala pro život?
K myslivosti jsem se nepřímo dostal ještě na škole, kdy mi tehdejší předseda okresního výboru Československého mysliveckého spolku a ředitel SEŠ v Jindřichově Hradci Hejda nabídl, abych po škole šel dělat tajemníka Okresního výboru ČSMS. I když jsem měl i jiné nabídky a možnosti, tak jsem řekl ano. A tak od července 1968 až do dnešní doby mám stejné zaměstnání. K přírodě jsem měl blízko, neboť s tatínkem jsme trávili mnoho víkendů uprostřed Jemčinských lesů na chatě u Vodičkovy tůně. Dost volného času jsem věnoval i sportu, zejména fotbalu a hokeji a později většinu času už jen myslivosti. Dnes je myslivost nejen mým zaměstnáním, ale i nádherným a kouzelným koníčkem. Mimo myslivecké zaměstnání jsem v současné době již 10 let členem dozorčí rady Českomoravské myslivecké jednoty v Praze. Myslivost mi za více jak 40 let dala mnoho přátel a kamarádů a to nejen u nás na okrese, ale po celé republice, kam jsem se jel podívat či lovit.

* Váš nejkrásnější nebo první lovecký zážitek?
Přestože jsem byl řadu let ve funkci tajemníka OV ČSMS, nedostal jsem od Veřejné bezpečnosti, až do roku 1976, nákupní povolení na kulovou zbraň, nemohl jsem lovit spárkatou zvěř. Proto jsem se z počátku věnoval lovu drobné zvěře, zejména na společných lovech kachen, zajíců a bažantů, kterých v té době byl ještě dostatek. Zjistil jsem, že mi jde i broková sportovní střelba a již v roce 1973 jsem se stal přeborníkem okresu Pelhřimov ve střelbě na loveckém kole. Svého prvního srnce, takzvaného bulkaře, jsem tak ulovil až v roce 1977 v honitbě Hospříz u Obrázku v Kačlehách. Musím říci, že dodnes si pamatuji, kolikrát jsem si jej prohlédl, abych se nespletl, kolikrát jsem zamířil a jak mi bušilo srdce. Ale to srdíčko mi zabuší vzrušením i dnes, když přichází srnec, daňčí, slyším v houští, jak se blíží divočáci, nebo při lovu jelenů slyším jejich troubení, vidím je přicházet ... a mohl bych pokračovat. A můj nejkrásnější lovecký zážitek? Těch krásných je mnoho, skoro každý, když ulovím chovatelsky nežádoucí kus zvěře, rána byla dobře mířena. Ale nezapomenu na 2. září 2007, kdy se mi podařilo v honitbě Val LČR ulovit srnce osmeráka, na kterého jsem chodil čtyři měsíce. Překvapil mě, když jsem šel na posed, a tak jsem střílel z volné ruky. Srnec značil zásah, odběhl do lesa. Asi po 50 metrech v lese jsem našel trochu "barvy". Zavolal jsem svého kamaráda Zdeňka Peřana a ten za chvíli přijel se svým psem krátkosrstým ohařem. Jeho pes měl lesní zkoušky a byl vycvičen jako oznamovač. Psa vypustil a ten se za minutu vrátil, vzal "brinksl" a dovedl nás ke zhaslému srnci, který i s dobrou komorovou ranou šel více jak 100 m. Tak krásná práce loveckého psa se hned tak nevidí. Atak jsem měl ten večer hned dva krásné myslivecké zážitky - lov mého prvního osmeráka a jeho dosled kamarádovým ohařem

* Směřuje česká myslivost správným směrem, nebo co si myslíte současné české myslivosti?
Myslivost je ze zákona o myslivosti souborem činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři. Českomoravská myslivecká jednota je u nás největší mysliveckou organizací, má v současnosti kolem osmdesáti tisíc členů. V ČR je ještě dalších osm mysliveckých organizací s celostátní působností, které mají v současné době asi tisíc členů. V ČR pouze myslivci, držitelé loveckých lístků, mohou lovit zvěř v souladu se zákony. Za uplynulých 30 - 40 let se výrazně snížil stav drobné zvěře - zajíci, bažanti a koroptve ve volné přírodě jsou u nás minimálně a naopak výrazně vzrostly počty spárkaté zvěře - zejména divočáků. Tím vznikají značné školy zejména na zemědělských pozemcích a za škody odpovídají uživatelé honiteb. Úhrada těchto škod může mnohde vést až k likvidaci uživatele honitby. Dále v současné době bojujeme o naše členy, kterých každým rokem ubývá. Vlistopadu 2010 proběhne Sjezd ČMMJ a věřím, že přijme řadu takových opatření, aby naše česká myslivost i nadále plnila své úkoly a pomohla zvýšit stavy drobné zvěře a rozumně redukovat spárkatou a radikálně černou zvěř.

* Vykonáváte funkci jednatele OMS v Jindřichově Hradci řadu let. To je známka, že to děláte dobře. Byl jste někdy na tuto pozici naštvaný?
To jestli tuto funkci dělám dobře, musí hodnotit jiní. Já ji dělám rád, je to práce s lidmi a v jejich kolektivu. A protože jsem zaměstnanec, tak mnohdy musím lecos překousnout, asi jako každý. Víc mě dokáže naštvat chování mnohých lidí v přírodě, se který jsem se setkal jako myslivecká stráž či myslivecký hospodář. Ze zákona o myslivosti např. zakázáno nechat v honitbě volně pobíhat psy a kočky, což ne všichni respektují.