Na sv. Václava houbařský podzim nastává (Tachovský deník)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
K našemu přání se přidávají i pranostiky pro toto období, které tvrdí, že časy svatováclavské přinesou pěkné počasí. Na svatého Václava (28. 9.) pěkný den, přijde pohodlný podzimek; tento svatý když v slunci září, sklizeň řípy se vydaří. Na Václava českého bývá také vína nového - on víno chrání, po něm přijde vinobraní.
Existují ovšem i pořekadla rázu chmurnějšího, třeba že na svatého Václava bývá bláta záplava. Jaké mrazy před Václavem, takové před svatodušními svátky. A když přijde Václav - kamna připrav. Je-li potom na Michala (29.9.) jasná noc, zvěstuje to zimy moc. O den později, na Jeronýma, stěhuje se k nám už zima.
O babím či pavoučím létě
Svatý Václav byl v lidovém povědomí patronem babího léta, proto se toto období pozdního léta také označovalo jako léto sv. Václava. Krásu babího léta v jeho vrcholné podobě každý zná, původně se tak rozuměla jen volně poletující pavučinová vlákna, na kterých zvláště na počátku podzimu létají pavouci při hledání zimního úkrytu. Tohoto jevu si povšimli mnozí, např. J. Jungmann píše ve svém známém slovníku o tzv. babím neb pavoučím létě, tj. o pavučinách nebo předivu jistých hmyzů toho času létajících. Jiní poznamenávají, že babí léto se lidově též nazývalo předivem trpaslíků, či přízí Panny Marie; toto přirovnání patrně souviselo s četnými mariánskými svátky na přelomu léta a podzimu. V přeneseném smyslu je babím létem někdy označován i začátek stáří, což zřejmě souvisí s podobností barvy pavučin a šedivějících vlasů. Tak či onak patří především přírodní babí léto k nejpříjemnějším a nejbarevnějším obdobím roku, přitom jím rozumíme hlavně teplé a slunečné období po Václavu.
Radosti sklízení po Václavu
Již naši předkové věděli, že na svatého Václava každá pláňka dozrává; roh podzimní hojnosti přetéká nyní plody na bramborových polích, v ovocných sadech u Velkých Dvorců i v lískových stráních pod Přimdou. Svatý Václav tady - uklízí hady, což určitě přivítají ty naše turistky, co nemilují ani bezbranného slepýše, natož užovku přes cestu. Pro natěšené houbaře pak máme parafrázi jedné pranostiky - na svatého Václava bývá hub záplava, což je na Tachovsku častým podzimním pravidlem. Připomeňme také, že les letos ještě neosiřel, míří sem nejen myslivci na posed či kazatelnu, ale na mnoha místech zastihneme i lesáckou těžařskou techniku, likvidující polomy a vývraty - v lesích za Dianou viděli jsme i v řadě vyvrácené smrky, na kterých je možné se zblízka seznámit s jejich mělkým kořenovým systémem. Také v serpentinách silnice přes údolí Kosího potoka pod Křížencem u Plané je vidět, jakou měly poslední vichřice sílu. Proto dávejme při našich lesních vycházkách pozor nejen pod nohama, ale i na stav v korunách stromů; oblek raději volme v takových nápadných barvách, které podzim nezná.
Houbařské podzimní hodování
Zdá se, že letošní houbařská sezóna v našich lesích zdaleka nekončí, jen vstupuje do své další fáze, stále více ovlivněné nastupujícím časem podzimním. Období prvních houbařských zážitků, plné vrchovatých košů pravých hřibů, máme už sice za sebou, ale počasí minulých dnů podhoubí i houbařům opět přálo. Lze se o tom přesvědčit zejména v houbařsky vydatném pásmu Českého lesa, který přináší stále nové úlovky plodnic hřibů, křemenáčů a lišek na stolky v Rozvadově, ale i v dalších částech našeho regionu, a zaparkované automobily u lesa jsou toho důkazem. Sami jsme již v lese zahlédli i první václavky a rozmanité druhy čirůvek, patřící k podzimní houbové sezóně, třeba nápadné čirůvky fialové, vyskytující se většinou v početnějších skupinách. Dlužno rovněž podotknout, že podzimní houby mívají jednu velkou výhodu, spočívající ve známém faktu, že jejich plodnice jsou povětšinou v dobré kvalitě, tj. méně červivé. Naproti tomu se zvyšuje počet exemplářů starých až přestárlých jedlých hub, které raději nesbírejme, mohly by nám způsobit potíže se žlučníkem apod.
Takže pěkné houbařské zážitky, a že jsme Václavem naši vycházku začínali, václavkami ji uzavřeme. Pro jistotu připomínáme, že nejsou zcela neškodné, někdo je nesnáší vůbec. Syrové plodnice je nutné dobře uvařit, ani odvar z václavek není vhodné v kuchyni používat . Po tepelném zpracování jsou mladé kloboučky václavek výborné naložené v octě, také omáčce dodávají lahodnou kořenně houbovou vůni. Inu, ani život houbařský není jen procházkou rajskou zahradou, ale i proto stojí za to jej žít.
Existují ovšem i pořekadla rázu chmurnějšího, třeba že na svatého Václava bývá bláta záplava. Jaké mrazy před Václavem, takové před svatodušními svátky. A když přijde Václav - kamna připrav. Je-li potom na Michala (29.9.) jasná noc, zvěstuje to zimy moc. O den později, na Jeronýma, stěhuje se k nám už zima.
O babím či pavoučím létě
Svatý Václav byl v lidovém povědomí patronem babího léta, proto se toto období pozdního léta také označovalo jako léto sv. Václava. Krásu babího léta v jeho vrcholné podobě každý zná, původně se tak rozuměla jen volně poletující pavučinová vlákna, na kterých zvláště na počátku podzimu létají pavouci při hledání zimního úkrytu. Tohoto jevu si povšimli mnozí, např. J. Jungmann píše ve svém známém slovníku o tzv. babím neb pavoučím létě, tj. o pavučinách nebo předivu jistých hmyzů toho času létajících. Jiní poznamenávají, že babí léto se lidově též nazývalo předivem trpaslíků, či přízí Panny Marie; toto přirovnání patrně souviselo s četnými mariánskými svátky na přelomu léta a podzimu. V přeneseném smyslu je babím létem někdy označován i začátek stáří, což zřejmě souvisí s podobností barvy pavučin a šedivějících vlasů. Tak či onak patří především přírodní babí léto k nejpříjemnějším a nejbarevnějším obdobím roku, přitom jím rozumíme hlavně teplé a slunečné období po Václavu.
Radosti sklízení po Václavu
Již naši předkové věděli, že na svatého Václava každá pláňka dozrává; roh podzimní hojnosti přetéká nyní plody na bramborových polích, v ovocných sadech u Velkých Dvorců i v lískových stráních pod Přimdou. Svatý Václav tady - uklízí hady, což určitě přivítají ty naše turistky, co nemilují ani bezbranného slepýše, natož užovku přes cestu. Pro natěšené houbaře pak máme parafrázi jedné pranostiky - na svatého Václava bývá hub záplava, což je na Tachovsku častým podzimním pravidlem. Připomeňme také, že les letos ještě neosiřel, míří sem nejen myslivci na posed či kazatelnu, ale na mnoha místech zastihneme i lesáckou těžařskou techniku, likvidující polomy a vývraty - v lesích za Dianou viděli jsme i v řadě vyvrácené smrky, na kterých je možné se zblízka seznámit s jejich mělkým kořenovým systémem. Také v serpentinách silnice přes údolí Kosího potoka pod Křížencem u Plané je vidět, jakou měly poslední vichřice sílu. Proto dávejme při našich lesních vycházkách pozor nejen pod nohama, ale i na stav v korunách stromů; oblek raději volme v takových nápadných barvách, které podzim nezná.
Houbařské podzimní hodování
Zdá se, že letošní houbařská sezóna v našich lesích zdaleka nekončí, jen vstupuje do své další fáze, stále více ovlivněné nastupujícím časem podzimním. Období prvních houbařských zážitků, plné vrchovatých košů pravých hřibů, máme už sice za sebou, ale počasí minulých dnů podhoubí i houbařům opět přálo. Lze se o tom přesvědčit zejména v houbařsky vydatném pásmu Českého lesa, který přináší stále nové úlovky plodnic hřibů, křemenáčů a lišek na stolky v Rozvadově, ale i v dalších částech našeho regionu, a zaparkované automobily u lesa jsou toho důkazem. Sami jsme již v lese zahlédli i první václavky a rozmanité druhy čirůvek, patřící k podzimní houbové sezóně, třeba nápadné čirůvky fialové, vyskytující se většinou v početnějších skupinách. Dlužno rovněž podotknout, že podzimní houby mívají jednu velkou výhodu, spočívající ve známém faktu, že jejich plodnice jsou povětšinou v dobré kvalitě, tj. méně červivé. Naproti tomu se zvyšuje počet exemplářů starých až přestárlých jedlých hub, které raději nesbírejme, mohly by nám způsobit potíže se žlučníkem apod.
Takže pěkné houbařské zážitky, a že jsme Václavem naši vycházku začínali, václavkami ji uzavřeme. Pro jistotu připomínáme, že nejsou zcela neškodné, někdo je nesnáší vůbec. Syrové plodnice je nutné dobře uvařit, ani odvar z václavek není vhodné v kuchyni používat . Po tepelném zpracování jsou mladé kloboučky václavek výborné naložené v octě, také omáčce dodávají lahodnou kořenně houbovou vůni. Inu, ani život houbařský není jen procházkou rajskou zahradou, ale i proto stojí za to jej žít.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.