Na výrovce (Zemědělec)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
"Žádným jiným způsobem nepodaří se myslivci pohubiti tolik pernaté škodné jako na výrovce", uvádí autor J. V. Rozmara ve své známé práci o myslivosti vydané roku 1912. Výrovka byla v minulosti oblíbeným a účinným způsobem lovu založeným na principu nevraživosti mezi denními dravci a nočními sovami. Jelikož se na výrovce kromě "škodlivých" druhů postřílelo i množství vzácných a užitečných dravců (orlů, poštolek, sokolů, luňáků atd.), byla zákonem zakázána. Dnes se pouze výjimečně používá během fotografování nebo kroužkování ptactva.
Lovec připoutal ochočeného živého výra, kterému se obecně přezdívalo "kubík", k dřevěnému bidýlku, tzv. kozlíku, které zarazil do země na vhodném zdaleka viditelném a vyvýšeném místě v areálu častého přeletu dravců. Sám se ukryl asi do třicet kroků vzdálené provizorní boudy se střílnami, odkud měl dobrý rozhled. Přivábené ptáky (dravce, vrány), kteří na výra nalétávali ("tloukli"), nebo kteří usedli na blízký zásed (větev stromu), střílel brokovnicí. Ideální dobou pro výrovku bylo období tahu dravců v březnu a dubnu a pak v září a říjnu. Pokud lovec nevlastnil živého výra, mohl použít speciálně upraveného mechanického vycpaného výra, kterého z úkrytu ovládal pomocí dlouhé šňůry.
Na fotografiích je mechanický výr na kozlíku ze sbírek pobočky NZM - Muzea lesnictví, myslivosti a rybářství na loveckém zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou. Dalším předmětem z ohradských sbírek vztahujícím se k výrovce je dřevěná krosna s popruhy, ve které byl na výrovku živý výr přenášen. Ačkoliv se jednalo o velmi efektivní způsob lovu, nebyl úspěch nikdy předem zaručený. Hodně záleželo na lovcově zkušenosti a trpělivosti. "Kdo lovu na výrovce nerozumí, nasedí se v boudě zbytečně a hnedle ho čekání omrzí", píše Rozmara.
Lovec připoutal ochočeného živého výra, kterému se obecně přezdívalo "kubík", k dřevěnému bidýlku, tzv. kozlíku, které zarazil do země na vhodném zdaleka viditelném a vyvýšeném místě v areálu častého přeletu dravců. Sám se ukryl asi do třicet kroků vzdálené provizorní boudy se střílnami, odkud měl dobrý rozhled. Přivábené ptáky (dravce, vrány), kteří na výra nalétávali ("tloukli"), nebo kteří usedli na blízký zásed (větev stromu), střílel brokovnicí. Ideální dobou pro výrovku bylo období tahu dravců v březnu a dubnu a pak v září a říjnu. Pokud lovec nevlastnil živého výra, mohl použít speciálně upraveného mechanického vycpaného výra, kterého z úkrytu ovládal pomocí dlouhé šňůry.
Na fotografiích je mechanický výr na kozlíku ze sbírek pobočky NZM - Muzea lesnictví, myslivosti a rybářství na loveckém zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou. Dalším předmětem z ohradských sbírek vztahujícím se k výrovce je dřevěná krosna s popruhy, ve které byl na výrovku živý výr přenášen. Ačkoliv se jednalo o velmi efektivní způsob lovu, nebyl úspěch nikdy předem zaručený. Hodně záleželo na lovcově zkušenosti a trpělivosti. "Kdo lovu na výrovce nerozumí, nasedí se v boudě zbytečně a hnedle ho čekání omrzí", píše Rozmara.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.