Lesní jídelna má do jara otevřeno denně (Horizont)

Zvířecí menu? Kvalitní seno, řepa, řepné řízky, mrkev, jablka, oves, kamenná sůl i medikamenty proti cizopasníkům

Dolní Lomná
Každý den od října až do konce zimy se myslivecký hospodář Tadeáš Heczko z Dolní Lomné vydává po poledni do lesa, aby připravil něco k snědku pro jelení a srnčí zvěř.

V honitbě Mionší na rozloze 1400 hektarů mají myslivci čtyři krmná místa se zásobníky. Potravu však nedávají jen do krmelce, ale v kbelících ji roznášejí po okolí na zhruba desítku dřevěných podnosů. To proto, aby se dostalo i na slabší kusy, které by jinak měly ke krmivu horší přístup. Hierarchie jelenů je totiž nelítostná. Pro představu: je to, jako by se doma ke stolu směl nejdříve posadit otec, poté, co si naplní žaludek, by přišla matka s dětmi a k tomu, co zbude, nakonec ti ostatní.
"Je to zajímavé pozorovat zvěř u krmení. Občas se nepohodnou, staví se na zadní, koušou se. Neustále si ujasňují, kdo má v tlupě větší pravomoci," komentoval pozorování s nadsázkou myslivecký hospodář.
Dodal, že důvod, proč se přikrmuje už od října, je jednoduchý. V době říje jeleni přijímají púotravu jen sporadicky. Při milostných hrátkách na to není čas. Obvykle ztratí až třicet procent hmotnosti, kterou potřebují do zimy nutně nabrat zpět. "Cpeme do nich to nejlepší, jako lidé do hus. Bez dostatečných zásob tuku by se jara nemuseli dočkat. V té době se jim také mění bachorová mikroflóra na zimní úsporný systém, kdy zpracovává především vlákninu," vysvětlil Heczko.

Na krmivo pro zvěř si musejí myslivci našetřit
Jaké menu chystají v zimě myslivci zvěři? Kvalitní seno, senáž, řepu, řepné řízky, mrkev, jablka, oves a speciální krmné směsi, kamennou sůl a přisypou i medikamenty, které ji zbaví cizopasníků. Potrava s vysokým obsahem vody nesmí zamrzat a rozmrzat, čili do krmítek připraví odhadem jen tolik, kolik jsou obyvatelé lesa schopni zkonzumovat. K okusování jim pokácejí měkké dřeviny. Je omyl myslet si, že když sem tam ztaje sníh, zvířata to mají jednodušší. Stará, mokrá tráva k výživě neposlouží, a tak krmení pokračuje většinou až do konce dubna.
"Při extrémním počasí na mě zvěř čeká přímo u krmelce. Zvykli si na mě i zvuk mého auta. Jeleni chodí většinou až po setmění, srnčí už odpoledne," podotkl myslivecký hospodář. Podle něj je nejhorší, když napadne vysoká vrstva čerstvého sněhu. I letos pozoroval srnky, kterým bílá pokrývka sahala až ke krku. Venku bylo pomalu mínus patnáct stupňů. Snáze se prochladí a hrozí jim zápal plic.
Krmivo pro zvěř si financují myslivecká sdružení sama, stejně jako musí nájemci honitby uhradit případné škody, způsobené sudokopytníky na porostech. Zdrojem tržeb je lov, prodej zvěřiny, výtěžky ze společenských akcí a zbytek doplatí z vlastní kapsy.
"Nejdůležitější je, zachovat po celou zimu v honitbě klid. Samozřejmě bychom si přáli, aby do lesa nikdo nechodil, což možné není. Postačí, když se lidé drží vyznačených cest a neprohánějí v něm psy," zmínil Heczko, který, když svítí slunce na protější stráň, sleduje, jak se srnčí chodí hromadně alespoň na chvíli ohřát.
Honitba Mionší je hodně členitá s málem polností a díky listnatým stromům pro zvěř o trochu výživnější, než například okolí Ostravice obrostlé smrky. Podle pobytových znaků poznají myslivci, kdy jí prošel medvěd, rys, vlk a nedávno třeba zahlédli i tetřeva hlušce. "Rys mi jednou proběhl kolem posedu. Před deseti lety však číhával u krmelce a během dvou zimních měsíců strhl osm kusů srnčího. Medvěda jsme s kolegou měli od sebe asi padesát metrů. Viděl nás. Chvíli jsme stáli bez hnutí a báli se, co udělá. Nakonec se otočil a odkráčel," zavzpomínal na neobvyklý okamžik Heczko.