Sovy ohrožuje úbytek biotopů, potravy, hnízdních příležitostí i kolize s auty (Vysočina)

Již v tomto období je možné vyrazit v podvečer a v noci ven a zaposlouchat se do sovího houkání

Vysočina
Cílem dnešního textu je přiblížit život ptáků, které díky neslyšnému letu, přímému pohledu očí a spojením jako symbolu moudrosti poznávají již malé děti.
Sovy však zůstávají, možná i díky svému způsobu života, často neviděnými obyvateli kulturní krajiny. Aktivní jsou především v podvečer a v noci, přes den jsou díky svému zbarvení dokonale přizpůsobeny místu, často se i ze vzdálenosti několika metrů obtížně vyhledává sova splývající svým zbarvením s kůrou stromů a větvemi. Spatřit letět sovu za denního světla je také možné v období krmení mláďat, kdy musí zajišťovat intenzivní přísun potravy.
Již v tomto období, dlouho před začátkem jara, je možné vyrazit v podvečer a v noci ven a zaposlouchat se do sovího houkání. Další možností nahlédnutí do života sov je jejich pozorování přes den, kdy se některé druhy shromažďují ve skupinkách.

Typické vývržky
Jiným způsobem, jak zjistit přítomnost sov, je sledování pobytových znamení - pro sovy jsou typické vývržky se zbytky srsti a kostí. Díky vývržkům je možno zjistit nejen početnost na dané lokalitě, ale můžeme si udělat i obrázek o typickém složení potravy. U většiny sov převládají v potravě drobní hlodavci. Přestože lovy sov probíhají za šera či ve tmě, díky výbornému sluchu a zraku jsou schopny svou kořist lokalizovat.
Jednou z našich nejrozšířenějších a nejhojnějších sov je kalous ušatý. Přednostně obývá okraje lesů s navazující otevřenou krajinou. Téměř si nestaví vlastní hnízda, s oblibou využívá hnízd krkavcovitých ptáků, kání, veverek i volavek. Hnízdí obvykle v období od března do června. Potravu pro samici sedící na vajíčkách a zpočátku i pro mláďata zajišťuje samec.
Nejhojnější evropskou sovou je puštík obecný. Hnízda si buduje v dutinách stromů, nepohrdne ani větší ptačí budkou. Samička zpočátku opouští hnízdo pouze sporadicky, také po vylíhnutí mláďat je v jejich blízkosti vždy jeden z rodičů. Při ochraně mláďat je puštík schopen zaútočit i na mnohem většího predátora, dokonce i na člověka. Vytváří stabilní páry.
Největší sovou je výr velký, někdy přezdívaný "král noci". S oblibou osidluje kamenité stráně, zříceniny a okolní lesy. Kromě velikosti jsou výrazným určovacím znakem "ouška" z peříček. I díky své velikosti jsou součástí jeho jídelníčku mimo hlodavců také větší ptáci, zajíci, králíci i ježci. Také výři vytvářejí stabilní páry, které bývají věrny svému hnízdišti.
Během dne čelí výr nepřátelství denních ptáků, zejména dravců a havranovitých. Této vlastnosti bylo myslivci využíváno při lovu či odchytu "na výrovku". Výr byl přivázán na relativně dobře viditelném místě, napadající ptáci pak byli loveni či odchytáváni do sítí.

Vysoký věk
Druhem vázaným na zemědělskou krajinu je sova pálená. Přes den vyhledává úkryty v zemědělských objektech, na půdách stodol a kostelů. Nestaví si vlastní hnízdo, ochotně osidluje budky. Nezaměnitelný je její srdcovitý obličej. Na světě je jedním z nejrozšířenějších druhů sov, v některých oblastech (i v České republice) je však druhem vzácným. Na úbytku se podepisuje především změna zemědělských technologií a také znesnadnění přístupu do úkrytu v krovech domů.
Především v zajetí se sovy dožívají vysokého věku, můžeme se setkat s jedinci 20 i víceletými. Ohrožením pro sovy jsou kromě úbytku biotopů, hnízdních příležitostí a potravy také kolize s motorovými vozidly.