Čím a jak přikrmovat zvěř (Litoměřický deník)

K přikrmování zvěře jsou také často kladeny dotazy čím a jak ho provádět. V praxi se přikrmování provádí:
­ přiměřeným množstvím vhodného krmiva (oves, ostatní obiloviny pouze ve směsi s ovsem, krmitelné odpady z potravinářského průmyslu), a pokud nepanují velké mrazy, jsou vhodné i výlisky ovoce, krmná a cukrová řepa a další šťavnatá krmiva
­ krmivy s vhodnou energetickou hodnotou vzhledem k danému období a druhovému složení zvěře,
­ stále stejnými krmivy opakovaně v malých množstvích, protože hlavním konzumentem je spárkatá zvěř, která patří mezi přežvýkavce a ti vyžadují stálost potravy vzhledem k bachorovým mikroorganizmům v předžaludcích, které jim pomáhají potravu trávit.
Přičemž platí, že je nutné se vyvarovat riziku zaplísnění krmiva - zaplísnění značně snižuje efekt přikrmování a může zvěři i uškodit, protože na navlhlém krmivu se rychle rozvíjejí plísně rodů Penicillium, Aspergillus, Fusarium včetně jejich mykotoxinů.
Při přikrmování je nutno dodržovat ustanovení platné legislativy zejména ustanovení veterinárního, rostlinolékařského zákona a zákona omyslivosti. Při stavbách přikrmovacích zařízení je nutný souhlas vlastníka pozemku.
Zvláště v příměstských oblastech nejsou výjimkou krádeže a projevy vandalizmu, a proto je nutno přikrmovaní zařízení pravidelně kontrolovat. Myslivci se snaží sice zvěři pomoci a v době strádání ji přikrmovat, ale i pro ně zůstávají některé lokality nedostupné. Jsou místa, kam není možné krmivo dopravit ani pomocí terénních vozů. Vypomoci mohou traktory, v krajním případě přicházejí na řadu sněžnice a běžky. Tam, kde je ale vyšší koncentrace zvěře, dojít jen tak s nějakým batohem zásob na zádech nestačí. Na každou honitbu připadá v průměru dvanáct přikrmovacích zařízení, které musí pověření členové mysliveckého sdružení doplňovat.
Jedním z řešení, jak zvěř před takovýmito podmínkami zvláště v horských oblastech uchránit, je vybudování nových přezimovacích obůrek. Myslivci by zde měli usnadněnou práci s dokrmováním a zvěř by nezpůsobovala škodu okusováním dřevin. Tento trend se objevil ve vyšších polohách kraje v osmdesátých letech minulého století. Po roce 1993 se ale kvůli rozčleňování a pronajímání honiteb a z ekonomických důvodů od jejich pořizování ustoupilo, což se velmi negativně projevilo na škodách na lesních porostech i na kvalitě zvěře.