Stanice na Litoměřicku se ročně postará o 2500 zvířat, chybí jí finanční jistota (ČTK)

Záchranná stanice Falco v Třebušíně na Litoměřicku se ročně postará zhruba o 2500 zraněných divokých zvířat a mláďat. Funguje už 25 let. Potýká se ale s nedostatkem peněz. Vedoucí stanice Václav Tomšovský ČTK řekl, že je potřeba změnit systém financování tak, aby zkraje nového roku měla nezisková organizace jistotu, že může dál fungovat.

Ročně přijde provoz stanice asi na 2,5 až 2,8 milionu korun. Jen náklady na mzdy, které jsou minimální, z toho činí asi 1,5 milionu korun. Provoz aut, jimiž pracovníci ročně najezdí po Ústeckém kraji a části Libereckého kolem 100 000 kilometrů, přijde na 300 000 korun. Vysoké jsou také náklady na léčbu zachráněných zvířat a jejich potravu. Tomšovský navíc svépomocí neustále vyspravuje či staví nové ubikace.

Stanice zajišťuje druhé největší území v republice, téměř 5000 kilometrů čtverečních. Peníze má z několika zdrojů. Na provoz jí přispívají oba kraje. „Částka je úplně nedostačující. Oba kraje přispějí asi na osm až deset procent nákladů na provoz na celý rok,“ řekl vedoucí. Upozornil i na značný nepoměr mezi částkami, které kraje přispívají.

Zatímco Liberecký kraj dotuje Falco 150 000 korunami ročně a stanice zachraňuje zvířata z jeho dvou správních celků, Ústecký kraj ročně přispívá 200 000 korun, přičemž stanice zajišťuje 12 jeho správních celků. Podpora ze strany státu činí okolo 1,2 milionu korun za rok. Stanici podporuje zhruba polovina dotčených měst a obcí, nejvíce Teplice. Zbylé peníze získává organizace z darů od soukromníků.

„Potřebovali bychom nastavit ten systém tak, abychom měli nějakou jistotu do dalšího roku. Každý rok začínáme v podstatě s nulou,“ řekl Tomšovský. Podle něj nelze fungovat tak, aby na začátku roku neměla stanice jistotu, že bude mít peníze na potravu a léčbu. Vedoucí už proto dřív pohrozil tím, že činnost stanice ukončí.

V péči má stanice aktuálně přes 400 zvířat, řada z nich v areálu kvůli handicapu dožije. Mezi nimi například také maskot záchranné stanice čáp Hubert, který v areálu žije už 23 let. Do stanice se dostal ze Cvikova po pádu z komína, po němž má doživotně velkou jizvu na křídle. Stanice se stará i o lišky, veverky, kachny, ale také třeba muflona nebo daňka Ondru, kterého kvůli jeho agresivitě již nelze vrátit do volné přírody. Do stanice se dostal jako dvoutýdenní mládě poté, co jeho matku srazilo auto. Také jezevec bez oka Burák je jedním ze stálých obyvatel areálu.

Handicapovaná zvířata, která jsou například slepá, mají špatně srostlá křídla po zlomeninách, chybí jim končetiny a podobně, stanice neutrácí. Nechává si je v areálu a využívá je k ukázkové činnosti. „Aby ta práce měla nějaký smysl, tak to chce veřejnost i vzdělávat,“ uvedl Tomšovský. S činností stanice Falco se podle něj seznámí přes 1000 dětí ročně.

Další zvířata čekají na vypuštění do volné přírody. Z dravců stanice přijímá nejčastěji poštolky, ročně kolem 200, většinu tvoří mláďata. „U nás se odkrmí, potom se rozlétají, naučí se lovit a zase se vrátí zpátky do přírody,“ řekl vedoucí. Stanice přijímá i vzácné sýčky, ročně tam najde dočasný domov pět až šest jedinců.

ČTK

• Předchozí
• Následující