Pozor! Přijde zubr (tyden.cz)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Zvíře, které obývalo území Česka od doby bronzové do středověku, by se mohlo znovu stát součástí naší přírody. Tvrdí to ochranářská společnost Česká krajina, společně s biology z ústavů Akademie věd a z Jihočeské univerzity.
Vědci a ochranáři představili na půdě Akademie věd rozsáhlou studii potenciálního návratu zubrů. Nejde o konkrétní plán vysazování zvířat, jen o detailní rozbor biologie zubra a možností jeho uchycení u nás. Zubr je evropský příbuzný amerického bizona. Vznikl jako kříženec bizona s praturem, což je vzácný způsob geneze druhu, který je v současnosti znám jen od některých gibbonů. Na území dnešního českého státu se volně žijící zubři vyskytovali ještě ve středověku. Památka na ně zůstala v množství místopisných názvů, třeba Zubří.
Posledních čtyři až pět století znamenalo pro kdysi četné evropské zvíře úpadek. Na počátku minulého století byly zubři na pokraji vyhynutí. Nevymřeli jen díky koordinovanému úsilí evropských zoologických zahrad. V současnosti žije na celém světě okolo čtyř tisíc zvířat. Část je v zoologických zahradách, část v oborách a chráněných oblastech. Volně žijící stáda zubrů jsou v současnosti k vidění v Rusku, Ukrajině, Rumunsku, Litvě, Španělsku, Bělorusku, Německu, Slovensku a Polsku.
Nálezy kosterních pozůstatků přiměly vědce v poslední době poupravit zažité představy o jejich původním rozšíření. Střední Evropa, která byla dříve považována za okraj areálu rozšíření zubra, byla asi jeho centrem. Pozorování živých jedinců zase změnilo pohled na jejich způsob života.
Užiteční spásači
Zubři byli dlouho považováni za lesní zvířata, která ke spokojenému životu vyžadují hluboké hvozdy. To asi souvisí se vzpomínkami na poslední populace divokých zubrů z Bělověžského pralesa na hranici Polska a Běloruska. Prales fungoval jako obora, v níž zubři přežili, protože je nikdo neodstřelil. To ale neznamená, že je pro ně ideální. Pokud si zvířata mohou vybrat, vyhovuje jim podle vyjádření Miloslava Jirků z Biologického centra AV v Českých Budějovicích, mozaikovitá krajina, v níž se střídá les a bezlesí.
Právě k péči o bezlesí by se zubři mohli hodit. Žije v něm valná část našich vzácných druhů rostlin a živočichů. Bezlesí má v našich zeměpisných šířkách sklon zarůstat lesem. Aby přežilo, musí se udržovat. Kdysi dávno ho udržovali zubři, společně s dnes už vyhynulými divokými koni a pratury. Po nich přišla zemědělská zvířata. Když zemědělských zvířat v minulém století ubylo, začalo ubývat i vzácných druhů.
V současnosti musí přírodovědci louky a další zajímavé lokality nákladně kosit. Návrat zubrů by mohl být po počátečních vyšších nákladech levnější než lidská práce. Česká republika navíc podepsala evropskou Směrnici o stanovištích, podle níž má podporovat navracení původních druhů do přírody. Zubr je ve smlouvě zařazen mezi prioritní druhy. Pokud by se ho podařilo v Česku vysadit, mohli bychom čerpat hodně dalších dotací. Ty by se daly použít i k ochraně dalších zajímavých druhů.
Místo tanku
Zubr je největší evropský suchozemský obratlovec. Samci mohou vážit mezi 530 a 902 kilogramy. Zubři žijí v malých stádech, čítajících osm až třináct jedinců. Stáda mohou být výlučně samčí nebo složená ze samic, telat, a mladých býků. Smíšená stáda jsou zpravidla vedena jednou dominantní samicí. Samčí stáda jsou menší. Velikost domovského okrsku stáda se může podle situace pohybovat desítkami až tisíci hektarů. V Česku byli zubři vloni vysazeni v oboře Židlov, která leží v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Ralsko.
Zvířata zatím prospívají. Svědčí o tom i skutečnost, že se narodilo několik telat. K jejich vypuštění do volné přírody mají vědci a ochranáři kromě Ralska vytypované ještě Boletice v jižních Čechách, případně vojenský prostor v Doupovských horách.
V úvahu přichází i další vojenské újezdy. Prostory využívané armádou jsou často bohaté na vzácné druhy. Způsobuje to pohyb těžké techniky, která nahrazuje úlohu velkých býložravců. Armáda ale prochází odtučňovací kúrou, takže by zubři mohli přijít tak akorát.
Pokud by se stali součástí naší přírody, není se jich podle zoologů třeba obávat. Jsou to plachá zvířata. I v Bělověžském pralese, kde jich v současnosti žije nejvíc, je velmi těžké je spatřit. Jeden zubr už k nám přešel z Polska v roce 2005. Zpozoroval ho ředitel základní školy v Novém Městě po Smrkem Jindřich Novotný. Společně s Lesníkem Františkem Chlebným se vydal po jeho Stopách. Podařilo se jim pořídit několik fotografií. Zubry u nás vydržuje i množství soukromých chovatelů.
Vědci a ochranáři představili na půdě Akademie věd rozsáhlou studii potenciálního návratu zubrů. Nejde o konkrétní plán vysazování zvířat, jen o detailní rozbor biologie zubra a možností jeho uchycení u nás. Zubr je evropský příbuzný amerického bizona. Vznikl jako kříženec bizona s praturem, což je vzácný způsob geneze druhu, který je v současnosti znám jen od některých gibbonů. Na území dnešního českého státu se volně žijící zubři vyskytovali ještě ve středověku. Památka na ně zůstala v množství místopisných názvů, třeba Zubří.
Posledních čtyři až pět století znamenalo pro kdysi četné evropské zvíře úpadek. Na počátku minulého století byly zubři na pokraji vyhynutí. Nevymřeli jen díky koordinovanému úsilí evropských zoologických zahrad. V současnosti žije na celém světě okolo čtyř tisíc zvířat. Část je v zoologických zahradách, část v oborách a chráněných oblastech. Volně žijící stáda zubrů jsou v současnosti k vidění v Rusku, Ukrajině, Rumunsku, Litvě, Španělsku, Bělorusku, Německu, Slovensku a Polsku.
Nálezy kosterních pozůstatků přiměly vědce v poslední době poupravit zažité představy o jejich původním rozšíření. Střední Evropa, která byla dříve považována za okraj areálu rozšíření zubra, byla asi jeho centrem. Pozorování živých jedinců zase změnilo pohled na jejich způsob života.
Užiteční spásači
Zubři byli dlouho považováni za lesní zvířata, která ke spokojenému životu vyžadují hluboké hvozdy. To asi souvisí se vzpomínkami na poslední populace divokých zubrů z Bělověžského pralesa na hranici Polska a Běloruska. Prales fungoval jako obora, v níž zubři přežili, protože je nikdo neodstřelil. To ale neznamená, že je pro ně ideální. Pokud si zvířata mohou vybrat, vyhovuje jim podle vyjádření Miloslava Jirků z Biologického centra AV v Českých Budějovicích, mozaikovitá krajina, v níž se střídá les a bezlesí.
Právě k péči o bezlesí by se zubři mohli hodit. Žije v něm valná část našich vzácných druhů rostlin a živočichů. Bezlesí má v našich zeměpisných šířkách sklon zarůstat lesem. Aby přežilo, musí se udržovat. Kdysi dávno ho udržovali zubři, společně s dnes už vyhynulými divokými koni a pratury. Po nich přišla zemědělská zvířata. Když zemědělských zvířat v minulém století ubylo, začalo ubývat i vzácných druhů.
V současnosti musí přírodovědci louky a další zajímavé lokality nákladně kosit. Návrat zubrů by mohl být po počátečních vyšších nákladech levnější než lidská práce. Česká republika navíc podepsala evropskou Směrnici o stanovištích, podle níž má podporovat navracení původních druhů do přírody. Zubr je ve smlouvě zařazen mezi prioritní druhy. Pokud by se ho podařilo v Česku vysadit, mohli bychom čerpat hodně dalších dotací. Ty by se daly použít i k ochraně dalších zajímavých druhů.
Místo tanku
Zubr je největší evropský suchozemský obratlovec. Samci mohou vážit mezi 530 a 902 kilogramy. Zubři žijí v malých stádech, čítajících osm až třináct jedinců. Stáda mohou být výlučně samčí nebo složená ze samic, telat, a mladých býků. Smíšená stáda jsou zpravidla vedena jednou dominantní samicí. Samčí stáda jsou menší. Velikost domovského okrsku stáda se může podle situace pohybovat desítkami až tisíci hektarů. V Česku byli zubři vloni vysazeni v oboře Židlov, která leží v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Ralsko.
Zvířata zatím prospívají. Svědčí o tom i skutečnost, že se narodilo několik telat. K jejich vypuštění do volné přírody mají vědci a ochranáři kromě Ralska vytypované ještě Boletice v jižních Čechách, případně vojenský prostor v Doupovských horách.
V úvahu přichází i další vojenské újezdy. Prostory využívané armádou jsou často bohaté na vzácné druhy. Způsobuje to pohyb těžké techniky, která nahrazuje úlohu velkých býložravců. Armáda ale prochází odtučňovací kúrou, takže by zubři mohli přijít tak akorát.
Pokud by se stali součástí naší přírody, není se jich podle zoologů třeba obávat. Jsou to plachá zvířata. I v Bělověžském pralese, kde jich v současnosti žije nejvíc, je velmi těžké je spatřit. Jeden zubr už k nám přešel z Polska v roce 2005. Zpozoroval ho ředitel základní školy v Novém Městě po Smrkem Jindřich Novotný. Společně s Lesníkem Františkem Chlebným se vydal po jeho Stopách. Podařilo se jim pořídit několik fotografií. Zubry u nás vydržuje i množství soukromých chovatelů.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.