Zvěř potřebuje v zimě především klid (Horácké noviny)

Pomalu, ale jistě se u nás usadila další zima, přestože kolísání teplot ani množství sněhu tomu občas nenasvědčuje. Zimní měsíce jsou velkou zatěžkávací zkouškou pro organismus volně žijící zvěře. Nízké teploty, mrazivý vítr, vyšší sněhová pokrývka a zejména omezená možnost přístupu k potravě ji vystavují mnohým nebezpečím. Řada lidí mimo okruh myslivců si je této skutečnosti dobře vědoma a snaží se zvěři ulehčit. Podobné snahy se objevují zejména v období Vánoc, které je obecně spojováno s hojností, štědrostí a soucitem. Některé, byť dobře myšlené záměry jsou ale velmi často kontraproduktivní.

Samotná zvěř je evolucí poměrně dobře připravena na zimní období a nedojde-li k extrémnímu průběhu počasí, nečiní jí přečkání chladných měsíců větší problémy. Samozřejmě i za pomoci myslivců, kteří ji přikrmují, udržují v rozumných počtech a průběžně sledují její zdravotní stav.
Před chladem a větrem je zvěř chráněna dvěma mechanismy. První z nich představuje zimní srst, tvořená hustou podsadou a delšími pesíky. Ty jsou například u srnčí zvěře dokonce duté, a tudíž velmi dobře izolují. Druhým mechanismem je tuková vrstva tvořící se v podkoží ještě před příchodem zimy. Neméně důležitá je pro zvěř v chladném období, zejména v čase studený vichřic, možnost ukrýt se. Tuto šanci jí poskytují remízy, meze, terénní nerovnosti a samozřejmě souvislejší lesní porosty.
Nejviditelnějším problémem je v tomto čase nedostatek potravy. Ten je z části zvěří řešen příjmem dostupných zdrojů, které je zvěř schopna vyhrabávat zpod sněhu. Představují je zbytky trávy, pupeny, kůra, letorosty a samozřejmě kulturní plodiny - výsevy ozimů a řepky. Právě s řepkou jsou spojena zřejmě největší rizika zimy. Rostliny jsou zelené i pod sněhem a zvěř proto lákají. Obsahují však řadu nebezpečných látek, z nichž stojí na prvním místě nadměrné množství dusíku. Po jejich požití hrozí zvěři v podstatě chronické otravy končící silnými průjmy a často i smrtí.
Druhým zdrojem energie je v zimním období již zmíněná tuková vrstva. Ta je pro zvěř mnohem důležitější, než přímá dostupnost samotné potravy. Veškeré pochody v těle zvěře jsou ovlivněny slunečním svitem a délkou dne. Proto v období na přelomu roku "hledá" organismus energii v podobě tukových rezerv. Když je nenalezne, začíná trávit svalovou hmotu, zvěř slábne a časem umírá. Tukové rezervy si však musí zvěř vytvořit již během podzimu - od září do listopadu. Právě tehdy potřebuje největší příděl energeticky bohaté potravy - žaludů, bukvic a obilovin. V zimě je pro ni mnohem důležitější vláknina, kterou získává ze sena nebo rostlinných částí. Jen tak může její trávení správně fungovat.
Část popsaných potravních nároků samozřejmě řeší myslivci přikrmováním. Při správném provedení tedy musí probíhat již od září, přestože je v okolní přírodě opticky ještě nadbytek potravy. V zimě již zvěři v podstatě jenom přilepšujeme. Tuhle skutečnost by si měli uvědomit všichni, kdo jí chtějí pomoci. Vyrazíme-li tedy s dětmi do lesa ke krmelci, přinesme prosím zvířátkům trochu kvalitního sena. Z obilovin jí můžeme posloužit ovsem nebo ječmenem. V žádném případě jí nedáváme pšenici, která nemá tuhou slupku a zvěř po ní může mít zažívací problémy. Přinést jí můžeme také mrkev, jablko, řepu nebo brambory. Vždy ale jenom malé množství. Tam, kde na ně není zvěř zvyklá, nepřijme je příliš ochotně a dužnaté krmivo rychle namrzne. Chceme-li jí předložit kousek pečiva, pak jedině tvrdý a suchý chléb, který není plesnivý! Plísně jsou pro ni jed. Rozhodně jí nedáváme žádné ochucené pečivo nebo vánoční cukroví. Tím bychom jí pouze ublížili.
Co je ale pro zvěř v zimě úplně nejdůležitější, je klid. Většinu času tráví zalehlá v úkrytu. Jednak je jí zde tepleji, ale především bez zbytečného pohybu šetří tolik potřebné tukové rezervy. Při běhu ve vyšším sněhu roste oproti klidu spotřeba energie téměř stokrát! Zapomínat také nesmíme ani na skutečnost, že pohyb ve vysokém sněhu s ledovou krustou na povrchu, která se vytváří po předchozích oblevách, je pro zvěř velmi problematický. Její váhu rozloženou na čtyři tenké běhy v žádném případě neunese, zvěř se do sněhu propadá a ostré ledové okraje zraňují běhy až do krve.
Stres ze setkání s lidmi nebo psy zvěři samozřejmě také nepřidá. Proto, chceme-li pro zvěř něco v zimě opravdu udělat, dopřejme jí klid. Během procházek se vyhýbejme prosím místům, kde pravidelně odpočívá. Nepřibližujme se k tlupám zalehlým v otevřených polích. Při jízdě na běžkách volme rozumné trasy vedoucí po hlavních lesních cestách mimo krmelce. A samozřejmě - nepouštějme z vodítka naše čtyřnohé kamarády. I když třeba zvěř přímo nenapadají, postačuje i zdánlivě neškodné prohnání k tomu, aby zvěř vyčerpala zásoby, zeslábla nebo v mrazivém vzduchu dostala zápal plic. A to jsou pro ni fatální stavy, které ve většině případů nepřežije.
Na závěr bych rád jménem Českomoravské myslivecké jednoty popřál všem uvědomělým návštěvníkům přírody, s nimiž se jako myslivci vždy rádi setkáváme, krásnou zimu, mnoho zážitků v zasněžené krajině a do roku 2018 pevné zdraví, klid mír a pohodu.