Aleš Dostál, "umělec s duší lesa", vydává novou knihu Pytlácké povídky (krajskelisty.cz)

RECENZE
Spisovatel Aleš Dostál ve svých knihách zúročuje zkušenosti profesionálního lesníka a myslivce, ve svých prózách se často zaměřuje na mužské hrdiny, na "chlapy z lesa". Postavy jsou spjaty s konkrétní krajinou, žijí v úzkém sepětí s přírodou, dokáží ji detailně pozorovat, cítí k ní lásku a jsou na ní do značné míry závislí. To je charakteristické i pro novou knihu dvanácti prozaických textů Pytlácké povídky, kterou vydala Euromedia Group v roce 2017 s ilustracemi Františka Flégla.

Jedná se o knihu s přírodní tematikou s prvky prózy dobrodružné, v níž Aleš Dostál vychází ze své bohaté životní empirie lesníka i myslivce. V jednotlivých číslech knihy opakovaně zarezonuje poučenost na klasických dílech české a světové literatury, zejména na textech Jaromíra Tomečka, Oty Pavla, Antona Pavloviče Čechova a Ernesta Hemingwaye. Ve slezském písemnictví není však Dostál jediný autor prózy s přírodní tematikou, dlužno připomenout jména Štěpána Neuwirtha a Jaroslava Műllera.
 Dostálovy povídky nejsou rozsáhlé, na malé ploše s bravurou sobě vlastní zobrazuje to podstatné, důležité, odklání se od věcí vedlejších a marginálních. Autor tak implicitně prozrazuje, zejména poučeným čtenářům, svou výbornou znalost hemingwayeovské "tzv. metody ledovce". Hlavními hrdiny povídek jsou profesionální lovci, znalci lesa, kteří jsou s to morálně jednat, jednat podle svého svědomí a čerpat z moudrosti přírody. Tito muži se svým entuziasmem a vášní předávají svou lásku k lesu i svým potomkům, myslivecká a lesnická profese přechází z generace na generaci. Protagonisty jednotlivých povídek, kteří jsou výborně charakterizováni, poznáváme nejen při jejich krásné, ale mnohdy i náročné práci v lese, kdy musí řešit problémy s pytláky, ale současně má čtenář možnost poznat jejich soukromý, rodinný život, jejich každodenní starosti.

Dynamické, zkratkovité, plné napětí
Jednotlivé povídky nové knihy Aleše Dostála jsou velice dynamické, zkratkovité, plné napětí. Proti dramaticky zobrazenému ději stojí klidné, až impresionistické líčení přírody ve všech ročních obdobích, jež má funkci retardační. Recipient má tak možnost poznat krásy beskydské, jesenické a slovenské přírody a jejich bohatou a jedinečnou faunu (svět jelenů, muflonů, daňků, srnců, divočáků a kamzíků). "Muži z lesa" jsou výborní znalci svého prostoru, dokážou ho detailně pozorovat a jsou na něm do značné míry závislí. Autor do své knihy Pytlácké povídky vnáší rovněž úvahové pasáže o problematice lesního hospodářství v průběhu 20. století, zejména pak reflexe dané situace před rokem 1989 a těsně po něm.
 Prozaik s lehkostí ovládá všechny útvary českého národního jazyka. Povídky jsou psány spisovnou češtinou, v dialozích postav se objevují prvky hovorové, slangové, vulgární i slova a větné konstrukce ze slovenštiny. Bystrý čtenář Dostálovy knihy si jistě povšimne, že sám autor implicitně, metonymicky, vstupuje do příběhu prostřednictvím svých literárních prací, jak je znatelné z povídky Spolupracující obviněný. Tuto skutečnost můžeme označit jako novum Dostálova literární umění.
 Závěrem můžeme konstatovat, že Aleš Dostál, spisovatel s "duší lesa", ani ve svých Pytláckých povídkách neopouští své jistoty, osvědčená témata a motivy, jakými jsou les se svou typickou faunou, svět profesionálních lovců, myslivců, kteří v rozhodujících zkouškách obstojí morálně i čestně, a dějová dynamičnost, dramatičnost a umění zkratky.

Kdo je Aleš Dostál
 Prozaik Aleš Dostál (*1946) je svými životními osudy spjat s regionem severní Moravy a českého Slezska, svou tvorbou ono území přesahuje a vstupuje tak do kontextu celonárodní literatury. Narodil se v Ostravě. Po ukončení SVVŠ v Porubě (1963) vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně (1968). Pracoval jako lesník v lesních závodech Karlovice na Bruntálsku, v Javorníku ve Slezsku a Vítkově, později u Lesů České republiky, lesní správa Vítkov. Žije v Radkově na Opavsku. Je členem Obce spisovatelů ČR.

Do literatury vstoupil na konci 60. let 20. století na stránkách Sešitů pro literaturu a diskusi. Své texty uveřejňoval také v Kulturním měsíčníku, Literárním měsíčníku, v Nové svobodě a v deníku Mladá fronta. V roce 1979 přispěl dvěma povídkami do antologie Do dlaní chceme žhavou lávu nabírat. Svět mladých lidí a jejich vztah k přírodě a ke svému okolí zobrazil Dostál v knize povídek Řeky pramení v horách (1981, 2014) a v novele Ještě jednou se nebát (1985). Osudy prostých, venkovských lidí v horách jsou zachyceny v povídkovém souboru Povahou neodpovídá předpisům (1988). Aleš Dostál rovněž spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem Barrandov, podílel se na přípravě dvou filmových projektů, a to Jednou za pět let a Ještě jednou se nebát. Jeho zážitky  profesionálního lesníka a myslivce i osudy zvířat se staly námětem povídek z knih Velikonoční jelen a příběhy loveckých psů (2011), Bílá daněla (2012), Lovy s Dianou (2013), Nejen o psech (2014) a Za všechno mohou jeleni (2015).

Lukáš Průša