Přednáška přiblížila osobnost Konczakowského (Horizont)

Úspěšný podnikatel a jeden z největších sběratelů v Evropě byl také nadšeným lovcem

TĚŠÍN, BRENNA
Historickou přednášku o Brunovi Konczakowském, významném těšínském podnikateli a zároveň jednom z největších sběratelů starožitností v Evropě, uspořádaly nedávno historičky Irena French a Irena Kwaśny.
Konala se v banketce restaurace Kamienica Konczakowskich na hlavním náměstí (Rynku) v Těšíně. Tedy v domě, který dodnes patří Konczakowským, jež ale bydlí ve Vídni, a tak se o něj stará jimi k tomu určený správce.

Od hřebíků po kolejnice
Brunův otec, Josef Konczakowski, se přistěhoval do Těšína ve druhé polovině devatenáctého století z Bohumína. Ve městě nad Olzou se také oženil, vzal si místní dívku Emilii Drobik.
V roce 1878 převzal po Robertu Gomolkovi malé železářství na hlavním těšínském náměstí (nyní Kavárna Herbowa). V roce 1881 přestěhoval svůj obchod do větších prostorů v sousedním domě (nyní restaurace Kamienica Konczakowskich), který za čtyři roky koupil. Mezitím obdržel povolení k obchodování i se zbraněmi.
Během několika let se mu podařilo železářství proměnit ve vzkvétající firmu. Své zboží nabízel nejen obyvatelům Těšína, ale také do okolních vesnic. Obchodoval s průmyslovými závody v ostravsko-karvinském revíru a železárnami v Třinci. Mezi zákazníky se vžilo rčení, že v železářství Konczakowského je možno koupit vše - od hřebíků až po kolejnice.
Jeho velkou vášní byl lov, což se mu stalo osudným. Během jednoho honu totiž přišel nešťastnou náhodou o zrak. Firmu ale vedl nadále, pomáhala mu manželka. V roce 1907 obdržel prestižní titul císařsko-královský dvorní dodavatel, o rok později se jeho společníkem stal syn Bruno. Josef Konczakowski zemřel v lednu 1909 ve věku osmapadesáti let. Po jeho smrti firmu převzal Bruno, zasloužil se o další rozmach firmy. Krátce nato obdržel i on titul c. k. dvorního dodavatele.

Jeden z největších sběratelů v Evropě
Bruno Konczakowski se narodil 27. května 1881 v Těšíně. Po ukončení školní docházky pokračoval ve vzdělávání v renomované obchodní škole Maxe Allina ve Vídni. Poté nějaký čas strávil na praxi v Grazu. Mezitím začal se sbíráním starožitností, staly se jeho velkou celoživotní zálibou. Nejvíce ho zajímaly staré zbraně.
Dne 27. srpna 1909 Bruna potkala nemilá příhoda. Jeho učeň se kolem 16. hodiny neopatrně přiblížil s rozžatou svíčkou k sudu terpentýnového oleje ve sklepě pod obchodem. Nastala exploze a objevily se plameny. Naštěstí místní hasiči dorazili včas a oheň uhasili dříve, než stačil napáchat větší škody.
Zboží do železářství měl ve zvyku nakupovat přímo od výrobců, často až ve Vídni. Za tímto účelem podnikal časté obchodní cesty, během kterých se mu podařilo nakoupit mnoho cenných přírůstku do své sbírky. Ta se utěšeně rozrůstala, kromě zbraní to byly ještě výrobky z keramiky, starý nábytek, obrazy, staré tisky, z nichž několik šlo zařadit k těm nejcennějším na světě, hodiny a další předměty.
K jeho přátelům a blízkým známým patřili tehdejší největší evropští a světoví sběratelé. Exponáty kupoval v nejznámějších evropských obchodech se starožitnostmi, antikvariátech a na aukcích. Časem se i z Konczakowského stal jeden z nejvýznamnějších sběratelů v Evropě a vyhlášený odborník, hlavně přes staré zbraně. Jezdili za ním kurátoři muzeí z celé Evropy. Ve svém domě si v prvním patře zřídil soukromé muzeum, ve kterém vystavoval nejzajímavější starožitnosti. Měl tam i raritu v podobě hodinek prvního amerického prezidenta George Washingtona.
Během první světové války vykupoval pro rakousko-uherskou armádu předměty z barevných kovů, které pak sloužily k výrobě zbraní.

Výstavba loveckého dvoru
Po rozpadu rakousko-uherské monarchie značně rozšířil svou sbírku, když začal skupovat vzácné předměty ze sbírek zchudlých šlechtických rodů. Koncem roku 1922 zemřela jeho matka. Bruno podědil po otci nejen obchodní talent, ale i jeho vášeň pro lov. V roce 1924 během jednoho lovu v lesích kolem obce Brenna objevil na svahu vrchu Czupel paseku se starou horalskou chalupou, jejíž poloha a krásný výhled ho okouzlily natolik, že neváhal a koupil nejen dřevěnici, ale i celou paseku i s kusem lesa. Poté si tam nechal postavit místními řemeslníky luxusní lovecký dvorek. Materiál - dřevo z borovice limba a modřínu byl dovezen z Rakouska a Itálie. Jednalo se o roubenou stavbu na kamenné podezdívce, zhotovenou bez jediného hřebíku. Jednou ho tam navštívil sám polský prezident Ignacy Mościcki. Tehdy se v Brenně lovili jeleni, srny, divočáci a zejména tetřevi, kteří se tam vyskytovali ještě v osmdesátých letech minulého století.
V roce 1938 Konczakowski věnoval cennou sbírku orientálních zbraní Vojenskému muzeu ve Varšavě. V roce 1940 se údajně zastal Poláka, kterého přímo před jeho obchodem napadli dva Němci. Agresory měl dokonce přetáhnout holí. Krátce nato byl zatčen a pak poslán do koncentračního tábora v Dachau. Díky snahám jeho rodiny se však po čase podařilo dosáhnout jeho propuštění, jeho manželka však musela zaplatit vysoké výkupné. Svou firmu přepsal raději na svého jediného syna Bedřicha.

Brunova rodina přichází o jeho sbírky
Po skončení druhé světové války se pro změnu jako Němec nevyhnul několikatýdenní internaci. Podařilo se mu ale zachránit své sbírky, i když je už dál moc nerozšiřoval. Skupoval pouze zajímavé staré knihy v antikvariátech po celém Polsku. V roce 1950 svůj obchod zavřel z obav před jeho zestátněním komunisty. Vývěsní štít byl odstraněn na přelomu padesátých a šedesátých let během pátrání po původním podloubí.
Zemřel v roce 1959 během návštěvy svého jediného syna Bedřicha ve Vídni. Jeho ostatky byly převezeny do Těšína a pohřbeny na místním komunálním hřbitově v rodinném hrobě.
Brunovi dědici, kteří se vystěhovali do Rakouska, měli pochopitelně zájem i o jeho sbírky. Nebylo jim to však umožněno, naopak byli nuceni drtivou většinu z nich prodat za nevýhodných podmínek a sami si ponechat jen rodinné památky. Největší a nejcennější část kolekce skončila ve Státních sbírkách umění na krakovském Wawelu, kde mimo jiné dodnes tvoří většinu exponátů tamější zbrojovny. Je mezi nimi i vzácný palcát, který Bruno získal na jaře 1914 ve Lvově za 18 tisíc švýcarských franků od hraběte Konstantina Deyma. Podstatně menší část sbírek obohatila depozitáře muzea v Těšíně. Jedná se například o keramické předměty z 16. a 17. století či vzácnou pušku těšínku, kterou Konczakowski zakoupil od barona Georga Beesa von Chrostin z Hnojníku.
Za zmínku stojí, že posledním puškařem v Polsku, který dokáže vyrobit repliky těchto pušek, je osmašedesátiletý Jerzy Wałga z Těšína. Svou dílnu má na náměstí Stary Targ. Podle svých vlastních slov jako dítě navštěvoval železářství Bruna Konczakowského. Byl se podívat i v jeho soukromém muzeu, kde zahlédl několik těšínek. A které se mu už tehdy moc líbily.
V těšínském muzeu je také empírový stůl z počátku 19. století. Podle pověsti patřil Napoleonovi Františkovi zvanému Orlík, synovi Napoleona I. a Marie Luisy, dcery rakouského císaře Františka I. Konczakowski ho zakoupil krátce po skončení první světové války na aukci ve Vídni.
Jeho myslivecký dvorek v Brenně se zachoval do dnešní doby v nezměněné podobě. Totéž se dá říct o původním vnitřním vybavení a Brunových loveckých trofejích. Během tzv. socialismu sloužil jako odpočinkové místo nejvyšším komunistickým pohlavarům, včetně Edwarda Giereka a Piotra Jaroszewicze. V současné době patří Státním lesům a jeho častými hosty jsou myslivci z Německa či Francie.