Hajný ovládá flintu, ale i vtip (5plus2)

Kreslenými vtipy plnil od devadesátých let kolem třiceti periodik a spolupracoval také s nejsledovanější českou televizní stanicí. Petr Slaba tvoří dodnes, byť hlavně pro myslivce.

KOKOŘÍNSKO
Petr Slaba z Dubé je lesa pán, tedy hajný, a ne jen tak ledajaký. Jako jiní lesní chodí v zeleném a zdi jeho pracovny zdobí vycpané hlavy ulovených zvířat, krom flinty a dalekohledu si ale do rukou často bere také tužku, vodovky a tuš. Nevládne totiž jen lesu, ale i kreslenému humoru. Myslivost a lesní zvěř má zásadní postavení i v této jeho tvorbě.

* Na přelomu tisíciletí vás bylo takříkajíc všude plno. Vaše díla byla například v kultovním časopisu Trnky brnky, v Blesku, Rytmu života i v dětském časopisu Mateřídouška. Spolupracoval jste s televizí Nova, kde jste maloval do časopisu ANO. Byl to vrchol vaší tvorby?

Svým způsobem ano. Byl to takový boom. V 90. letech jsem začal publikovat v časopise Trnky brnky a postupně se přidávala různá jiná periodika. Celkem jsem kreslil do více než třiceti časopisů. Většinu z nich jsem ale postupně opustil, stejně jako řada dalších autorů. Časopisy za naše kresby přestaly platit. I když to pro mě nikdy nebyla obživa, jen koníček a přivýdělek, za těch podmínek to dál nešlo.

* Přemýšlel jste někdy nad tím, že byste se kresbou a kresleným humorem živil?

To ne. Pracuji jako hajný a lesník. Lesem jsem již doslova postižený (smích) a nemohl bych bez něj žít. V době, kdy jsem pracoval pro Novu, to sice byl hodně slušný přivýdělek, lesa bych se ale nevzdal.

* Jak jste se ke kreslení dostal?

Nevím, jak je to možné, ale první obrázky jsem tvořil již v pražské veleslavínské školce. Tuším, že dodnes tam můj obrázek mají. To ale samozřejmě byly klasické obrázky zvířátek. S kreslenými vtipy jsem začal až později. Nejprve to bylo jen pro kamarády a po revoluci jsem pronikl do periodik.

* Pamatujete si na svůj první vtip?

Ano. První vtip mi otiskl dnes již zaniklý časopis Tramp. Byl o trampské plivatizaci. Na obrázku byli trampové plivající do ohně.

* Přestože pocházíte z Prahy, máte silný vztah k přírodě a stal jste se hajným. To díky vašemu otci, který býval myslivcem a mysliveckým hospodářem?

Ano, k lásce k přírodě mě přivedl otec. Byl to také on, kdo mě učil malovat, protože sám též kdysi jen pro sebe maloval, takže oba dva zájmy mi vlastně dal do vínku on.

* Nyní bydlíte v Dubé, trvalé bydliště ale máte v Želízích. Co vás tam z Prahy přivedlo?

Ještě před Sametovou revolucí jsem se tam přestěhoval za prací. V Želízích jsem strávil dvacet dva let a mám tam dodnes byt, ve kterém bydlí můj syn. Do Dubé jsem se přestěhoval opět kvůli práci, a to před pěti lety. Dnes pracuji pro pana Jaromíra Šimonka, který je vlastníkem hradu Houska a zámku v Lobči. Má v majetku také kolem dvou a půl tisíce hektarů lesů a nějaké polnosti. Já, jako hajný, mám na starost třetinu těch lesů.

* Vloni touto dobou jsem dělal rozhovor s vaším kolegou, kreslířem a kamarádem Pavlem Rychtaříkem z Kralup nad Vltavou. Zřejmě tak, jako vy milujete kance, on miluje velorexy a plánuje vydat knihu plnou kresleného humoru o nich. Máte i vy spadeno na nějaký větší vlastní projekt?

Ano, letos bych chtěl vytvořit svůj první vlastní kalendář. Na kalendářích se podílím pravidelně, vyloženě svůj ale zatím nemám. Také bych chtěl v budoucnu vydat vlastní knížku. Kromě kreslení píši také povídky, i v nich je trocha humoru. Otištěny již byly ve třech knížkách společně s dalšími autory.

* Pokud chce někdo vidět vaši současnou tvorbu, kde ji najde?

V současnosti spolupracuji jen s měsíčníkem Myslivost, to je nejlepší myslivecký časopis v Česku. Podílím se na něm již zhruba 15 let. Kreslím pro něj nejen vtipy, ale i komiks a různé ilustrace. Společně děláme také výstavy. Rád bych zase kreslil i do jiných periodik, ale nemám na to moc času. Dělám také ilustrace do knížek a kalendáře, je toho tedy celkem dost. Hodně aktivní jsem také v rámci myslivosti. Myslivecká veřejnost by mě nejraději měla každý týden někde na akci, to vše ale nejde zvládnout.

* Máte představu, kolik jste již nakreslil vtipů?

No, žádný archiv jako takový nevedu. Vtipy mám různě po bytě. Spoustu dalších ani nemám u sebe. Dříve redakce chtěly posílat originály, a ty se mi do rukou již nevrátily. Teď už to jde posílat elektronicky. Myslím si, že odhadem jsem mohl nakreslit tak kolem tří tisíc vtipů. Krom toho se také věnuji klasické malbě.

* Kde berete inspiraci a stále nová témata?

Inspirací je samotný život. Neustále se děje něco nového. Obzvláště příroda se nikdy nevyčerpá. Dříve jsem kreslil i na předem daná témata do novin. Někdy přišel nápad hned, jindy to trvalo.

* A kolik času vám nakreslení vtipu zabere?

Záleží, jak který. Když si s tím hodně hraji, tak až dvě hodiny. Obvykle si obrázek nejprve předkreslím tužkou a pak to vybarvím vodovkami a dodělám tuší. Hodně kreslířů, co znám, kreslí fixy a lihovkami a spousta jich obrázky dobarvuje v počítači. To já dělám málokdy. Je to sice rychlejší, ale klasický způsob mám raději. Má to větší kouzlo. Vtip musí mít i trochu z duše a citu autora.

* Co humorného vám nadělil rok 2014?

(po delším přemýšlení)... humorných situací bylo hodně, mezi ty nejhumornější určitě patří můj vnuk Matyáš. Od té doby co mluví, dělá furt nějaké srandičky. To je asi to nejhumornější, co nyní mám. Na papír jsem to ale ještě nedal.

***
Petr Slaba

* Narodil se v roce 1967 v Praze. Po vyučení pracoval v lesích jako dřevorubec, lesník a hajný. * Po roce 1989 začal publikovat svůj kreslený humor. * Jeho aktuální tvorba je k vidění zejména v měsíčníku Myslivost. Na léto s dalšími kreslíři z regionu připravuje výstavu na hradě Houska. * V rámci myslivosti loni založil iniciativu Zachraňme srnčata. S ní bojuje o posunutí termínu senoseče, jež každoročně bere život velkému množství mladých srnek.