Divočáci si na kukuřici pochutnávají. Z polí se jim jen tak odejít nechce (Havlíčkobrodský deník)

Zemědělci často zuří nad poničenou úrodou a po myslivcích pak požadují odškodnění. Nimrodi ovšem zase oponují, že farmáři jim s odlovem zvěře nijak nevycházejí vstříc

Žďársko
Škody, které na polích páchají divoká prasata, dělají hlavu zemědělcům i myslivcům. Vysočina ani konkrétně žďárský okres není výjimkou. Zatímco zemědělci láteří nad rozrytými brázdami brambor a zkonzumovanou či poválenou kukuřicí nebo obilím, myslivecké spolky zase mají obavy z požadovaných náhrad za vzniklé škody.
"V současné době škody hradíme formou brigád. Chodíme zemědělcům na pole sbírat kamení," popsal například za Myslivecké sdružení Žďárské vrchy Oldřich Sedlář, jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou.
Myslivci tak ročně mnohdy odvedou na polích práci za desítky tisíc korun. Ze strany zemědělců ale nejsou výjimkou ani požadavky na peněžní kompenzace. V podzimním období se škody týkají hlavně kukuřice, která skýtá divočákům ideální úkryt. "Mají tam vše, co potřebují. Klid, protože ten jim v lese kvůli turistům, houbařům a motoristům chybí, dále tam najdou dostatek potravy i úkryt před povětrnostními podmínkami a hmyzem," vysvětlil Oldřich Sedlář.
Časté škody na kukuřici potvrzují například také ve Sněžném poblíž Nového Města na Žďársku. "Problémy s přemnoženou černou zvěří máme dlouhodobě, upozorňuji na to snad dvacet let. Největší škody jsou na travních porostech a teď hlavně na kukuřici," podotkl Pavel Švec, předseda Zemědělského družstva Sněžné. Největší množství zemědělských ploch na Žďársku obhospodařuje podnik Agro Měřín. Jeho předseda Gabriel Večeřa se ale Deníku k problematice škod na polích páchaných zvěří odmítl vyjádřit.
V rizikových oblastech, kde jsou škody největší, se konají takzvané naháňky, kdy se snaží honci se psy černou zvěř z pole vyhnat a pokud možno i zastřelit.
Podle myslivců to ale není vůbec jednoduché. "Pokud má pás kukuřice kilometr a je široký dvě stě metrů, tak nemáme šanci z něj prasata dostat ven.
Ve vysoké kukuřici vidí honci tak na dva metry, takže mnohdy prase proběhne kolem lovce, aniž by to zpozoroval.
Stane se tedy, že celé pole projdeme, a zvěř je mezitím zase na opačném konci. Prase je velice chytrý tvor, ví, že když opustí úkryt v kukuřici, hrozí mu nebezpečí," popsal Oldřich Sedlář.
Před dvěma týdny dle jeho slov takto třikrát procházelo lán kukuřice u Polničky na Žďársku sedmnáct honců s deseti psy. Ovšem bez výsledku. Ideální jsou proto podle myslivců úzké, zhruba osmdesátimetrové pruhy, mezi nimiž by byly pásy pro možnost odlovu i na čekané. Pásy kukuřice by navíc neměly vést až k lesu, protože pak zvěř vyhnaná z pole rovnou uteče mezi stromy a později se zase vrátí na pole, často až v noci. "Hlavní je, aby zemědělci i myslivci spolupracovali. Škodám nelze úplně zabránit, ale dají se alespoň snížit. Opatření však musejí dělat obě strany," poukázal Sedlář.
Některé metody zabezpečení se však podle zemědělců stejně míjejí účinkem. "Používáme pachové ohradníky, snažíme se vytvářet v plodinách pásy," popsal zemědělec Pavel Švec. Dodal ale, že výsledky vzhledem k množství prasat nijak ohromující nejsou.
Počty černé zvěře v posledních letech strmě rostou, a to i přesto, že jich myslivci loví rok od roku více. Kupříkladu v roce 1963 se na Žďársku ulovilo pouhých 21 kusů, o dvacet let později 148 kusů a v roce 1993 již 433 divočáků. Záznamy z roku 2003 již ukazují 774 ulovených prasat a poslední rekordní údaj z roku 2016 dokonce 2131 ulovených kusů černé zvěře.