Po rybičkách a tesácích by Mikov rád prorazil i s designovými noži (Hospodářské noviny)

Na zemi leží bedýnka a v ní hromada paroží, Miloš Pařík z ní vytahuje jelení korunu. „Bohužel z toho využijeme jen menší kus, zbytek se vyhodí, není snadné najít takovou část, která se nám hodí,” ukazuje prstem pod první výrůstek parohu. Šestačtyřicetiletý podnikatel mluví o střence na lovecký nůž. Ve vedlejší místnosti zrovna trojice mužů provádí finální začišťovací úpravy na výrobcích, o kterých je řeč - otevíracích nožích řady Fixir, které zdobí právě rukojeť z jeleního paroží. Jde o klasiku, s takovými chodili trampové a nimrodi do lesa už za první republiky.

            A tehdy, stejně jako dnes, je vyráběla mikulášovická fabrika, od roku 1955 známá po celém Československu pod jménem Mikov. „Tradice výroby nožů se tady ale táhne podstatně déle. Na tomhle místě stála první továrna už v roce 1794,” říká Pařík, generální ředitel a majitel slavné firmy. Jestliže během Rakouska-Uherska a mezi válkami měly Mikulášovice a přilehlé okolí na Šluknovsku přezdívku český Solingen podle vysoké koncentrace nožířů, dnes už to ovšem neplatí - zůstal pouze Mikov.

            „Jsme největší výrobce nožů v Česku,” vysvětluje Pařík, jemuž společnost patří od roku 2003. Pohled na ekonomické údaje ale ukazuje, že nejde o byznys, v němž by se točily závratné sumy - v roce 2013 společnost utržila 40 milionů a vydělala 3,5 milionu před zdaněním. A podobná čísla očekává i za loňský rok.

            „Dávno jsme si řekli, že velkokapacitní asijské konkurenci nemůžeme čelit množstvím, ale jedině kvalitou. Tam nože dělají ve velkém a strojově, tady to je pořád do značné míry manufaktura. Naše nože mají příběh,” dodává Pařík a zdůrazňuje, že vedle staromódních, zaprášených provozů mají i moderní, čerstvě zařízenou nástrojárnu. Mikov totiž ze dvou třetin živí výroba nožů (jak těch vlastních, tak reklamních nebo na zakázku) a zbytek obstarává průmyslová produkce, například součástek pro zemědělské stroje. „Umíme stříkat plasty, lít zinek, kalit nerezové oceli,” vyjmenovává, co všechno fabrika o 60 lidech usazená na hranici Národního parku České Švýcarsko dělá.

Zlatá rybička
Za rok z Mikovu vyjde na sto tisíc nožů různých typů, plnou polovinu z toho představují legendární rybičky, malé stříbrné otvírací kudličky. „Je to takové naše poznávací znamení. Ekonomicky to ale není pro nás zásadní produkt,” říká Miloš Pařík, který střídavě přebývá v Mikulášovicích a v Praze.

            Jak je to možné, když rybiček pošlou do světa tolik a dají se koupit mimo jiné i v e-shopu slavných novin New York Times? „Vezměte si, že se jedna prodává v průměru za 70 korun a z toho nemalá část připadne prodejci,” vysvětluje majitel. Výjimku tvoří speciální edice rybiček, například takzvaná investiční rybička - střenka je z 18karátového zlata, očka z českého granátu. A cena? 170 tisíc korun.

            Nicméně pro Mikov je mnohem důležitější buď již zmíněná lovecká řada Fixir, nebo vyhazovací nože Predator, které se prodávají od patnácti set do dvanácti tisíc korun. Záleží mimo jiné na tom, zda mají střenku z plastu, či exotického dřeva nebo jestli je ostří jen z nerezové oceli, nebo z exkluzivní damascenské. Firma, která exportuje zhruba čtvrtinu svých výrobků, se podle Miloše Paříka nyní nachází ve zlomové situaci. Rozhodla se totiž do budoucna více vsadit nejen na tradiční, po několik desetiletí prodávané typy nožů, ale i na experimentálnější kusy.

            Loni na podzim proto společnost posílil mladý kreativec Jan Němec. A momentálně Mikov finišuje přípravu designových řad nožů ve spolupráci s vyhlášenými ateliéry Olgoj Chorchoj a Nomads.

Příbuzný Victorinox
„Přežili jsme už tři krize, jsme zocelení,” směje se Pařík. Na mysli má roky 2001 a 2002, kdy po teroristických útocích na World Trade Center v New Yorku začal celý svět posuzovat mnohem přísněji pořizování a nošení zbraní, včetně nožů. A pak léta 2009 a 2012, kdy celá země procházela hospodářskou recesí. Na předkrizové výkony se továrna stále ještě nedostala.

            „Jsem ale optimista, daří se nám, máme na co navazovat,” říká Miloš Pařík v muzeu nožířství, které v areálu Mikovu otevřel a které je plné stovek nožů, nůžek či břitev, které vznikly v Mikulášovicích. Ředitel přitom stojí u obrázku zakladatele podniku, průmyslníka Ignaze Röslera. A mimochodem, aby těch tradic, na něž se dá navazovat, nebylo málo, Röslerův vnuk Karl Elsner založil v roce 1884 dnes asi celosvětově nejznámější továrnu na zavírací nože - švýcarský Victorinox.