Holubi: krasavci i problém městských center (Znojemský deník)

Dnešní díl seriálu Přírodou Znojemska se věnuje problematickému opeřenci. Holubi jsou vášní chovatelů, avšak ti zdivočelí trápí města
 
Pro zapálené chovatele je tento známý zástupce řádu měkkozobých synonymem krásy a ladnosti i zdrojem chutného masa. Čeští staváci, koburští skřivani, moravští pštrosi nebo slezští barevnohlávci - to jsou jen některé druhy holubů, které vystavují zdejší chovatelé na početných výstavách.
Běžní lidé ale řeší hlavně houfy zdivočelých holubů. Ve všech větších městech patří dnes holub ke stálým obyvatelům. Podle odborníků jsou to ulétlí domácí nebo chovní holubi a ztracení poštovní holubi a zejména pak jejich potomci. Lidem vadí jejich početné stavy a rychlé rozmnožování. To pak přináší spoustu trusu ve městech a s tím spojené hygienické a estetické problémy. Silné vrstvy šedobílého trusu pokrývají nejednu sochu a nevábně potahují i chodníky podél domů.
Co s tím? Například v Miroslavi už poněkolikáté organizují řízený odstřel tohoto zvířete.
Uskuteční se 21. a 28. února a pak hned 7. března. "Lov zdivočelého holuba bude probíhat na nehonebních pozemcích na náměstí Svobody, ulici Radniční a v okolí miroslavského zámku. Žádáme občany, aby v uvedených termínech omezili svůj pohyb v těchto lokalitách. Dále si dovolujeme požádat chovatele holubů, aby své holuby v uvedených dnech a časech nevypouštěli z voliér," vyzývá již pravidelně miroslavský starosta Roman Volf. Po svém řešili donedávna holubí problém i ve Znojmě. V centru města mohli lidé často vidět sokolníka Františka Miroše. Jeho dravci vytlačovali holuby z nejpostiženějších částí města. "Je fakt, že sokoli zaplaší ty nejbojácnější a zůstávají jen odvážní jednotlivci. Mnoho holubů ale reaguje i jen na to, že nás vidí a dravce slyší," přiblížil již dříve sokolník Miroš.
Holubi, to ale nejsou jen ti výstavní krasavci či naopak městští přenašeči infekcí. I v samotné volné přírodě holubi žijí. V lesích jsou ale méně nápadní, neboť se většinou neshlukují a žijí osaměle.
Řád měkkozobých má v přírodě Znojemska čtyři běžné zástupce. Asi nejméně zajímavou se běžnému pozorovateli jeví hrdlička divoká, hojná a stabilně početná především ve volné krajině. Její příbuzná hrdlička zahradní se do střední Evropy rozšířila v první polovině 20. století, na Znojemsku byl její první výskyt zaznamenán v roce 1945 v Moravském Krumlově. Dnes je běžnou obyvatelkou lidských sídel,na podzim se na místech nabízejících hojnost potravy, jako jsou kukuřičná strniště, shromažďují stovky jedinců.
Kromě hrdličky divoké a hrdličky zahradní je to pak holub hřivnáč a holub doupňák. "Holub hřivnáč se v posledních letech přizpůsobil i blízkosti člověka. Dokáže zahnízdit v trnkovém keři u železnice, na jabloni na zahrádce i třeba vysoko v koruně vrby u řeky. Na zimu odlétá," přiblížila Vlasta Škorpíková v knize Přírodovědné zajímavosti Znojemska.
Holub doupňák je pak naopak závislý na hnízdních možnostech, které mu skýtají hlavně datlí dutiny, takže jej lidé mohou vídat právě během hnízdění ve starých lesních porostech. "Vyhnízdí však i ve skalní štěrbině nebo stračím hnízdě," popsala Škorpíková.
Tento původně stěhovavý druh se koncem dvacátého století přizpůsobil teplejším zimám a řada ptáků zde zůstává. V zemědělské krajině jihovýchodní části Znojemska při hranici s Rakouskem lze pak zastihnout až stovky jedinců, kteří přes den sbírají potravu na polích a noci tráví ve stromech nebo na stožárech elektrického vedení.