Nejen o psech s Alešem Dostálem (krajskelisty.cz)

RECENZE
Aleš Dostál se ve svých prózách zaměřuje na mužské hrdiny, na „chlapy z lesa”. Postavy jsou spjaty s konkrétní krajinou, žijí v úzkém sepětí s přírodou, dokáží ji detailně pozorovat, cítí k ní lásku a jsou na ní do značné míry závislí. V roce 2014 vyšla Aleši Dostálovi v pražském nakladatelství Columbus kniha 14 povídek Nejen o psech s krásným ilustračním doprovodem Ludvíka Kunce.

Ve všech povídkách se prozaik představuje jako výborný vypravěč, mistr prozaické zkratky, jenž je poučen na dílech Jaromíra Tomečka, Oty Pavla, Isaka Babela, Antona Pavloviče Čechova a Ernesta Hemingwaye.

Dostál vychází ze své vlastní životní zkušenosti

Žánrově se nejedná pouze o povídky s přírodní tematikou, ale prostřednictvím přírodního prostoru poznáváme osudy profesionálních myslivců a chovatelů psů. Dostál tudíž vychází ze své vlastní životní zkušenosti. S kynologickou přesností pojmenovává pisatel jednotlivá psí plemena, jejich chování a povahu a za pomoci mysliveckého slangu i vybranou lesní faunu.

Hrdinové jednotlivých povídek jsou fascinováni krásou psů, která se rovněž odráží v autorově věrném popisu. „V mnoha odstínech hnědé barvy vystupovalo jeho zlatě červené tělo s černými knoflíky očí [...] V téměř černých očích zářila pokora a láska.”

Příroda a les ve všech ročních obdobích

Prostřednictvím dějové zkratky dokáže autor mistrně popsat přírodu a les ve všech ročních obdobích. „Když kolem půlnoci sněžit přestalo, bylo to jako na objednávku. Do rána se na bílou tabuli podepíší všichni noční návštěvníci. Štědrý den byl od rána malován světle žlutým sluncem”.

Prostor lesa nabízí myslivcům a jeho návštěvníkům klid, ticho, spočinutí, štěstí, harmonii, katarzi a životní rovnováhu. Aleše Dostála můžeme nazvat „básníkem lesa”. Ve svých povídkách je mistrem básnického líčení krajiny, je poučen na tvorbě Jana Skácela, jehož básně vstupují do Dostálových poeticky laděných prozaických textů. „Z rybníků se kouřilo, jako by pod nimi někdo právě zatopil. V rákosí se hlasitým kdákáním ozývali probuzení kačeři. Bylo osm, když se s námi začínali zdravit právě příchozí...Komáři, na které jsem se tak těšil, začínali zpívat do uší své zlověstné písně”.

Pro odborníky, myslivce a chovatele psů, ale i všechny milovníky zvířat a přírody

Příroda dokáže být i nepřátelská, prozaik je schopen barvitě vylíčit boj člověka s přírodními živly a se zvířaty. „Fany útočila a zuřivý jelen se za ní otáčel. Ervín si náhle uvědomil, že leží kousek od plotu a že to je jeho jediná naděje. Po vodorovných tyčích se soukal jako po žebříku, zatímco Fany vedla svůj poslední boj. Došplhal až na horní ráhno a přední polovinou těla se už překláněl na druhou stranu. Zbývalo vytáhnout polámanou levou nohu. Chvíli odpočíval na plotě jako potrhaný papírový drak. Právě tehdy viděl, jak při dalším útoku už Fany uskočit nestačila. Nablýskaná špice pravého parohu ji probodla a prudkým pohybem odhodila bezvládné tělíčko do bažiny”.

Příběhy z lesa se mimo jiné stávají očistným balzámem pro Radima a Václava v jejich nemoci v povídce V remisi.

Dostál citlivě vyjadřuje lásku ke psům, ke zvířatům, v době jejich nemoci, je s to porozumět zvířecí bolesti. Pro všechny postavy autorových povídek, zařazených ve svazku Nejen o psech, je charakteristická jejich láska ke psům, jsou ochotni jim obětovat svůj spánek i svůj den, „čtyřnozí kamarádi” se jim stávají smyslem života, jak je explicitně vyjádřeno v povídce Modrá. „Představte si, že Pavol nechal doma kabát, který měl včera na sobě. Bleu ho našla. Už zase brechá (štěká, pozn. aut.). Já se snad nevyspím. Ale jsem šťastná...”

Knihu povídek Aleše Dostála Nejen o psech můžeme doporučit nejen odborníkům, myslivcům a chovatelům psů, ale také všem milovníkům zvířat a přírody.

K
do je Aleš Dostál?

Prozaik Aleš Dostál (1946) je svými životními osudy spjat s regionem severní Moravy a Slezska, svou tvorbou ono území přesahuje a vstupuje tak do kontextu celonárodní literatury. Narodil se v Ostravě. Po ukončení SVVŠ v Porubě (1963) vystudoval lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně (1968). Pracoval jako lesník v lesních závodech Karlovice na Bruntálsku, v Javorníku ve Slezsku a Vítkově, později u Lesů České republiky, lesní správa Vítkov. Žije v Radkově na Opavsku. Je členem Obce spisovatelů ČR.

Do literatury vstoupil na konci 60. let 20. století na stránkách Sešitů pro literaturu a diskusi. Své texty uveřejňoval také v Kulturním měsíčníku, Literárním měsíčníku, v Nové svobodě a v deníku Mladá fronta. V roce 1979 přispěl dvěma povídkami do antologie Do dlaní chceme žhavou lávu nabírat. Svět mladých lidí a jejich vztah k přírodě a ke svému okolí zobrazil Dostál v knize povídek Řeky pramení v horách (1981, 2014) a v novele Ještě jednou se nebát (1985). Osudy prostých, venkovských lidí v horách jsou zachyceny v povídkovém souboru Povahou neodpovídá předpisům (1988). Aleš Dostál rovněž spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem Barrandov, podílel se na přípravě dvou filmových projektů, a to Jednou za pět let a Ještě jednou se nebát. Své zážitky z role profesionálního lesníka a myslivce i osudy zvířat se staly námětem povídek z knih Velikonoční jelen a příběhy loveckých psů (2011), Bílá daněla (2012) a Lovy s Dianou (2013).

Lukáš Průša