Teď mám tři mrazáky plné „materiálu”, který musím vycpat. Za rok zvládnu desítky trofejí (Mladá fronta DNES)

Petr Fojtík z Hluboček na Olomoucku poskytuje lovcům servis od A do Z. Pro kůži zvířat, které si střelci chtějí doma vystavit, je schopen si dojet až do lesa. A to třeba i v noci.
S jeho vstřícností naopak nemohou počítat lidé, kteří chtějí vypreparovat domácí mazlíčky.

Sochař, malíř, chirurg a chemik v jednom. To je podle Petra Fojtíka z Hluboček u Olomouce profese preparátora loveckých trofejí. Čtyřiatřicetiletý muž ví, o čem mluví, jeho rukama už prošly stovky jelenů, srnců, divočáků, lišek či ptáků z českých luhů a hájů. A nejen z nich. Pracoval už také na zvířatech, které lovci skolili v Africe. Co naopak dělat nechce, to jsou domácí mazlíčci.
„Každému říkám, ať peníze ušetřené za preparaci investují do nového zvířete, že jim bude více k užitku,” vysvětluje Fojtík.

* Existuje vůbec v Česku nějaká škola, která vyučuje obor preparace zvířat?
Ne. Pokud člověk chce studovat tento obor, musí do zahraničí. To ale není můj případ. Já nejprve zkoušel sondovat u kolegů, ti ale svoje know-how neradi prozrazují. Nezbylo mi než jít na internet a hledat literaturu. Objednal jsem si ji z ciziny a podle ní jsem se začal učit. I tak jsem ale v začátcích postupoval systémem pokusů a omylů. Jako první jsem samozřejmě zkoušel preparovat vlastní trofeje, na cizí bych tehdy ještě nesáhl.

* Kdy a proč jste vlastně s preparováním začal?
Pro sebe jsem začal preparovat zhruba před deseti lety. Sám jsem po dědovi myslivec, a když jsem si nechal preparovat svou první trofej, nebyl jsem s výsledkem moc spokojený. Tak jsem si řekl, že to zkusím sám. Myslel jsem si, že to nebude nic složitého. Jak se ale ukázalo, nebyla to pravda.

* Proč, v čem byl největší problém?
Řeknu to tak. Lidí, kteří vycpávají zvířata, je poměrně hodně. Kvalitních preparátorů už ale tolik není. Preparace klade důraz na detail, protože trofej musí vypadat co nejrealističtěji. Člověk musí být tak trochu sochařem a malířem, zároveň by měl mít nastudovanou anatomii zvířat, musí znát jejich výraz, pozice, zbarvení a tak dále. Další nezbytnou podmínkou je to, že preparátor musí umět kůži správně ošetřit, vyčinit, napustit proti škůdcům a proti vypadávání srsti, tedy pracovat s chemií.

* Čím se vůbec trofeje plní?
Zkoušel jsem i starou metodu plnění dřevitou vatou. Dnes, kdy jsou dostupné modernější technologie, je jednodušší si koupit odlitky jednotlivých zvířat z polyuretanové hmoty. Kromě snadnějšího modelování mají i tu výhodu, že polyuretan nenapadají škůdci. Ovšem i na odlitcích musíte pracovat, podle míry kůže se řežou, brousí či tmelí.

* Co dalšího na preparáty nakupujete?
Především oči. Zákazník si může vybrat levnější české, které jsou ale méně propracované, nebo dražší německé či z USA. Američané dělají i takové, které v noci zasvítí, když na ně posvítíte třeba baterkou.

* Kůži si lovci stahují sami?
Mohou, ale ne každý to umí. V dosahové vzdálenosti proto nabízím, jak tomu říkám, full servis. To znamená, že mi člověk dopředu zavolá, že má povolení třeba na jelena, ji k preparaci.

* Na lov se často chodí brzy zrána, to vám nevadí?
Všechno je o domluvě. Když je potřeba, přijedu i v noci.

* A co případy, kdy člověk vyrazí za lovem někam dál, dnes lidé loví i v zahraničí?
Lov v cizině často organizují zkušené agentury, které nabízejí stáhnutí a ošetření. V Africe se o to starají domorodci. Kůži pak po vyřízení všech možných povolení lovcům posílají.

* Už jste africká zvířata preparoval?
Ano. Dělal jsem antilopu nebo oryxe, což je přímorožec.

* Pokud bych se zeptal na největší zvíře, které vám prošlo rukama...
Několikrát jsem dělal celou postavu jelena, což je poměrně velký kus. Do panelákových bytů si ho lidé moc nedávají, preparát by zabral skoro jeden celý pokoj. Celé postavy ale tak často nedělám, větší zájem je o preparace hlavy s hrudí spárkaté zvěře.

* Jak dlouho vám vůbec jedna zakázka trvá?
To je případ od případu. A nejde jen o velikost. Podle přání zákazníka dělám zvířata i v pohybu. Vzpomínám si třeba na muflona v náskoku na zadních nohách. Ptáci bývají jednodušší v tom, že nemají výraz, musíte si ale zase dávat pozor na estetiku, peří musí být celistvé, nepolámané. Ale zpět k otázce, příprava a samotná práce mi v průměru zabere tak dva týdny. K tomu je ale potřeba připočíst zhruba měsíc, někdy i dva, kdy kůže vysychá. Vzhledem k tomu, kolik zakázek mám, člověk musí počítat i s tím, že s tou jeho nezačnu hned. Zakázky dělám popořadě, jak mi přicházejí.

* Na nedostatek práce si tedy nestěžujete?
Nestěžuju. Třeba teď mám tři mrazáky plné „materiálu”, který musím zpracovat. K tomu je ale potřeba říct, že chodím do práce, preparace nedělám na plný úvazek, ale jen po odpolednech, večerech a o víkendech. Ročně zvládnu několik desítek trofejí.

* Vlastně jsem se ještě nezeptal, kdy jste dostal první zakázku?
Pro veřejnost preparuji asi pět let. Začalo to trofejemi známých. U nich viděli moji práci další lidé, řekli to dalším. No a dnes už mám zakázky i od Němců nebo Rakušanů. Jim se to vyplatí, preparace je tady přijde téměř o polovinu levněji než doma.

* Když jste zmínil ceny, kolik stojí jelen v životní velikosti?
Od 37 tisíc korun výše. Konečná cena závisí třeba na očích, které si zákazník přeje, na tom, zda preparát stojí na podložce imitující půdu nebo trávu 

* A pokud bych se zeptal na nejdražší zakázku?
Pohybovala se kolem 50 tisíc korun. Malé zakázky, třeba vyvaření a vybělení lebky, ale přijdou na stokoruny.

* Jak dlouhou dobu by měl preparát, myslím tím ten se srstí či peřím, vydržet?
Pokud nestojí ve vlhku, majitel ho tak jednou ročně opráší a preventivně postříká přípravkem proti škůdcům, tak zhruba dvacet let.

* Obracejí se na vás i majitelé domácích mazlíčků?
Občas. Všechny od toho ale odrazuji s tím, že tyto preparáty časem omrzí, začne se na ně prášit a překážet. Každému říkám, ať peníze ušetřené za preparaci investuje do nového domácího mazlíčka, že jim bude více k užitku.

* Našel se někdo, kdo trval na svém?
Jeden majitel psa si nedal říct. Preparát ale nakonec nevznikl, protože zvíře bylo nevhodně uskladněné.

* Pojďme zpět k trofejím. Proč si je vůbec lovci doma vystavují?
Protože jsou na ně pyšní, je to pro ně také vzpomínka na lov, který někdy bývá vykoupen poměrně vysokou částkou. Někteří movitější klienti se trofejemi také trumfují.

* Jakou trofej máte u sebe doma vy?
V mém případě platí do slova a do písmene rčení o tom, že kovářovic kobyla chodí bosa.

***

Profil Petra Fojtíka
* Žije v Hlubočkách u Olomouce. * Má 34 let. * Vystudoval střední průmyslovou školu stavební. * Profesí je voják z povolání. * K jeho koníčkům patří myslivost. * Vycpávání zvířat pro veřejnost se věnuje pět let, za rok zvládne desítky trofejí. * Rukama mu prošly stovky jelenů, srnců, divočáků i ptáků z tuzemska. Preparoval ale i africká zvířata jako antilopu nebo oryxe, což je přímorožec.