Šakali se zabydleli u Prahy (Mladá fronta DNES)

Příroda v Česku je bohatší o další druh. Jen něco přes dvacet kilometrů od Prahy přírodovědci narazili na šakaly.

PRAHA
Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc, diktoval ve slavné komedii Marečku, podejte mi pero! třesoucím se hlasem profesor Hrbolek. Skutečné šakalí vytí však v tehdejším Československu nikdo zaslechnout nemohl. Šelmy příbuzné vlkům a liškám se u nás dlouho vyskytovaly pouze v učebnicích, ve střední Evropě nežily nikdy. Nyní však mohou zoologové začít pomalu učebnice přepisovat.
První nepotvrzené zprávy o výskytu šakala v Česku přišly už na konci devadesátých let. "Moje kolegyně je přesvědčená, že je viděla z vlaku u Kropáčovy Vrutice na Mladoboleslavsku, článek o tom vyšel i v časopise Ochrana přírody, potvrdit se to ale tehdy nepodařilo," řekl profesor David Štorch z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Jistotu, že šakal překročil naše hranice, ale zoologové získali až v roce 2006, kdy byl nalezen přejetý kus na silnici poblíž Uherského Hradiště. Na dvě mrtvá zvířata narazili myslivci v letech 2009 a 2011 na Břeclavsku a Benešovsku. Následovala další nepotvrzená pozorování, zejména na jižní Moravě, i hlášení o výskytu šakala z rakouského pohraničí a Bavorska.
Přírodovědcům, kterým už bylo jasné, že šakal nejspíš někde v Česku žije, ale stále chyběl důkaz. Až do letošního léta.
První snímky živých šakalů na českém území, které pocházejí z lokality poblíž středočeských Čelákovic, vznikly letos v srpnu. A tak trochu náhodou. Na jaře umístili odborníci z Univerzity Karlovy do různých částí Polabí takzvané fotopasti, tedy fotoaparáty, které reagují na pohyb. Jejich účelem však nebylo dokázat přítomnost šakala, ale pozorovat různé další typy šelem, které v Polabí žijí. Třeba lišky, jezevce, tchoře, lasice a kuny.
"Nešli jsme cíleně po šakalovi. Fotopasti jsme s profesorem Štorchem umístili na víc lokalit, vždy zhruba sto metrů od sebe, do prostředí, kdy by mohly žít šelmy. To, že jsme objevili šakala, bylo překvapení, i když se to dalo trochu očekávat," řekla studentka Klára Pyšková, která zvířata sleduje v rámci své diplomové práce.
Že jsou na fotografiích, které mají pro české vědce nevyčíslitelnou cenu, zmíněné šelmy, je podle profesora Štorcha nepochybné. "Laik si šakaly může splést s liškou, ale oni jsou díky delším nohám jednoznačně vyšší, mají stříbřitý hřbet, kratší uši, černý konec ocasu. Tady už je to jasně doložené," říká s uspokojením Štorch.

Kdo odpoví na vytí?
Na několika snímcích navíc nejspíš není stejné zvíře. "Mohou být dva, může jich být i víc. To právě nyní chceme zjistit. Klára do oblasti brzy pojede s nahrávkou vytí. Uslyšíme, jak a kolik jich na ni zareaguje," dodal expert.
Avšak jak je možné, že dodnes v Česku šakaly nikdo výt neslyšel? Vždyť šakalí vytí provázejí legendy, navozuje u lidí zvláštně stísněný pocit, staří Egypťané dokonce věřili, že věští smrt. Odborníci si to vysvětlují tím, že jde o celkem odlehlou oblast, část leží v bývalém vojenském prostoru, a české ucho není na podobný zvuk zvyklé. "Lidé to nemusí vnímat, zvuků je kolem nás tolik, nikomu nedojde, že slyší právě šakala," řekl Štorch.
Šelem, jejichž první doložené místo výskytu je jen něco přes dvacet kilometrů od okraje Prahy, se prý lidé nemusí bát. Jsou plaché, člověku se vyhýbají. Někde jsou však považovány za škodnou. Vybírají hnízda ptáků, kterými se i živí.
V Evropě žije šakal obecný zejména v Turecku, Řecku a Bulharsku, na přelomu 60. a 70. let se rozšířil do Rumunska, Srbska, Chorvatska a Slovinska, poté i do Maďarska. V roce 1989 byl spatřen na východním Slovensku. Důvodem jeho šíření je podle expertů nejspíš rozšiřování pásu teplého a suchého počasí. Podobně se do Česka v posledních letech dostali i další teplomilní savci, třeba některé druhy netopýrů a jihoamerická nutrie.