Jelen není žádný velký chodec (Mladá fronta DNES)

KRKONOŠE
Ochranáři ze Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) začínají mít o populaci jelení zvěře v nejvyšších českých horách dobrý přehled. Cílem loňského projektu bylo blíže nahlédnout do života největšího druhu divoké zvěře v Krkonoších. Na české straně Krkonoš v oblasti Správy KRNAP žije odhadem 400 kusů jelení zvěře, z nichž ochranáři označili 35 jedinců GPS telemetrickými obojky. Postupně získali data nejen o jejich pohybu, ale postupně i přehled o zdravotním stavu populace včetně genetiky. Polská část výzkumu však nebyla dosud dokončena, a tak za sousední stranu hor data chybí. "Nedílnou součástí projektu byly i návazné studie, jako ta sledující zdravotní stav jelení populace v Krkonoších, jiná zjišťující genetické aspekty jelení populace na česko-polském pomezí či další detailní o škodách způsobených jelenem na území Krkonoš," uvedl koordinátor výzkumu jelenů v Krkonoších Pavel Šustr. První zvířata dostala obojky v březnu 2014. Jeleny vědci vybírali tak, aby pokud možno získali přehled o celém území KRNAP. To jim umožnily obory roztroušené po celém parku, kam se jeleni na zimu stahují a přezimují v nich. Na území KRNAP je jich šestnáct. "Jeleni jdou za potravou. Snaží se vyhýbat oblastem se silnější vrstvou sněhu. Když už nahoře nemají dost potravy, stahují se níž a hledají místa, kde se mohou nasytit. Tam jsou pro ně připraveny obory, kde více než 90 procent krkonošské populace zimuje. Základním smyslem je koncentrovat v nich zvěř přes zimu, aby ve volné přírodě neměla možnost působit škody. Ve volné přírodě přežívají jednotlivci, kteří se toulají po horách," vysvětlil mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.

Zimovací obory
První zimovací obory na české straně hor vznikly v roce 1971. Jelen totiž kvůli lidským zásahům na úpatí Krkonoš ztratil přirozené migrační trasy, v létě do hor a v zimě do podhůří. Obory zachycují většinu krkonošských zvířat migrujících do nížin, kde je myslivci přikrmují a umožňují jim přežít drsnou zimu.
"Samozřejmě že když je zima mírná, jako tomu bylo v minulé sezoně, do obor přichází jelení zvěře méně. Když má jelen co žrát ve volné přírodě, nemá důvod přijít," uvedl Drahný.
Vědci sledováním pětatřiceti kusů zjistili třeba to, že krkonošští jeleni nejsou žádní velcí chodci a že se až na výjimky drží na české straně hranice.
"Zdá se, že migrace z české strany hor na polskou je naprosto zanedbatelná, opačný efekt bohužel kvůli absenci obojkovaných zvířat na polské straně není možné stanovit. Důvodem malé přeshraniční migrace mezi parky patrně bude přítomnost relativně velké bariéry hor na hranici, i když ta bariéra pro ně úplně nepřekonatelná není," píše se ve studii, kterou má MF DNES k dispozici. Z výzkumu vyplynulo i to, že na polskou stranu Krkonoš migrovalo alespoň nakrátko 15 jedinců z 35 označených zvířat, přičemž migrace se výrazně lišila v jednotlivých částech krkonošského parku. V západní části byla migrace nejvyšší, a to 41 procenta, výrazně menší (0,37 procenta) byla ve střední části a ve východní představovala jen tři procenta.
Vědci také zjistili, že krkonošští jeleni dávají přednost oblastem ve vyšších nadmořských výškách, kde vyhledávají suťové lesy, porosty klečí, rašeliniště, různé mokřady, ale i horní partie zatravněných sjezdovek, kde mají dostatek potravy.
Průzkum také potvrdil, že jelení zvěř preferuje život v různých nadmořských výškách: po zimě se přesouvá z výšek okolo 700 metrů nad mořem do oblastí nad 1000 metrů nad mořem. "Do vyšších poloh až přes 1300 metrů se dostávaly více laně než jeleni," uvedl Šustr.